ChAI (Něman) ChAI-6 (FR/SFR)

Typ:  taktický průzkumný letoun

Určení:  visuální a fotografický průzkum pozemního bojiště

Historie:  Součástí zkušebně-konstrukčních prací institutu ChAI (Charkovský Aviatický Institut) z Charkova na léta 1934 až 1935 se stal dvoumístný průzkumný letoun se zatahovatelným podvozkem a kulometnou a pumovou výzbrojí. Současně byl vývoj letounu této kategorie zadán S.A. Kočeriginovi. Zatímco konstrukční tým institutu ChAI, který byl veden I.G. Němanem, na zmíněné zadání odpověděl celodřevěným letounem typu ChAI-5 (R-10) vycházejícím z technologií dopravního letounu typu ChAI-1, konkurenční ozbrojený průzkumný letoun typu SR/CKB-27 (R-9) z dílny S.A. Kočerigina měl konstrukci smíšenou. Sériové výroby se ale nakonec dočkal pouze první z těchto strojů. I.G. Něman byl ale prakticky ve stejnou dobu pověřen též zpracováním projektu neozbrojeného rychlostního průzkumného letounu. S ideou neozbrojeného průzkumného letounu přitom přišel tehdejší náčelník oddělení pozemních letadel institutu NII VVS (Vědecko-výzkumný institut VVS) B.T. Goroščenko. Jedinou obranou takového průzkumného letounu před stíhacími letouny měla být rychlost. Svou rychlostí měl proto zmíněný stroj všechny stíhací letouny té doby překonávat. Požadovaný neozbrojený průzkumný letoun obdržel tovární označení ChAI-6 a rovněž vycházel z technologií dopravního letounu typu ChAI-1. Kromě toho se pro něj používalo též označení FR (fotorazvedčik = fotoprůzkumný letoun) či SFR (skorostnoj fotorazvedčik = rychlostní fotoprůzkumný letoun). Termín předání prototypu tohoto stroje ke zkouškám byl přitom stanoven na 1. září 1934. Úvodní projekt letounu typu ChAI-6 byl zpracován na konci roku 1933 konstrukční skupinou S.J. Žolkovského. Zmíněný stroj byl vyprojektován pro kapalinou chlazený motor typu M-58 (M-22U) s max. výkonem 680 hp a byl pojat jako jednomotorová aerodynamická zmenšenina dvoumotorového dopravního letounu typu ChAI-1. Jednalo se tedy o dolnoplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami a zatahovatelným tříbodovým podvozkem ostruhového typu. NII VVS byl projekt letounu typu ChAI-6 prezentován v lednu roku 1934. Projekt zmíněného stroje ale tehdy NII VVS schválen nebyl. Jedním z důvodu toho byla skutečnost, že byl vyprojektován pro motor, který se nevyráběl sériově. Dalším důvodem odmítavého postoje k projektu letounu typu ChIA-6 byly nízké výkonností parametry. Následně byl proto projekt tohoto stroje přepracován, na doporučení S.V. Iljušina, pro 712 hp hvězdicový (vzduchem chlazený) devítiválec typu SGR-1820 F3 Cyclone americké značky Wright. V této podobě NII VVS již projekt letounu typu ChAI-6, v únoru toho samého roku, schválilo. V květnu roku 1934 byla přezkoumána a schválena též 1:1 maketa tohoto stroje. Konstrukce letounu ChAI-6 byla maximálně podřízena minimalizaci aerodynamického odporu. Jeho trup měl proto minimální možný průřez. Z toho samého důvodu byly všechny ovládací prvky pohyblivých ploch skryty pod potahem. Protože měl letoun typu ChAI-6 mít poměrně velký rychlostní rozsah, konstrukční tým institutu ChAI jeho křídlo opatřil odklápěcími vztlakovými klapkami a odštěpnými křidélky. Úplnou novinou se staly dřevěné křídelní palivové nádrže, které byly řešeny jako integrální. Takto řešené palivové nádrže přitom používali sovětští konstruktéři stíhacích letounů za