Bratuchin B-10

Typ:  dělostřelecký pozorovací a taktický průzkumný vrtulník

Určení:  primárně rozpoznávání a určování polohy pozemních cílů pro potřeby pozemního dělostřelectva a zjišťování škod způsobených protivníku dělostřeleckou palbou, sekundárně přeprava lehkého nákladu a malého počtu osob

Historie:  Práce na třímístném průzkumném a pozorovacím speciálu typu B-10 probíhaly prakticky paralelně s vývojem šestimístného civilního dopravního/sanitního vrtulníku typu B-5/-9. Dle původního zadání měl tento stroj vykazovat rychlostí 200 km/h, dynamickým dostupem 4 000 m a vytrvalostí 3 hod. Termín předání prototypu ke státním zkouškám byl přitom stanoven na srpen roku 1948. Později však došlo ke změně požadavku na max. rychlost na 180 km/h. Výstup na výšku 2 000 m přitom pozorovacímu speciálu typu B-10 neměl dle takto poměněného zadání zabrat více než 5 minut. Současně bylo posunuto datum předání prototypu tohoto stroje ke stáním zkouškám na únor roku 1948. Celkové uspořádání spolu s pohonným a nosným systémem pozorovací speciál typu B-10 přebíral od svého civilního protějšku v podobě šestimístného dopravního modelu B-5. Hlavním rozdílem mezi oběma typy, B-5 a B-10, se stala konstrukce trupu a ocasních ploch. Zatímco civilní B-5 byl opatřen ocasními plochami uspořádanými do tvaru písmene „T“, vojenský B-10 obdržel zdvojenou ocasní plochu. Ocasní plochy uspořádané do tvaru písmene „T“ by totiž značně omezovaly palebné pole zdvojeného 20 mm kanónu umístěného v zadní obranné střelecké věži. Instalace dalšího takového kanónu se měla nacházet ve střelecké věži umístěné na přídi trupu. Hlavňová výzbroj měla vrtulníku B-10 poskytovat kruhovou obranu před vzdušným napadením. Cenou za to se však stal razantní pokles letových výkonů proti civilnímu modelu B-5. Kromě toho pozorovací speciál typu B-10 obdržel křídlo s odlišným profilem, které bylo navíc, kuli redukci nežádoucích vibrací, vyztuženo za pomoci několika nosníků trubkové konstrukce. Dalším rozdílem mezi oběma typy, B-5 a B-10, se stala instalace silnějších 575 hp motorů typu Al-26GRF na místo jednotek Al-26GR(F) s max. výkonem 550 hp. Kompletaci jediného prototypu vrtulníku B-10 se podařilo završit v únoru roku 1948. Přestože byl tento stroj opatřen oběma střeleckými posty, instalaci kanonů zcela postrádal. Protože se mezitím do středu pozornosti představitelů leteckého průmyslu dostaly klasicky koncipované vrtulníky, tedy vrtulníky opatřené jedním nosným rotorem a jednou vyrovnávací vrtulí, ke státním zkouškám jediný prototyp vrtulníku typu B-10 nakonec nebyl nikdy předán. Ke ztrátě důvěry ve vrtulníky opatřené dvojicí vedle sebe umístěných protiběžných nosných rotorů přitom kromě úspěchů klasicky koncipovaných vrtulníků americké značky Sikorsky nemalou mírou přispěly též průtahy s vývojem předchozích Bratuchinových vrtulníků v podobě dvoumístných pozorovacích speciálů typu G-3 a G-4.

