PL-8

Střela typu PL-8 z dílny institutu z Luoyangu není ničím jiným, než licenční kopií izraelské protiletadlové řízené střely krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu Rafael Python-3. K podpisu mezistátní smlouvy, která čínskému závodu č.202 z Hanzhongu zajistila oprávnění kompletovat tuto zbraň z originálních konstrukčních komponent dodávaných přímo izraelským výrobcem, přitom došlo v roce 1982. Toto by ale nebylo vůbec možné, nebýt razantního oteplení vztahů mezi komunistickou ČLR a západem. Vzorové exempláře Pythonů-3 přitom izraelská strana Číňanům dodala v září 1983. První série domácí kopie této zbraně, která vešla ve známost jako PL-8, z montážní linky závodu č.202 sjela mezi březnem 1988 a dubnem 1989. Krátce nato ale dodávky konstrukčních komponent potřebných pro kompletaci střel typu PL-8 zcela zastavilo zbrojní embargo, které uvalily na ČLR v červnu roku 1989 USA v reakci na krvavé potlačení studentského povstání v Pekingu. Do tohoto data přitom Izrael stihl ČLR údajně dodat konstrukční celky celkem 1 200-ti exemplářů této zbraně. V průběhu sériové výroby byl proto podíl originálních izraelských komponent v konstrukci střely PL-8 postupně snižován na úkor součástek domácího původu. PLŘS typu PL-8, které začaly opouštět brány závodu č.202 od konce 90. let, byly již ze 100 % čínským výrobkem. Z tohoto důvodu se pro tyto střely začalo používat pozměněné označení PL-8B. Škálu podvěsné výzbroje stíhacích letounů PLAAF a PLANAF přitom střela typu PL-8 rozšířila v 90. letech. Tímto se tato zbraň stala historicky vůbec první operační PLŘS čínské výroby disponující schopností napadat vzdušné cíle útokem ze zadní i z přední polosféry. Při střelbě na vzdušný cíl za pomocí PLŘS typu PL-8 navíc není zapotřebí namířit celý letoun ve směru cíle jako při střelbě za pomoci starších čínských PLŘS krátkého dosahu řady PL-2 (CAA-1) a PL-5. Střely řady PL-8 se nyní nacházejí ve výzbroji PLAAF a PLANAF po boku starších PLŘS řady PL-5. Zatímco střely řady PL-5 jsou preferovány pro méně výkonné lehké stíhací letouny řady J-7 (modifikace sovětského MiGu-21F-13) a útočné letouny řady JH-7 (Flounder) a Q-5 (Fantan), pokročilejší PL-8 jsou prioritně určeny pro přepadové stíhače řady J-8 (Finback) a bojové letouny 4. generace řady J-10 a J-11B (modifikace ruského typu Su-27SK).

Verze:

PL-8A – první sériově vyráběná modifikace střely PL-8. V konstrukci všech exemplářů této zbraně se nacházejí originální součástky izraelské výroby.

PL-8B – pozdější sériově vyráběná modifikace střely PL-8. Všechny exempláře této zbraně byly zkompletovány výhradně z konstrukčních celků čínského původu.

PL-8H – modifikace střely PL-8 s menší bojovou částí o hmotnosti 10 kg. Tento model se stal jednou z komponent pozemního protivzdušného raketového systému.

Uživatelé:  pouze ČLR

Nosič:  J-7D/E/G/H (‘Fishbed’) – 4 ks, J-8B/D/H/F (‘Finback’) – 4 ks, J-10 (‘Firebird’) – 2 ks, a J-11B (‘Flanker’) – 4 ks

 

 

 

TTD:     
Délka: 2,99 m 
Průměr těla:   160 mm
Rozpětí stabilizátorů: 0,81 m 
Startovací hmotnost: 115 kg
Rychlost střely: M=2
Výškový dosah:   ?
Dálkový dosah:    0,5 - 15 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 28.8.2012