Simonov (Sokol) Altair  (Altius-O/BAK-BD) 

Typ:  průzkumný bezpilotní vzdušný prostředek pro střední výšky velkého doletu

Určení:  optický a radiolokační průzkum

Historie:  V roce 2010 Ministerstvo obrany Ruské federace vypsalo specifikace na novou generaci rozměrných průzkumných bezpilotních vzdušných prostředků (UAV). Konkrétně přitom šlo o programy BAK-SD (Bespilotnyj Aviatsionnyj Komplex Strednij Dalnosti = bezpilotní vzdušný komplex středního doletu) a BAK-BD (Bespilotnyj Aviatsionnyj Komplex Bolšoj Dalnosti = bezpilotní vzdušný komplex velkého doletu). Zatímco program BAK-SD měl dát za vznik UAV se vzletovou hmotností do 1 t, tedy analogu amerického typu RQ-1 Predator, z programu BAK-BD měl vzejít UAV se vzletovou hmotností do 5 t, tedy analog amerického typu MQ-9 Reaper. Na specifikace BAK-BD přitom předložily své návrhy hned dvě konstrukční kanceláře, a to konstrukční kancelář Simonov (předtím známa jako Sokol), specializovaná konstrukční kancelář na vývoj bezpilotních prostředků, a letecká konstrukční kancelář RSK MiG. Za vítězný byl na počátku října roku 2011 vyhlášen návrh z dílny kazaňské konstrukční kanceláře Simonov. Tomu následoval podpis kontraktu ve výši 1 miliardy rublů. Tato částka měla přitom pokrýt nejen náklady na vývoj, ale i náklady na stavbu technologického demonstrátoru. Termín zahájení letových zkoušek zmíněného demonstrátoru byl stanoven na prosinec roku 2014. Se zahájením sériové výroby se tehdy počítalo v roce 2017 nebo 2018. UAV z dílny konstrukční kanceláře Simonov vzešlý z programu BAK-BD vešel ve známost jako Altair a je produktem NIR (vědecko-výzkumné práce) Altius-O. Konstrukční tým konstrukční kanceláře Simonov přitom tento stroj pojal jako poměrně rozměrný hornoplošník se štíhlým doutníkovitým trupem, dvojicí pístových motorů pod štíhlým přímým křídlem se značným rozpětím a motýlkovými ocasními plochami. V případě pohonných jednotek volba padla na 500 hp kapalinou chlazené diesely typu A03/V12 německé značky RED. Každý z nich přitom roztáčí jednu třílistou vrtuli v tažném uspořádání. Většinu palubních systémů nebo některé jejich komponenty UAV typu Altair údajně sdílí s paralelně vyvíjeným UAV typu Orion, který vzešel z programu BAK-SD. Prototyp UAV typu Altair byl postaven kazaňským závodem KAPO-Kompozit, který byl vytvořen na bázi jedné z dílen kazaňského leteckého závodu KAPO. V srpnu roku 2014 byl tento stroj poprvé spatřen na kazaňském letišti. V prosinci toho samého roku byl údajně mírně poškozen v průběhu rolování vysokou rychlostí (nebo pokusu o vzlet ?). Letové zkoušky prvního prototypu UAV typu Altair byly zahájeny v polovině července roku 2016 a pozastaveny v prosinci toho samého roku. Letové zkoušky v rámci programu Altair boudou znovu obnoveny na jaře nebo v létě roku 2017, a to s prototypem druhým, který bude modifikován dle poznatků získaných v průběhu zkoušek prototypu prvního. Existence zmíněného stroje je přitom známa od 16. května toho roku. Dle současných plánů by se měla produkce UAV typu Altair rozeběhnout v roce 2018.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Navádění:   inerciální (autopilot) + satelitní

Pohon:        dva pístové motory typu RED A03/V12 německé výroby s max. výkonem po 500 hp

Radar:         radiolokátor s bočním vyzařováním a vysokou rozlišovací schopností neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Vybavení:   elektro-optický sledovací systém neznámého typu. Kulovité pouzdro optiky tohoto zařízení se nachází na břichu trupu.

Výzbroj:     žádná

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: cca 28,5 m 
Délka:   cca 11,6 m
Výška: cca 6,0 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: do 5 000 kg
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   do 15 000 m
Max. dolet:    do 10 000 km
Vytrvalost: 48 h

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 19.5.2017