Typ:  experimentální vírník

Určení:  získání zkušeností se stavbou a provozem rychlého vírníku

Historie:  V roce 1934 se konstrukční tým EAO CAGI (Experimentální aerodynamické oddělení Centrálního institutu aero- a hydrodynamiky) rozhodl zužitkovat stávající zkušenosti s konstrukcí vírníků v konstrukci výkonného jednomístného vírníku s rychlostí řádu 300 km/h. Tak vysokou rychlost měl přitom zmíněnému stroji, který vešel ve známost jako A-12, zajistit výkonný 650 hp motor typu Wright Cyclone spolu s pokročilou aerodynamikou. Již od počátku se počítalo s tím, že při návrhu draku vírníku typu A-12 budou pně zužitkovány zkušenosti sovětského leteckého průmyslu se stíhacími letouny. V této souvislosti dne 21. listopadu 1934 vedoucí EAO CAGI zaslal žádost o výrobní výkresy stíhacích letounů typu I-5, I-15 a I-16 z dílny N.N. Polikarpova. Vývoj vírníku typu A-12 byl zahájen v roce 1935 a probíhal pod vedením N.K. Skržinského. Na přípravě úvodního projektu a stanovení výkonnostních parametrů tohoto stroje se aktivně podílel M.L. Mil. Konstrukce rychlostního vírníku typu A-12 sebou přinesla hned několik výzev. Konstrukční tým EAO CAGI totiž tehdy ještě neměl žádné zkušenosti se stabilitou, ovladatelností a chování taktového stroje při vzletu a přistání. To samé se týkalo chování listů nosného rotoru při rychlostech řádu 300 km/h. Velkou výzvou se stalo též zajištění účinného chlazení výkonného motoru typu Wright Cyclone při nízkých rychlostech. Konstrukční tým jednomístný experimentální vírník typu A-12 pojal jako bezkřídlý stroj s trupem nápadně se podobajícím trupu stíhacího dvouplošníku typu Polikarpov I-15, třílistým nosným rotorem se sklápěcími listy a zdvojenou ocasní plochou. Přestože šlo o výzkumný stroj, byl opatřen instalací dvou 7,62 mm kulometů typu ŠKAS. Prototyp vírníku typu A-12 byl postaven závodem experimentálních konstrukcí institutu CAGI a byl dokončen v dubnu roku 1936. První pokus o vzlet, který byl uskutečněn dne 10. května toho samého roku, byl ale neúspěšný. Důvodem toho byly potíže se stabilitou, které byly důsledkem značné vůle rotorové hlavy. Následně proto konstrukční tým EAO CAGI uchycení rotorové hlavy tohoto stroje k nosnému pylonu opatřil dodatečnými tlumícími pružinami. Ke svému prvnímu letu, který měl délku 10 min, se proto prototyp vírníku typu A-12 vydal až dne 27. května 1936. Při druhém letu, který již trval 55 min, tento stroj dosáhl výšky 2 000 m. Zkušební program tohoto stroje ale již dne 23. května 1937 předčasně ukončila tragická nehoda. Příčinou zmíněné nehody byl rozpad nosného rotoru. Důvodem rozpadu nosného rotoru prototypu vírníku typu A-12 se staly únavové defekty na nosních listů, které byly zhotoveny z ocelových trubek. Původcem zmíněných únavových defektů bylo měnící se dynamického zatížení. Toto byl přitom důsledek nedostatečných zkušeností sovětského průmyslu s konstrukčními materiály. Za celou svou kariéru prototyp vírníku typu A-12 vykonal celkem 43 letů a dosáhl rychlosti 243 km/h (ve výšce 2 200 m) a výšky 5 570 m. Dle předběžných výpočtů měl přitom tento stroj mít rychlost 332 km/h (ve výšce 2 300 m) a dostup 7 500 m.

