PL-12/SD-10A

Letecká protiletadlová řízená střela středního dosahu s aktivním radiolokačním samonavedením typu PL-12 z dílny institutu z Luoyangu vznikla jako perspektivní nástupce střednědosahové PLŘS s poloaktivním radiolokačním samonavedením typu PL-11. Vývojové práce na této první PLŘS s aktivním RL samonavedením čínské konstrukce se přitom rozeběhly v roce 1997. Z hlediska celkového uspořádání se střela typu PL-12 nápadně podobá svému americkému protějšku v podobě PLŘS typu AIM-120 AMRAAM. Je však mírně těžší a větší. Dále lze tuto zbraň od AMRAAMu snadno rozpoznat díky odlišnému tvaru záďových ovládacích ploch. Zatímco záďové ovládací plochy americké AIM-120 obdržely tvar trojúhelníku s useknutými konci, záďové ovládací plochy čínské PL-12 jsou výrazně zkoseny a navíc se na jejich náběžné hraně v oblasti přímo u kořene nachází výrazný zub. Kromě toho vykazují znatelně větším rozpětím. Zatímco poloaktivní RL naváděcí soustava střely typu PL-11 vyžaduje, aby byl postřelovaný cíl nepřetržitě ozařován palubním radiolokátorem nosiče až do okamžiku zásahu, aktivní RL naváděcí hlavice střely PL-12 je schopna tuto zbraň navést na zvolený cíl zcela autonomně dle principu „vystřel a zapomeň“. To nosiči střely PL-12 umožňuje postřelovat více vzdušných cílů zároveň. Naváděcí soustava této zbraně, která vešla ve známost jako AMR-1, údajně vychází z naváděcí hlavice střednědosahové PLŘS typu R-77 (AA-12 Adder) ruské výroby. Tato výkonná střela se přitom stala též součástí výzbroje čínské PLAAF a PLANAF, a to jako zbraň víceúčelových bojových letounů typu Su-30MKK/MK2 (Flanker G). Existence střely typu PL-12 je známa od roku 2001. Oficiálně byla tato zbraň široké veřejnosti představena rok nato. Dne 16. srpna 2005 bylo v rámci zkušebního programu odpáleno celkem 11 zkušebních exemplářů střely typu PL-12. Ani jedna z nich přitom neminula svůj cíl. Koncem toho samého roku byla realizována i první střelba na několik vzdušných cílů zároveň. Poté byla tato PLŘS zařazena do výzbroje PLAAF a PLANAF. Střela typu PL-12 se přitom stala součástí zbraňového systému letounů typu J-8F, J-10 a J-11B. Prvním uživatelem exportní modifikace této zbraně, která nese označení SD-10A, se zřejmě stane Pákistánské vojenské letectvo (PAF). Zatímco starší verze amerického AMRAAMu v podobě modelu AIM-120A a AIM-120B čínská střela typu PL-12 z hlediska bojové efektivity údajně překonává, za pokročilejším modelem AIM-120C mírně zaostává. V současnosti probíhají intenzivní práce na třech pokročilých modifikacích této zbraně, které nesou označení PL-12B, PL-12C a PL-12D. Zatímco model PL-12B počítá pouze s instalací modifikovaného naváděcího systému, model PL-12C obdrží též skládací ovládací plochy, aby jej bylo možné umístit do zbraňových šachet bojových letounů 5. generace, model PL-12D bude kromě toho vybaven zcela novým pohonným systémem. Ten se přitom bude obdobně jako v případě PLŘS velkého dosahu typu PL-21 sestávat z raketového motoru na TPL, který bude plnit funkci startovací jednotky, a náporového motoru, jenž bude zastávat poslání letové jednotky. Náporový motor střely typu PL-12D bude přitom využívat mohutný hranatý kapsovitý lapač vzduchu nacházející se na břiše těla.

Verze:    

PL-12 – základní modifikace střely PL-12 vyhrazená pro PLAAF a PLANAF

SD-10A – exportní modifikace střely PL-12

Uživatelé: pouze ČLR

Nosič:  FC-1 (JF-17), J-8F (‘Finback’) – 4 ks, J-10 (‘Firebird’) – 4 ks a J-11B (‘Flanker’) – 4 ks

Naváděcí systém:  inerciální systém (navádění v počáteční a střední fázi letu) + aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle) typu AMR-1 (navádění v koncové fázi letu)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL neznámého typu

Bojová hlavice:  fragmentovaná s bezkontaktním laserovým/mikrovlnným přibližovacím zapalovačem

 

 

 

TTD:     
Délka: 3,85 m 
Průměr těla:   203 mm
Rozpětí stabilizátorů: 0,674 m 
Startovací hmotnost: 180 kg
Rychlost střely: M=4
Výškový dosah:   ?
Dálkový dosah:    cca 50 -70 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 28.8.2012