Grošev G č.8

Typ:  bezmotorový dopravní-nákladní kluzák

Určení:  přeprava nákladu a letového a technického personálu stíhacích útvarů při přesunu mezi leteckými základnami

Historie:  V roce 1934 konstrukční tým V.F. Groševa navrhnul a postavil prototyp bezmotorového kluzáku určeného k dopravě pasažérů a nákladu na linkách GVF (Civilní letectvo). Zmíněný stroj vešel ve známost jako G č.4 a umožňoval přepravu čtyř cestujících nebo 500-ti kg nákladu. Protože GVF shledalo, že bezmotorový kluzák nemá žádné přednosti před klasickým letounem, vývoj zmíněného stroje nakonec nepřekročil prototypové stádium. Myšlenka dopravního-nákladního kluzáku nicméně zaujala tehdejšího vrchního velitele VVS J.I. Alksnise. Alksnis totiž bezmotorový kluzák shledal za ideální prostředek k přepravě nákladu a letového a technického personálu stíhacích útvarů při přesunu mezi leteckými základnami. Zadání na vývoj vojenského dopravního-nákladního kluzáku přitom Grošev obdržel v roce 1936. K vlekání zmíněného stroje, který vešel ve známost jako G č.8, měly sloužit jednomotorového stíhací letouny, jakými byly např. typy I-5, I-15 či I-153 z dílny N.N. Polikarpova. Max. rychlost kluzáku typu G č.8 ve vleku za stíhacím letounem se přitom měla pohybovat mezi 220-ti a 250-ti km/h. Zatímco civilní nákladní kluzák typu G č.4 byl koncipován jako vzpěrový hornoplošník, pro vojenský nákladní kluzák typu G č.8 Grošev zvolil dolnoplošné uspořádání, a to ne náhodou. Dolnoplošné uspořádání totiž sebou přineslo snazší manipulaci na zemi. Kromě toho umožnilo zvětšit rozchod podvozku, což mělo pozitivní vliv na stabilitu při rolování. Trup kluzáku typu G č.8 ukrýval kabinu s tandemově uspořádanými sedadly pro jednoho pilota a tři pasažéry. Přímo za kabinou tohoto stroje se navíc nacházel malý zavazadlový úložný prostor. Závodními zkouškami prototyp kluzáku typu G č.8 prošel v listopadu roku 1936. Poté, v lednu roku 1937, byl předán NII VVS (Vědecko-výzkumný institut VVS), za účelem realizace státních zkoušek. Při státních zkouškách za kniplem tohoto stroje seděl P.F. Pavlov. K vlekání prototypu kluzáku typu G č.8 byly přitom využívány letouny typu R-5, I-5 a I-16. Sériové výroby se ale kluzák typu G č.8 nakonec nedočkal. VVS totiž mezitím o tento typ techniky zcela ztratilo zájem. Proti kluzáku typu G č.8 ale hovořila též malá přepravní kapacita.

Popis:  Bezmotorový dopravní-nákladní kluzák typu G č.8 řešen jako celodřevěný dolnoplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami. Zmíněný stroj měl štíhlý vřetenovitý trup s průřezem ve tvaru obdélníku se zaoblenými rohy. Trup kluzák typu G č.8 byl řešen jako poloskořepina a měl dřevěnou kostru a překližkový potah. V přední části trupu tohoto stroje se nacházela čtyřmístná tandemově uspořádaná kabina. Vpředu přitom seděl pilot. Zadní tři sedadla byla vyhrazena pro cestující. Čtyřmístná kabina kluzáku typu G č.8 byla opatřena společným bohatě proskleným „stíhačkovým“ překrytem, který vystupoval nad hřbet špice trupu a svou zadní částí plynule přecházel ve hřbet zadní části trupu. V zadní části trupu tohoto stroje, přímo za čtyřmístnou kabinou, se nacházel malý zavazadlový úložný prostor. Uvnitř zmíněného zavazadlového prostoru bylo přitom možné přepravovat náklad do celkové hmotnosti 80 kg. Štíhlé dolnoplošně uspořádané dvounosníkové křídlo kluzáku typu G č.8 mělo rozpětí 13,60 m a plochu 15,20 m² a sestávalo se ze tří částí, jedné střední s obdélníkovým půdorysem a dvou vnějších s půdorysem ve tvaru lichoběžníku, náběžnou hranou s kladným a odtokovou hranou se záporným úhlem šípu a zaoblenými koncovými oblouky. Potah náběžné hrany křídla tohoto stroje byl, až po druhý nosník, zhotoven z překližky. Zbytek křídla kluzáku typu G č.8 byl potažen plátnem. Zatímco odtokovou hranu střední části křídla tohoto stroje okupovaly vztlakové klapky typu Shrenk, na odtokové hraně vnějších částí křídla kluzáku typu G č.8 se nacházela křidélka. Ocasní plochy tohoto stroje se sestávaly z jedné lichoběžníkové svislé plochy (SOP) a jedné vyztužené (za pomoci jednoho páru jednoduchým vzpěr) hornoplošně uspořádané vodorovné plochy (VOP) s lichoběžníkovým půdorysem. Zatímco na odtokové hraně SOP se nacházelo směrové kormidlo, odtokovou hranu VOP okupovala dvojice výškových kormidel. Ke vzletu a přistání kluzák typu G č.8 využíval pevný tříbodový kolový podvozek ostruhového typu. Hlavní podvozky tohoto stroje byly uchyceny ke spodní ploše střední části křídla, byly opatřeny aerodynamickými kryty a byly osazeny koly s rozměry 470 x 210 mm. Ostruhový podvozek kluzáku typu G č.8 byl opatřen kolečkem s rozměry 210 x 80 mm a byl instalován na břichu ocasní části trupu, na úrovni VOP. V případě potřeby bylo podvozková kola tohoto stroje možné zaměnit lyžemi.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Tahač:  Polikarpov R-5, Polikarpov I-5 a Polikarpov I-16

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot 

Kapacita:    tři cestující se zavazadly do celkové hmotnosti 80 kg

Výzbroj:     žádná