KVZ Ansat-U (Pervokursnik)    

Typ:  speciální modifikace lehkého víceúčelového vrtulníku typu Ansat určená pro základní výcvik vojenských pilotů

Určení:  primárně základní výcvik vojenských pilotů, sekundárně přeprava osob a lehkého nákladu

Odlišnosti od typu Ansat:

- instalace zdvojeného systému řízení typu KSU-A-U (na místo typu KSU-A). Systém řízení tohoto modelu dokáže simulovat výpadek motoru, aniž by došlo k jeho vypnutí.

- instalace pevného tříbodového kolového podvozku příďového typu na místo podvozku sestávajícího se ze dvou lyží trubkové konstrukce

- instalace dvoukřídlých horizontálně dělených nákladových vrat sestávajících z (většího) horního křídla se včleněným hranatým okénkem, který se vyklápí směrem nahoru, a (menšího) dolního křídla se vyčleněnými schůdky, které se vyklápí směrem dolu, na obou bocích trupu na místo jednokřídlých vrat, které se vyklápějí směrem nahoru

Historie:  Protože na počátku 21. století bylo cvičné vrtulníky typu Mi-2 (Hoplite) již možné považovat za beznadějně morálně i technicky zastaralou techniku a navíc byl provoz těchto strojů značně nákladný, v roce 2001 Ministerstvo obrany Ruska vypsalo, v rámci programu Pervokursnik, specifikace na nový lehký vrtulník pro základní výcvik pilotů. Na zmíněné zadání přitom zareagovaly hned tři konstrukční kanceláře, a to JSC M.L. Mila s typem Mi-34 (Hermit), JSC N.I. Kamova s typem Ka-226 (Hoodlum C) a KVZ s typem Ansat. Výběrové řízení na perspektivního nástupce cvičných vrtulníků typu Mi-2 (Hoplite) bylo završeno dne 14. září toho samého roku, vyhlášením posledně uvedeného typu za vítězný. Vrtulník typu Ansat má totiž před typem Mi-34 (Hermit) navrch ve schopnosti plnit širší spektrum úkolů, neboť disponuje prostornější kabinou, zatímco typ Ka-226 (Hoodlum C) překonává nižšími náklady na provoz. Vývoj vojenské cvičné verze vrtulníku typu Ansat, která vešla ve známost pod označením Ansat-U, byl objednán dne 15. května 2002. Zkoušky prvního ze dvou prototypů cvičného Ansatu-U, který se zároveň stal čtvrtým dokončeným exemplářem z řady Ansat v celkovém pořadí, se rozeběhly dne 1. dubna 2004. Ke státním zkouškám byl tento stroj předán v říjnu roku 2006. Státní zkoušky cvičného Ansatu-U se podařilo završit dne 25. listopadu 2008. Příslušná závěrečná zpráva byla přitom podepsána dne 26. prosince toho samého roku. První tři sériové Ansaty-U (28, 29 a 30) byly předány, na jaře roku 2010, centru bojové přípravy z Toržoku. Dne 8. října 2010 VVS převzalo dalších pět těchto strojů. Provozovatelem těchto pěti Ansatů-U se zase stala výcviková letecká skupina, která působí z armádní výcvikové letecké základny Sokol. Zmíněná základna se nachází poblíž Saratova a náleží Syzranské vyšší vojenské letecké škole pilotů (SVVAUL). Tomu dne 1. března 2011 následovala objednávka na dalších 32 sériových Ansatů-U s termínem dodání do roku 2018. VVS přitom tyto stroje převzalo v letech 2012 až 2016, z toho 5 v roce 2011, 6 v roce 2012, 6 v roce 2013, 6 v roce 2014, 6 v roce 2015 a 3 v roce 2016. Zmíněný kontrakt se tedy podařilo splnit celé dva roky před požadovaným termínem. Domovskou základnou všech 32-ti Ansatů-U z druhého kontraktu Ministerstva obrany Ruska se stala rovněž výcviková letecká skupina ze základny Sokol. Zde přitom Ansaty-U zcela nahradily vrtulníky typu Mi-2 (Hoplite). Prvním kurzem za využití vrtulníků typu Ansat-U, který byl zahájen dnem 19. května 2014 a završen na podzim toho samého roku, prošlo celkem 29 kadetů. Každý z nich přitom absolvoval okolo 130-ti letů s celkovou délkou trvání okolo 48 hodin. V roce 2015 SVVAUL dva ze svých Ansatů-U (59 a 60) předalo 800. letecké základně zvláštního určení (později 8. letecká divize zvláštního určení) z Čkalovka. V této souvislosti zmíněné stroje obdržely nová trupová čísla 259 a 260. Dne 5. června 2017 Ministerstvo obrany Ruska pro VVS přiobjednalo dalších 10 Ansatů-U s termínem dodání ke dni 31. prosince toho samého roku.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy a 40 sériových strojů

Uživatelé:  Rusko

 

 

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Pratt & Whitney Canada PW207K kanadské výroby s max. výkonem po 630 hp, resp. po 710 hp v krátkodobém nouzovém režimu

Kapacita:    9 osob nebo náklad do celkové hmotnosti 1 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 3,25 m x 1,64 x 1,30 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 1 300 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

 

 

 

TTD:     
Ø nosného rotoru:  11,50 m
Ø ocasního rotoru: 2,10 m
Celková délka: 13,59 m
Délka trupu:   11,16 m
Výška: 3,75 m
Prázdná hmotnost: 1 700 kg
Max. vzletová hmotnost: 3 600 kg
Max. rychlost: 260 km/h
Praktický dostup:   4 600 m
Max. dolet:    460 km

 

 

  

Poslední úpravy provedeny dne: 15.7.2017