Osoaviachim Osoaviachim-2

Typ:  výzkumný a rekordní stratosférický balón

Určení:  výzkum stratosféry a ustanovení výškového rekordu

Historie:  První stratosférický balón s přetlakovou kabinou posádky, tzv. stratostat, organizace Osoaviachim (Společnost pro podporu obrany, letecké a chemické výroby) vešel ve známost jako Osoaviachim-1 a byl postaven, v roce 1933, v Leningradě. Jediný let do stratosféry tento stratostat uskutečnil dne 30. září 1934. V jeho průběhu vystoupal do výšky 21 872 m, čímž překonal národní rekord 18 514 m, který ustanovil, dne 30. září 1933, stratostat SSSR-1. Zmíněný let ale skončil tragickou nehodou. Při sestupu totiž stratostat Osoaviachim-1 začal náhle nabírat rychlost, načež došlo k udržení přetlakové kabiny od obalu. Ta následně narazila vysokou rychlostí do země. Nikdo z posádky nepřežil. Nehledě na tuto tragickou událost byly ještě v roce 1934 ve Středisku letecké techniky Leningradského sovětu Osoaviachimu zahájeny práce na novém stratostatu, který vešel ve známost jako Osoaviachim-2. Pro stratostat Osoaviachim-2 byla v podniku „Pirotechnika“ vyvinuta speciální látka pro zhotovení obalu. Pro zmíněný stratostat byly zvažovány hned dvě varianty gondoly. Konkrétně se jednalo o otevřenou gondolu, ve které měla posádka pobývat ve skafandu, a přetlakovou gondolu se vstupním otvorem umožňujícím vystoupit do stratosféry ve skafandru. Návrhem skafandru pro činnost ve stratosféře byl přitom pověřen L.A. Orbeli. Na konci roku 1934 byl projekt stratostatu Osoaviachim-2 prezentován Centrálnímu sovětu Osoaviachimu. Mezitím byly provedeny hydrostatické testy obalu tohoto stratostatu a postaven jeho zmenšený model s objemem 1 437 m³. Zmíněný model měl být přitom vypuštěn do výšky 14 000 až 16 000 m. Na počátku roku 1935 bylo oznámeno, že první cvičné lety budou uskutečněny mezi únorem a květnem toho samého roku. K tomu ale nakonec nedošlo. Stratostat Osoaviachim-2 byl totiž nakonec dokončen až v roce 1937. Stavba tohoto stratostatu byla financována z příspěvků od jiných organizací. Vůbec první příspěvky na stavbu Osoaviachimu-2 přitom zaslali komsomolci z Mordovskej autonomní oblasti, kde došlo k tragické havárii stratostatu Osoaviachim-1. Přípravy stratostatu Osoaviachim-2 na první let byly zahájeny v září roku 1937. Při zmíněném letu měl být přitom s tímto stratostatem pokořen výškový rekord 22 066 m, který ustanovili dne 11. listopadu 1935 Američané se stratostatem Explorer II. Ke svému prvnímu letu se ale nakonec stratostat Osoaviachim-2 vydal až dne 22. června 1940, v Zvenigorodě. Součástí jeho posádky byl pilot I.I. Zykov a vědecký pracovník A.P. Kuzněcov. Od země se přitom zmíněný stratostat odpoutal v 5:17. Když se stratostat Osoaviachim-2 nacházel nějakých 10 až 12 m nad zemí, se ale nečekaně utrhla jeho kulovitá kabina od obalu. Dopad kabiny na zem se neobešel bez zranění posádky. Obal stratostatu Osoaviachim-2 byl nalezen několik kilometrů od místa startu. Důvodem tohoto debaklu byla nedbalost při předletové přípravě. Kdyby pozemní personál poctivě provedl předletovou kontrolu, zajisté by si všiml zdeformovaného prstence závěsného systému. Ten naštěstí nevydržel váhu kabiny krátce po odpoutání od země. Pokud by totiž došlo k oddělení kabiny ve výšce nějakých 200 až 300 m, posádka by neměla šanci přežít. V této výškové hladině by se totiž záchranný padák kabiny nestihl rozevřít dostatečně k tomu, aby se mohla pomalu snést k zemi. Posádce by přitom nepomohly ani osobní padáky, neboť by neměla dostatek času k tomu, aby otevřela vstup a opustila útroby kulovité gondoly. Zmíněný incident vedl k definitivní ztrátě důvěry ve stratosférické balóny ze strany velení VVS. V této souvislosti se VVS rozhodlo výzkum stratosféry za pomoci stratostatů přenechat Akademii věd. Dalším balónovým letům do stratosféry ale zabránila německá invaze do SSSR.

Popis:  Výzkumný a rekordní stratosférický balón Osoaviachim-2 měl obal s objemem 60 000 m³. Obal tohoto stratostatu byl vyroben zkušebně-výzkumným vzduchoplaveckým oddílem z Kuncova a měl hmotnost 1 950 kg. Dalších 240 kg připadalo na lanoví. Obal stratostatu Osoaviachim-2 byl zhotoven z Perkálu. Zatímco horní část obalu tohoto stratostatu byla řešena jako dvouvrstvá, jeho dolní část měla jen jednu vrstvu. Kulovitá gondola s přetlakovou kabinou stratostatu Osoaviachim-2 ukrývala pracoviště dvoučlenné posádky. Udržování potřebné koncentrace kyslíku v kabině tohoto stratostatu bylo prováděno regenerací (jako v ponorce). Vzduch byl tedy nejprve vyčištěn od oxidu uhličitého vzniklého dýcháním a vlhkosti a následně obohacen příslušným množstvím kyslíku. Přitom se počítalo s tím, že dvě osoby za jednu hodinu spotřebují 90 l kyslíku. Součástí přístrojového vybavení stratostatu Osoaviachim-2 se stal variometr, dva výškoměry, tři lihové teploměry (dva venkovní a jeden vnitřní), aneroid a barotermograf. Přetlaková kabina tohoto stratostatu i s posádkou a veškerým vybavením vážila 1 600 kg a byla opatřena záchranným padákem typu PS-1. Ten představoval pojistku při případ, kdy byl se utrhla od obalu. Oba členové posádky měly navíc k dispozici osobní padáky typu PN-51 s kyslíkovou bombou se zásobou kyslíku na 18 minut.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden exemplář

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    pilot a vědecký pracovník