druhé světové války, kuli nedostatku kovových materiálů. Další novinkou se stala instalace fotoaparátu (typu AFA-13) na dálkově ovládané výkyvné (směrem do stran pod úhlem až 80°) lafetě. Díky tomu bylo se zmíněným fotoaparátem možné provádět jak perspektivní snímkování (vertikální), tak i snímkování panoramatické (do stran). Dle předběžných výpočtů měl letoun typu ChAI-6 mít rychlost 450 km/h ve výšce 4 000 m, resp. 435 km/h ve výšce 2 000 m, dostup 10 000 m a dolet 1 000 m. Na výšku 5 000 m měl být schopen vystoupat za 8 min. To byly ve své době úctyhodné výkonnostní parametry. Protože konstrukce letounu typu ChAI-6 sebou přinášela některé novinky a navíc byl konstrukční tým institutu ChAI tehdy značně vytížen pracemi na ozbrojeném průzkumném letounu typu ChAI-5 (R-10), termín předání prototypu tohoto stroje ke zkouškám byl několikrát posunut. Nejprve přitom na 1. listopad 1934 a poté na 1. březen 1935. V lednu roku 1935 byla započata, v naději, že bude v ChAI v blízké budoucnosti zřízena laboratoř pro statické zkoušky, stavba hned tří prototypů letounu typu ChAI-6, a to právě v tehdy budované Centrální zkušební dílně (COM) ChAI. Kompletaci letového exempláře tohoto stroje se přitom podařilo završit na počátku června toho samého roku. Následně byl prototyp letounu typu ChAI-6 přepraven na letiště leteckého výrobního závodu č.135, které se nacházelo v Sokolnikách u Charkova. Okamžitému zahájení letových zkoušek ale zabránila skutečnost, že americký motor typu SGR-1820 F3 spaloval vysokooktanový benzín, který v ChAI nebyl k dispozici. Benzín podobných kvalit se nicméně podařilo poměrně rychle najít u nedalekého bojového útvaru. Do oblak se tak prototyp letounu typu ChAI-6 napoprvé vydal až dne 15. června 1935, a to s B.N. Kudrinem za kniplem. Závodní zkoušky zmíněného stroje bylo možné považovat za úspěšné. Ve výšce 2 500 m totiž prototyp letounu typu ChAI-6 dosahoval rychlosti 429 km/h, což byla tehdy pro letoun této kategorie rekordní hodnota ve světovém měřítku. Idea rychlého neozbrojeného průzkumného letounu se ale nesetkala s kladným ohlasem ze strany velení VVS. Na místo toho byl institut ChAI institutem NII VVS pověřen, aby letoun typu ChAI-6 opatřil střeleckým postem pro obranu zadní polosféry před vzdušným napadením. V této souvislosti NII VVS konstruktérům ChAI poskytl nákres obranného střeliště, které mělo podobu jakéhosi výsuvného „koše“. Protože se jednalo o tajné materiály, konstruktéři institutu ChAI si mohli zmíněný výkres prostudovat pouze ve speciálním oddělení pod dozorem vyhrazených pracovníků NII VVS. Trup letounu typu ChAI-6 byl ale natolik úzký, že bylo do něj vestavět obranné střeliště jakékoliv konstrukce velmi tvrdým oříškem. Krátce nato institut ChAI navštívil náčelník pro vyzbrojování Rudé armády M.M. Tuchačevskij, aby se obeznámil s prototypem letounu typu ChAI-6 a výkresy a maketami zástavby zvažované obranné výzbroje do jeho draku. Přitom zjistil, že zástavba obranného střeliště do draku letounu typu ChAI-6 sebou přinese nemalý pokles rychlosti, což měla být hlavní devíza tohoto stroje. Krátce nato bylo oznámeno, že velení VVS již nemá o letoun typu ChAI-6 žádný zájem. I přesto byl prototyp tohoto stroje v listopadu roku 1935 předán institutu NII VVS. Zde byl pak nějakou dobu testován pilotem P.M. Stefanovským, a to na kolovém i lyžovém podvozku.