Popis:  Experimentální bezkřídlý jednomístný vírník typu A-12 měl smíšenou konstrukci a třílistý nosný rotor. Zmíněný stroj měl robustní „stíhačkový“ trup s proměnným průřezem. Zatímco průřez přední části trupu vírníku typu A-12 byl kruhový, zadní část trupu tohoto stroje měla průřez ve tvaru na výšku postavené elipsy. Kostra trupu vírníku typu A-12 měla příhradovou konstrukci a byla svařena z chrom-molybdenových trubek. Zatímco přední část trupu tohoto stroje byla potažena duralovými plechy, potah zadní části trupu vírníku typu A-12 byl plátěný. V přední části trupu tohoto stroje byla umístěna instalace pohonné jednotky v podobě 650 hp vzduchem chlazeného hvězdicového motoru typu Wright Cyclone britské výroby. Zmíněný motor roztáčel jednu dvoulistou tažnou vrtuli a byl opatřen robustní kapotou typu NACA. V čele motorové kapoty vírníku typu A-12, která měla válcovitý tvar, se nacházel rozměrný lapač vzduchu. Ohřátý vzduch útroby motorové sekce opouštěl štěrbinovým výstupem, který se nacházel po obvodu zadní části motorové kapoty a byl opatřen regulačními klapkami. Kromě motoru byla do přední části trupu vírníku typu A-12 vestavěna též dvojice 7,62 mm synchronních kulometů typu ŠKAS. Přímo za motorovou sekcí byla umístěna palivová nádrž. Poté následovala jednomístná pilotní kabina. Pilotní kabina vírníku typu A-12 byla řešena jako otevřená a byla opatřena protáhlým a úzkým větrným štítkem s děleným zasklením. Zasklení větrného štítku pilotní kabiny tohoto stroje se sestávalo ze dvou čelních okének, která zaujímala vzájemné uspořádání do tvaru písmene „V“, dvou postranních okének a jednoho hřbetního okénka. Zadní část trupu vírníku typu A-12 plynule přecházela ve svislou ocasní plochu. Třílistý nosný rotor tohoto stroje měl průměr 14,0 m a byl uchycen k hřbetu trupu, v oblasti před kokpitem, za pomoci nosníku z profilované trubky. Zatímco zezadu byl nosník nosného rotoru vírníku typu A-12 vyztužen jednou profilovanou vzpěrou, boční výztuhu zmíněného nosníku tvořila dvojice drátů. Konstrukce listů nosného rotoru tohoto stroje se sestávala z nosníku, který byl svařen z chrom-molybdenových trubek, dřevěných žeber a potahu. Zatímco potah přední části listů nosného rotoru vírníku typu A-12 byl zhotoven z překližky, zadní část listů nosného rotoru tohoto stroje byla potažena plátnem. Všechny tři listy nosného rotoru vírníku typu A-12 bylo možné sklopit směrem dozadu nad trup. To usnadňovalo přepravu tohoto stroje po zemi. K ovládání sklonu nosného rotoru sloužila páka, která se nacházela přímo nad přístrojovou deskou. S hlavou nosného rotoru byla zmíněná páka propojena tyčí, která procházela větrným štítkem kokpitu. Ocasní plochy vírníku typu A-12 se sestávaly z jedné protáhlé a nízké svislé plochy (SOP) s oválným tvarem, která tvořila zakončení trupu, a jedné vyztužené (jedním párem trubkových vzpěr s tvarem písmene „V“) středoplošně uspořádané lichoběžníkové vodorovné plochy (VOP). Profil průřezu pravé poloviny VOP vírníku typu A-12 byl opačný, kuli kompenzaci vlivu kroutící síly tažné vrtule. Zatímco na odtokové hraně SOP se nacházelo směrové kormidlo, odtokovou hranu VOP okupovala dvojice výškových kormidel. Ke koncům VOP tohoto stroje byly navíc uchyceny malé svislé stabilizační plošky s oválným tvarem. Vzletové a přistávací zařízení tohoto stroje tvořil pevný (nezatahovatelný) tříbodový podvozek ostruhového typu a rozchodem 3,50 m. Hlavní podvozky byly uchyceny k bokům přední části trupu, na úrovni nosného pylonu nosného rotoru, měly profilované vzpěry a byly osazeny 700 x 150 mm koly s mechanickými brzdami a kapkovitým aerodynamickými kryty. Ostruhové kolečko zase vystupovalo ze spodní hrany SOP, která se nacházela pod břichem trupu.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        jeden pístový motor typu Wright Cyclone britské výroby s max. výkonem 650 hp