Popis:  Trup třímístného dvoumotorového dělostřeleckého pozorovacího vrtulníku typu B-10 měl podobu duralové poloskořepiny s obdélníkovým průřezem a svým vzezřením se nápadně podobal trupu klasického letounu. Tupá a hranatá „špice“ trupu tohoto stroje byla kompletně zasklena a ukrývala kabinu pilota a navigátora. Zatímco pilot seděl po levoboku, sedadlo navigátora se nacházelo po pravoboku přímo před sedadlem pilota. Pracoviště třetího člena posádky, pozorovatele, bylo umístěno v zadní části trupu, přímo za odtokovou hranou křídla. Střední část trupu zase ukrývala instalaci průzkumného vybavení v podobě leteckých fotoaparátů. V případě vyjmutí zmíněných fotoaparátů bylo tento prostor možné využívat pro přepravu lehkého nákladu nebo dvou až tří osob. Navigátor a pozorovatel zároveň zastával funkci střelce. Zatímco navigátor zajišťoval obranu přední polosféry za pomoci jednoho pohyblivého 20 mm kanónu instalovaného v otočné obranné střelecké věži s kulovitým tvarem, která se nacházela na hřbetu „špice“ trupu, vpravo od podélné osy trupu, pozorovatel bránil zadní polosféru za pomoci jednoho pohyblivého zdvojeného 20 mm kanónu. Jeho instalace se zase nacházela v otočné kulovité střelecké věži umístěné v ose hřbetu zádě trupu, přímo za odtokovou hranou křídla. Zadní část trupu vrtulníku B-10 v oblasti za odtokovou hranou křídla se vyznačovala plynule se zužujícím průřezem a zastávala roli nosníku zdvojené ocasní plochy. Ocasní plochy tohoto stroje se sestávaly z jedné obdélníkové vodorovné plochy (VOP) s měnitelným úhlem náběhu (za letu), uchycené ke hřbetu zádě trupu, a dvou oválných svislých ploch (SOP). Ty byly zase instalovány přímo na koncích VOP. Pohon třímístného vrtulníku typu B-10 obstarávala dvojice 575 hp pístových motorů typu Al-26GRF z dílny O.G. Ivčenka. Jejich instalace se nacházela, spolu s transmisemi, uvnitř robustních vřetenovitých gondol s kruhovým lapačem vzduchu v čele a plynule se zužujícím průřezem směrem zepředu dozadu. Zmíněné gondoly se nacházely na koncích hornoplošně uspořádaného přímého křídla, které bylo uchyceno ke střední části trupu. Každá polovina křídla vrtulníku B-10 byla vyztužena za pomoci třech trubkových nosníků. Zatímco dva z nich se táhly od břicha střední části trupu ke spodní ploše křídla, ten poslední propojoval horní plochu křídla s nosníky nosných rotorů, které se nacházely na hřbetu motorových gondol. Obě pohonné jednotky vrtulníku typu B-10 byly opatřeny dvěma reduktory. Zatímco za pomoci toho prvního, spodního, byl přenášen výkon motoru na svislé hřídele, ten druhý, horní, přenášel výkon ze svislých hřídelí na nosné rotory. Spodní reduktory obou motorů vrtulníku typu B-10 navíc navzájem propojovala synchronní hřídel. Díky tomu obě pohonné jednotky tohoto stroje vykazovaly shodnými otáčkami a kromě toho se mohly vzájemně zastupovat. V případě vysazení jednoho z motorů mohl tedy jeho funkci převzít ten druhý, což představovalo významnou devízu z hlediska provozní bezpečnosti. Protiběžné nosné rotory vrtulníku typu B-10 měly průměr 10,00 m a byly opatřeny třemi duralovými listy. Jejich instalace se nacházela přímo nad postranními gondolami pohonných jednotek. Vzletové a přistávací zařízení vrtulníku typu B-10 tvořil pevný tříbodový kolový podvozek příďového typu. Zatímco příďový podvozek se nacházel přímo pod prosklenou špicí trupu, vzpěry hlavního podvozku byly uchyceny k břichu motorových gondol. Výše popsaný podvozek navíc doplňovalo nevelké ostruhové kolečko, nacházející se pod zádí trupu.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot, navigátor/střelec a pozorovatel/střelec

Pohon:       dva pístové motory typu Ivčenko Al-26GRF s max. výkonem po 575 hp

Vybavení:   letecké fotoaparáty

Kapacita:    tři osoby

Výzbroj:      jeden pohyblivý 20 mm kanón neznámého typu, instalovaný v kulovité otočné obranné střelecké věži nacházející se na hřbetu „špice“ trupu, vpravo od podélné osy trupu, a jeden zdvojený pohyblivý 20 mm kanón neznámého typu, instalovaný v kulovité otočné obranné střelecké věži nacházející se v ose hřbetu zadní části trupu, přímo za odtokovou hranou křídla (jediný dokončený prototyp tohoto stroje byl ale neozbrojen)

Poslední úpravy provedeny dne: 2.6.2013