Popis:  Neozbrojený rychlostní jednomotorový dvoumístný průzkumný letoun typu ChAI-6 byl řešen jako celodřevěný dolnoplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami. Trup tohoto stroje měl průřez na výšku postavené elipsy a vyjma motorové sekce, která měla kovovou konstrukci, byl řešen jako dřevěná skořepina. V přední části trupu letounu typu ChAI-6 se nacházela instalace pohonné jednotky v podobě 712 hp hvězdicového (vzduchem chlazeného) devítiválce typu Wright SGR-1820 F3 Cyclone, který roztáčel jednu dvoulistou vrtuli. Zmíněný motor byl usazen do příhradového lože, které bylo svařeno z trubek chrom-molybdenové oceli, a byl opatřen válcovitou duralovou kapotou typu NACA. V čele motorové kapoty letounu typu ChAI-6, okolo mohutného vrtulového kužele, se nacházelo devět lapačů vzduchu s lichoběžníkovým průřezem, po jednom pro každý válec. Ohřátý vzduch útroby motorové sekce opouštěl prstencovitým štěrbinovým výstupem, který lemoval zadní část motorové kapoty. Uvnitř motorové kapoty letounu typu ChAI-6 se ale nacházela též olejová nádržka s chladičem oleje. Přímo za motorovou sekcí tohoto stroje byl umístěn pilotní prostor. Pilotní prostor letounu typu ChAI-6 byl opatřen dvoudílným překrytem, který vystupoval nad hřbet špice trupu a svou zadní částí plynule přecházel v protáhlou hřbetní nástavbu. Přímo za pilotním prostorem, na úrovni odtokové hrany křídla, se nacházela kabina pozorovatele, který současně zastával funkci operátora fotoaparátu. Překryt kabiny pozorovatele byl vetknut do hřbetní nástavby, která navazovala na překryt pilotní kabiny a táhla se až ke kořeni SOP. Přitom z obrysu zmíněné nástavby nikterak nevystupoval. V zadní části trupu, přímo za pracovištěm pozorovatele, byla umístěna instalace fotoaparátu typu AFA-13. Instalace zmíněného fotoaparátu byla přitom řešena jako výkyvná (směrem do stran). Díky tomu s ním bylo možné provádět perspektivní i panoramatické snímkování (do vzdálenosti 40 až 50 km). Zatímco v prvním uvedeném případě zaujímal vertikální polohu, v druhém uvedeném případě byl natočen do strany (pod úhlem až 80°). Fotoaparát typu AFA-13 tedy využíval tři průzory, které byly kryty „okenicemi“. Zatímco jeden z těchto průzorů se nacházel na břichu, zbylé dva z nich byly vetknuty do potahu boků trupu, v oblasti za křídlem. Ovládání fotoaparátu typu AFA-13 bylo přitom řešeno jako dálkové. Dolnoplošně uspořádané křídlo letounu typu ChAI-6 mělo rozpětí 10,00 m, půdorys ve tvaru lichoběžníku, kladné vzepětí, náběžnou hranu s konstantním kladným a odtokovou hranu s konstantním záporným úhlem šípu a zaoblené koncové oblouky. Křídlo tohoto stroje mělo dřevěnou konstrukci, bylo řešeno jako jednodílné a tvořilo jeden celek s trupem. Odtokovou hranu křídla letounu typu ChAI-6 prakticky v celém rozpětí okupovaly duralové odklápěcí vztlakové klapky a odštěpná křidélka s duralovou kostrou a plátěným potahem. Uvnitř střední partie křídla tohoto stroje se nacházely šachty hlavních podvozků a dvojice dřevěných palivových nádrží. Palivové nádrže byly přitom umístěny vně šachet hlavních podvozků a byly řešeny jako integrální. Ocasní plochy letounu typu ChAI-6 se sestávaly z jedné lichoběžníkové svislé plochy (SOP) a jedné středoplošně uspořádané vodorovné plochy (VOP) s půdorysem ve tvaru lichoběžníku. Zatímco na odtokové hraně SOP tohoto stroje se nacházelo směrové kormidlo, odtokovou hranu VOP letounu typu ChAI-6 okupovala dvojice výškových kormidel. Kýl SOP a stabilizátory VOP byly přitom zhotoveny ze dřeva. Naproti tomu kormidla, jedno směrové a dvě výšková, měla duralovou kostru a plátěný potah. Vzletové a přistávací zařízení letounu typu ChAI-6 tvořil tříbodový podvozek ostruhového typu. Hlavní podvozky tohoto stroje byly osazeny koly, byly řešeny jako zatahovatelné a zatahovaly se (směrem k sobě) do útrob střední části křídla. Jejich šachty byly přitom opatřeny čtyřdílnými dvířky. Zařízení k zasouvání a vysouvání podvozku letounu typu ChAI-6 bylo mechanické a bylo obsluhováno ručně pilotem. Naproti tomu ostruhový podvozek tohoto stroje byl řešen jako pevný a byl osazen pouze kluznou patkou.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:   pilota a pozorovatel-operátor fotoaparátu

Pohon:      jeden pístový motor typu Wright SGR-1820 F3 Cyclone americké výroby s max. výkonem 712 hp   

Vybavení:  jeden fotoaparát pro panoramatické a perspektivní snímkování typu AFA-13

Výzbroj:    žádná