PL-9 (CAA-2)

Protiletadlová řízená střela krátkého dosahu s pasivním IČ samonavedením typu PL-9 z dílny institutu č.612 z Luoyangu vznikla jako ryze exportní alternativa za typ PL-8 (licenční kopie izraelského Pythonu-3). Přestože se tato zbraň až na příďové stabilizátory vnějším vzhledem nápadně podobá modelu PL-8, z konstrukčního hlediska údajně vychází ze starší a méně pokročilé PLŘS typu PL-5 nebo PL-7. Zatímco příďové stabilizátory střely typu PL-9 obdržely tvar delty s lomenou náběžnou hranou a useknutými konci alá AIM-9L, trojúhelníkové příďové stabilizátory PLŘS typu PL-8 mají rovnou náběžnou hranu a špičaté konce. Naproti tomu naváděcí hlavice této zbraně údajně vychází z naváděcí hlavice pokročilejšího Pythonu-3. Na rozdíl od naváděcí hlavice střel typu PL-5 a PL-7 je naváděcí soustava střely typu PL-9 schopna tuto zbraň navést na zvolený cíl i z přední polosféry. Kromě toho při střelbě za pomoci střely typu PL-9 není, obdobně jako při střelbě za pomoci střely typu PL-8, zapotřebí namířit celý letoun ve směru cíle, jak je tomu nutné u starších střel řady PL-5 a PL-7. Dle nepotvrzených zdrojů střela typu PL-9 z hlediska bojové efektivity překonává americký Sidewinder ve verzi AIM-9L/M. Za ruskou PLŘS typu R-73 (AA-11 Archer), která byla zařazena v 90. letech spolu s těžkými stíhacími letouny typu Su-27SK (Flanker B/C) též výzbroje PLAAF, ale mírně zaostává. Vývojové práce na střele typu PL-9 přitom probíhaly od roku 1986, tedy takřka paralelně se zaváděním obdobně výkonného Pythonu-3 pod označením PL-8 do výrobního programu závodu č.202 z Hanzhongu. Důvodem vzniku této zbraně se přitom zřejmě stala licenční smlouva s Izraelem, která s největší pravděpodobností zakazovala vývoz střel typu PL-8 do třetích zemí. Do výrobního programu byla střela typu PL-9 zařazena v roce 1989. Případným zájemcům ze zahraničí je tato zbraň nabízena od roku 1993, a to jako součást zbraňového systému lehkých stíhacích letounů řady F-7MG. Zatímco PLAAF a PLANAF se střelou PL-9 nikdy nepočítalo, PLA používá od roku 1991 v nevelkém počtu model PL-9D, který tvoří jednu z komponent mobilního hybridního protivzdušného systému typu DK-9 (CSA-5). Střela typu PL-9 se přitom stala též součástí lodního protivzdušného raketového systému typu (CSA-N-2).

Verze:    

PL-9 – první sériově vyráběná modifikace střely PL-9

PL-9C – pokročilá modifikace střely PL-9 s novou naváděcí hlavicí, silnější bojovou částí a digitálním procesorem. Díky instalaci zmíněného procesoru tento model vykazuje lepší obratností v porovnání se svým předchůdcem v podobě střely typu PL-9.

PL-9D – modifikace střely PL-9 tvořící jednu z komponent mobilního hybridního protivzdušného systému typu DK-9 (CSA-5)

Uživatelé: Bangladéš, Namibie a Pákistán

Nosič:  F-7PG/NM/BG (‘Fishbed’) – 4 ks

Naváděcí systém:  pasivní IČ samonaváděcí hlavice neznámého typu (navádění na tepelnou stopu cíle)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL neznámého typu

Bojová hlavice:  PL-9: fragmentovaná o hmotnosti 10 kg s bezkontaktním rádiovým přibližovacím zapalovačem; PL-9C: fragmentovaná o hmotnosti 12 kg s bezkontaktním rádiovým přibližovacím zapalovačem

 

 

 

TTD:    PL-9 PL-9C 
Délka: 2,90 m 2,90 m 
Průměr těla:   157 mm 157 mm
Rozpětí stabilizátorů: 0,65 m 0,65 m 
Startovací hmotnost: 115 kg 123 kg
Rychlost střely: M=2,1 M=2,1
Výškový dosah:   ? ?
Dálkový dosah:    0,5 - 15 km 0,5 - 22 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 28.8.2012