UB-5000F Kondor

Typ:  těžká naváděná puma

Určení:  ničení rozměrných stacionárních pozemních cílů

Vyvinul:  GSNII-624 (KB-2)

Historie:  V přímé reakci na úspěchy amerických klouzavých naváděných pum ve válce v Koreji (1950 až 1951) byla dne 15. října 1951 konstrukční kancelář KB-2, která právě tehdy pracovala na naváděné klouzané pumě typu SNAB-3000 Krab s pasivním IČ samonavedením, pověřena vývojem dalších dvou klouzavých naváděných pum. Konkrétně se jednalo o 2 t pumu typu UB-2000F Čajka a 5 t pumu typu UB-5000F Kondor. Zatímco lehčí puma typu UB-2000F byla již od počátku zamýšlena pro frontový bombardovací letoun typu Il-28 (Beagle), s těžší pumou typu UB-5000F se počítalo jako se zbraní dálkových bombardovacích letounů typu Tu-4 (Bull) a Tu-16 (Badger). Krátce nato, v prosinci roku 1951, byla konstrukční kancelář KB-2 sloučena se závodem č.67 a zároveň přetransformována v GSNII-642 (státní svazový vědecko-výzkumný institut 642). Při vývoji pumy typu UB-5000F byly plně zužitkovány zkušenosti, které se podařilo nastřádat v průběhu vývoji lehčí pumy typu UB-2000F. Vývoj pumy typu UB-2000F měl totiž vyšší prioritu, neboť se již od počátku počítalo s tím, že pro těžší pumu typu UB-5000F budou převzata technická řešení právě od této zbraně. Zmíněná puma byla proto pojata jako aerodynamická zvětšenina lehčí pumy typu UB-2000F, která byla zařazena do výzbroje VVS v roce 1955 pod označením UB-2F. Puma typu UB-5000F měla tedy protáhlé vřetenovité tělo s rozměrnými deltakřídly, která byla uspořádána do tvaru písmene „X“, přibližně v polovině délky a zdvojenými ocasními plochami na zádi. Ocasní plochy pumy typu UB-5000F se sestávaly z jedné široké lichoběžníkové VOP a dvou nevelkých lichoběžníkových SOP. Ty byly uchyceny ke koncům VOP. Od lehčí pumy typu UB-2000F se puma typu UB-5000F odlišovala nejen většími celkovými rozměry. Zadní část těla této zbraně v oblasti za křídlem měla totiž kónický tvar v celé délce. Naproti tomu zadní část těla pumy typu UB-2000F byla nejprve kónická a poté, v oblasti ocasních ploch, cylindrická. Na odtokové hraně křídel pumy typu UB-5000F se nacházel dvojnásobný počet interceptorů. Křídla této pumy měla navíc větší hloubku a větší úhel šípu náběžné hrany. Ocasní plochy pumy typu UB-5000F byly vzhledem k vyšší letové rychlosti této zbraně opatřeny výztuhami. Navádění pumy typu UB-5000F obstarávala, stejně jako u pumy typu UB-2F (UB-2000F), rádiová-povelová jednotka. Operátor zmíněnou zbraň sledoval za pomoci speciálního periskopického zaměřovače a řídil ji za pomoci joysticku. Do přídě pumy typu UB-5000F bylo ale možné nainstalovat TV kameru a její obraz přenášet na obrazovku v kabině operátora. V tomto případě bylo navedení více přesné a méně závislé na počasí. Použití TV kamery ale též snižovalo riziko sestřelení nosiče. Ten totiž v tomto případě nemusel prolétnout přímo nad cílem. Zkoušky pumy typu UB-5000F se rozeběhly v září roku 1954. Tehdy byly speciálně upraveným čtyřmotorovým pístovým bombardovacím letounem typu Tu-4 (Bull) shozeny dvě tyto pumy. Shozy obou zmíněných pum byly úspěšné. Při klouzavém sestupu přitom dosáhly rychlosti odpovídající hodnotě M=0,9. V roce 1955 byly na polygon kromě dalších 18-ti zkušebních exemplářů pumy typu