Bratuchin Omega II

Typ:  pokročilá modifikace experimentálního vrtulníku typu Omega (2MG)

Určení:  prověření letových vlastností, stability a ovladatelnosti vrtulníku opatřeného nosným systémem sestávajícím se ze dvou vedle sebe umístěných protiběžných nosných rotorů

Odlišnosti od typu Omega (2MG):

- instalace silnějších a spolehlivějších 350 hp pístových pohonných jednotek typu MG-31F na místo 220 hp motorů typu MV-6 (licenční kopie francouzského typu Renault Bengali-6) uvnitř postranních gondol nové konstrukce – ty obdržely znatelně větší průřez s kruhovým tvarem (na místo trojúhelníkového) a menší délku

- instalace modifikovaných reduktorů

- instalace zcela nového palivového a olejového systému (jeho součástí se staly palivové a olejové nádrže nové konstrukce)

- instalace modifikovaných bočních nosníků motorových gondol z trubkové příhradoviny

Historie:  Přestože se s jediným prototypem dvoumístného dvoumotorového vrtulníku typu Omega (2MG) v průběhu zkušebního programu, který byl z větší části realizován v horkých letních měsících roku 1943 v okolí kazašské Alma-Aty, nepodařilo zdaleka dosáhnout vypočtených výkonnostních parametrů, tento průkopnický vzdušný prostředek s rotujícími nosnými plochami z dílny OKB-3 I.P. Bratuchina, první specializované sovětské konstrukční kanceláře na vývoj vrtulníků, vykazoval jinak dobrou letovou stabilitou, snadnou pilotáží a poměrně vysokou provozní spolehlivostí. Závěrečná zpráva ze zkoušek proto obsahovala doporučující stanovisko pro řadovou službu ve vojenském i v civilním sektoru. Protože za zmíněný neúspěch mohly potíže s výkonností jeho pohonných jednotek v podobě dvou 220 hp pístových motorů typu MV-6 (licenční kopie francouzského typu Renault Bengali-6), které byly navíc zaviněny vysokými teplotami okolního vzduchu, podmínkou pro zavedení tohoto prvního vrtulníku Bratuchinovi OKB-3 do sériové výroby se stala instalace silnějších pohonných jednotek. Krátce nato, na základě výnosu ze dne 11. ledna 1944, byla proto OKB-3 I.P. Bratuchina přestěhována z poněkud nevyhovujících podmínek kazašské Alma-Aty, kam se musela uchýlit na počátku války před rychle postupujícími německými vojsky, zpět do hlavního města Moskvy. Novým působištěm OKB-3, která se tímto navíc zcela vymanila z podřízenosti institutu MAI (Moskevský Aviatický Institut), se přitom stala bývalá nábytkářská továrna ze Sokolník (část Moskvy). Zde pak vznikl druhý prototyp vrtulníku typu Omega. Ten přitom vešel ve známost jako Omega II a od prototypu prvního se odlišoval zejména instalací silnějších a spolehlivějších 350 hp pístových pohonných jednotek typu MG-31F domácí konstrukce uvnitř zcela nových postranních gondol s výrazně robustnějším profilem. Na počátku závodních zkoušek, které se rozeběhly v září roku 1944, jediný prototyp Omegy II sužovaly vibrace draku. Ty se však podařilo odstranit zavedením speciálních tlumičů. Závodní zkoušky tohoto stroje byly završeny v lednu roku 1945. V jejich průběhu se mimo jiné podařilo zvýšit celkový tah jeho nosných rotorů až na 300 kp, což sebou přineslo nemalý vzrůst statického dostupu. Toho bylo přitom docíleno pouhým snížením redukčního poměru z 0,32 na 0,283. Další etapou letových zkoušek jediný prototyp Omegy II prošel v průběhu roku 1945. Tehdy se jej podařilo dostat do výšky celých 3 000 m. Maximální dosažná hodnota dynamického dostupu v průběhu předchozí etapy zkušebního programu přitom činila pouhých 700 m. Od podzimu roku 1945 jediný prototyp Omegy II zastával již pouze roli cvičného a přeškolovacího stroje. Široké veřejnosti se tento stroj poprvé představil (spolu se dvěma prototypy odvozeného typu G-3) v srpnu roku 1946 na tradiční letecké přehlídce, která se konala v Tušinu. Krátce nato musel být ale uzemněn kuli zcela vyčerpané technické životnosti pohonných jednotek. Protože nové motory typu MG-31F nebyly k dispozici, neboť se už od roku 1938 nenacházely v sériové výrobě, jediný prototyp Omegy II již nikdy více nelétal. Přestože tento stroj vykazoval dobrou letovou stabilitou, snadnou pilotáží a poměrně ucházejícími letovými výkony, přeci jenom stále ještě šlo o poněkud nevyzrálou průkopnickou konstrukci s celou řadou „dětských nemocí“. I přesto byla ještě v roce 1945 závodu č.473 z Kyjeva nařízena stavba 200 těchto strojů ve specializované verzi pro řízení dělostřelecké palby. Protože ale tehdy ještě nebyly k dispozici žádné motory domácí konstrukce vhodné pro pohon vzdušného prostředku této kategorie, sériové Omegy II, které vešly ve známost pod označením G-3, se nakonec musely spokojit s importovanými 450 hp pístovými motory typu Pratt & Whitney R-985-AN-1 americké výroby.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    pilot a pozorovatel

Pohon:       dva pístové motory typu Kossov MG-31F s max. výkonem po 350 hp

Poslední úpravy provedeny dne: 2.6.2013