Isacco I-4 Gelikogyr 

Typ:  experimentální vrtulník

Určení:  získání zkušeností se stavbou a provozem vrtulníku

Historie:  Ve 30. letech se v SSSR vývojem vrtulníků kromě EAO CAGI (Experimentální aerodynamické oddělení Centrálního institutu aero- a hydrodynamiky) zabývalo též několik dalších konstruktérů. Prototyp svého vrtulníku ale dokončil pouze jeden z nich, a to italský imigrant Vittorio Isacco. Isacco byl jedním z několika komunisticky smýšlejících západoevropských konstruktérů (francouzských a italských), kteří na počátku 30. letech 20. století emigrovali do SSSR. Isacco konkrétně působil, od roku 1932, při ZOK NII GVF (Závod speciálních konstrukcí vědecko-výzkumného institutu Civilního letectva). Zde navrhl a postavil prototyp na svou dobu rozměrného vrtulníku, který vešel ve známost jako I-4 či Gelikogyr. Při návrhu zmíněného stroje mu asistoval, v roli konzultanta, sovětský konstruktér vrtulníků B.N. Jurjev. Stavba zmíněného stroje byla zahájena na konci roku 1932 a završena v roce 1935. Vrtulník typu I-4 měl čtyřlistý nosný rotor s průměrem 24,4 m a byl poháněn hned pěti vzduchem chlazenými motory, a to jedním 300 hp motorem typu Whirlwind J-6 americké značky Wright a čtyřmi 120 hp motory typu Gipsy III britské značky DeHavilland. Zatímco motor typu Whirlwind J-6 byl vestavěn do přídě „letadlového“ trupu a roztáčel jednu čtyřlistou tažnou vrtuli, motory typu Gipsy III roztáčely nosný rotor. Zmíněné motory byly uchyceny ke koncům listů nosného rotoru a byly opatřeny čtyřlistými tažnými vrtulemi. Pozemní zkoušky prototypu vrtulníku typu I-4 ale již od počátku provázely potíže. Již při prvních testech se totiž zdeformovaly duralové úchyty motorů. Ty proto musely být následně nahrazeny úchyty ocelovými. Následující zkoušky ale odhalily, že je pohon nosného rotoru vrtulníku za pomoci motorů instalovaných přímo na koncích jeho listů zcela nevhodný. Díky instalaci těžkých motorů totiž listy nosného rotoru vrtulníku typu I-4 při ústupu sužovaly potíže s třepotáním. Kromě toho otáčející se nosný rotor s těžkými motory na koncích neúnosně zatěžoval celý drak vrtulníku kroutivou silou. Nevyřešen byl rovněž problém s vlivem odstředivé síly na tok maziva v „koncových“ motorech. Zmíněný pohonný systém byl navíc velmi nepraktický. Motory typu Gipsy III bylo totiž nezbytné nastartovat najednou. Startování zmíněných motorů se přitom provádělo ručně. Nahození motorů typu Gipsy III bylo ale poměrně náročnou procedurou, což navíc nemálo komplikovala skutečnost, že se jejich instalace nacházela ve výšce celé 4 m nad zemí. V dalším vývoji vrtulníku typu I-4 se již nepokračovalo. Krátce nato, v roce 1936, byl totiž Isacco, spolu s dalšími zahraničními konstruktéry, zatčen sovětskou tajnou službou NKVD v rámci tzv. Stalinových čistek. Těmto politickým persekucím, které měly vytvořit atmosféru strachu a upevnit Stalinovu absolutistickou moc, tehdy neunikla ani celá řada tehdejších představitelů sovětského průmyslu, leteckého nevyjímaje. Jakýkoliv neúspěch ve zkušebním programu nějakého prototypu nového letounu nebo pouhá pomluva mohla v této temné době vést k okamžitému ukončení kariéry, zatčení nebo dokonce popravě do té doby velmi úspěšného leteckého konstruktéra. Jediný prototyp vrtulníku typu I-4 proto nakonec nikdy nevzlétl.

Popis:  Pětimotorový experimentální vrtulník typu I-4 měl „letadlový“ trup a ocasní plochy, jeden čtyřlistý nosný rotor a pět čtyřlistých tažných vrtulí. Trup tohoto stroje měl kostru, která byla svařena z ocelových trubek, a plátěný potah. V přední části trupu vrtulníku typu I-4 se nacházela instalace 300 hp hvězdicového motoru typu Wright Whirlwind J-6 americké výroby. Zmíněný motor přitom roztáčel jednu čtyřlistou tažnou vrtuli. Střední část trupu tohoto stroje ukrývala kabinu pro pilota a pět pasažérů. Zadní část trupu vrtulníku typu I-4 plynule přecházela ve svislou ocasní plochu. Listy nosného rotoru tohoto stroje, který měl průměr 24,40 m, měly konstantní profil v celé délce, duralovou kostru a plátěný potah. K jejich odtokové hraně byla uchycena, za pomoci dvou štíhlých nosníků, křidélka cyklického a kolektivního řízení. Nosný rotor vrtulníku typu I-4 roztáčely čtyři 120 hp řadové vzduchem chlazené čtyřválce DeHavilland Gipsy III britské výroby. Zmíněné motory byly instalovány uvnitř gondol, které byly uchyceny ke koncům jednotlivých listů nosného rotoru, a byly opatřeny čtyřlistými tažnými vrtulemi. Protože měly zmíněné motory značnou hmotnost, jednotlivé listy nosného rotoru vrtulníku typu I-4 byly vyztuženy lany. Zmíněná lana byla přitom natažena mezi jejich konci a trubkovou „pyramidou“, která byla uchycena k pevné rotorové hlavě. Ocasní plochy vrtulníku typu I-4 se sestávaly z jedné svislé plochy (SOP) a jedné vodorovné plochy (VOP) a měly duralovou kostru a plátěný potah. Zatímco na odtokové hraně SOP se nacházelo směrové kormidlo, odtokovou hranu VOP okupovala dvojice výškových kormidel. Vzletové a přistávací zařízení vrtulníku typu I-4 tvořil pevný (nezatahovatelný) podvozek ostruhového typu. Koly byl přitom osazen pouze hlavní podvozek, který měl značný rozchod.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Wright Whirlwind J-6 americké výroby s max. výkonem 300 hp a čtyři pístové motory typu DeHavilland Gipsy III britské výroby s max. výkonem po 120 hp

Kapacita:    pět pasažérů

Poslední úpravy provedeny: 28.9.2019