UB-5000F dodány též dvě 1:1 makety této zbraně. Ty byly určeny k testování na dvoumotorovém proudovém bombardovacím letounu typu Tu-16 (Badger). Zkoušky pumy typu UB-5000F na letounu typu Tu-16 (Badger) se rozeběhly v březnu roku 1956. Při shozu z výšky 11 000 m při rychlosti 800 km/h zmíněná zbraň při klouzavém letu dosahovala mírně nadzvukové rychlosti (cca M=1,1). Při prvním pokusu o řízený let ale puma typu UB-5000F začala vlivem špatné příčné stability rotovat okolo podélné osy. Následně byla proto u všech následujících exemplářů této zbraně zvětšena plocha interceptorů. Ani druhý pokus o řízený let nebylo možné považovat za úspěšný. V důsledku změny rozložení aerodynamických sil měla totiž puma typu UB-5000F nadbytečnou statickou stabilitu v kanálu řízení okolo příčné osy, což nemálo komplikovalo její navedení na cíl. Následně bylo proto zvětšeno vzepětí křídel této zbraně z 24° na 31°. Z výsledků zkoušek, které byly realizovány v červnu roku 1955, nicméně vyplynulo, že má puma typu UB-5000F nedostatečnou směrovou stabilitu. Následně byly proto ke koncům křídla této zbraně připevněny malé aerodynamické plošky. Současně bylo posunuto těžiště pumy typu UB-5000F z hodnoty 28 % SAC na hodnotu odpovídající 30-ti % SAC. Teprve až po těchto úpravách měla zmíněná zbraň dobrou stabilitu v celém rychlostním rozsahu, jak potvrdily čtyři letové testy, při kterých se pumy typu UB-5000F pohybovaly po balistické křivce. V srpnu roku 1955 bylo ke zkouškám předáno prvních pět těchto pum ve variantě s TV aparaturou. Mezitím byl přijímačem TV aparatury vybaven jeden letoun typu Tu-4 (Bull). První tři z nich byly úspěšně odzkoušeny do konce toho samého roku. Poté se již ve zkouškách pumy typu UB-5000F nepokračovalo. Její vývoj byl totiž mezitím zastaven ve prospěch odvozené 5-ti t pumy typu UBV-5, která byla uzpůsobena k přepravě uvnitř trupové pumovnice. Vývoj zmíněné pumy byl přitom iniciován výnosem ze dne 19. července 1955. Puma typu UBV-5 měla být opatřena trhavou nebo průbojnou bojovou hlavicí. Navádění této zbraně měla obstarávat TV aparatura z dílny institutu VNII-380 nebo pasivní IČ samonaváděcí hlavice. Vývoj pumy typu UBV-5 ale nakonec nepřekročil ani projektové stádium. Důvodem toho byla ztráta zájmu o naváděné pumy ze strany VVS. Naváděné pumy typu UB-2F (UB-2000F), UB-5000F a UBV-5 totiž vycházely z německých technologií z druhé světové války. Z tohoto důvodu bylo tyto zbraně již tehdy možné považovat za morálně zastaralé. Za jejich pomoci bylo totiž možné provádět útoky na pozemní cíle pouze za dobré viditelnosti. Při použití zmíněných pum navíc jejich nosič musel prolétnout přímo nad cílem a vystavovat se tak účinkům PVO protivníka. K ztrátě zájmu o naváděné pumy v SSSR ale tehdy vedly též rychlé pokroky ve vývoji leteckých protizemních řízených střel. Za pomoci těchto zbraní bylo totiž možné napadat pozemní cíle za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci ze vzdálenosti nacházející se mimo dosah prostředků PVO.

Verze:  žádné

Nosič:  Tu-4 (Bull) – 2 ks a Tu-16 (Badger) – 2 ks

Uživatelé:  žádní

Způsob navedení:  inerciální (autopilot) + rádiové-povelové

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 4 200 kg

poslední úpravy provedeny dne: 2.1.2024