Typ:  průzkumná a bombardovací modifikace rekordního stratosférického letounu typu BOK-7

Určení:  provádění fotografického průzkumu a ničení důležitých pozemních cílů v hloubce území protivníka

Odlišnosti od letounu BOK-7:

- instalace dvou 7,62 mm kulometů typu ŠKAS uvnitř křídla (jediný dokončený prototyp tohoto modelu létal bez instalace výzbroje)

- instalace dálkově ovládaného (ze zadní hřbetní kopule) střeleckého postu s pohyblivým 7,62 mm kulometem typu ŠKAS na hřbetu zadní části trupu (jediný dokončený prototyp tohoto modelu létal bez instalace výzbroje)

- instalace dálkově ovládaného střeleckého postu s pohyblivým 7,62 mm kulometem typu ŠKAS na břichu zadní části trupu (jediný dokončený prototyp tohoto modelu létal bez instalace výzbroje)

- instalace pumových závěsníků pod střední částí křídla (jediný dokončený prototyp tohoto modelu létal bez instalace výzbroje)

- instalace radiostanice (jediný dokončený prototyp tohoto modelu létal bez instalace radiostanice)

- instalace fotoaparátu pro snímkování z výšek 14 000 až 16 000 m (jediný dokončený prototyp tohoto modelu létal bez instalace fotoaparátu)

Historie:  Zkušenosti, které konstrukční tým V.A. Čiževského nabyl v průběhu projektování, stavby a testování experimentálního stratosférického letounu typu BOK-1, následně zužitkoval při návrhu stratosférického průzkumného a bombardovacího letounu typu BOK-7 s operační letovou výškou 14 000 až 16 000 m. Výzbroj letounu typu BOK-7 se přitom měla sestávat z nákladu pum do celkové hmotnosti 400 kg a čtyř 7,62 mm kulometů typu ŠKAS. Zatímco dva kulomety tohoto typu měly být vestavěny napevno do křídla, zbylé dva z těchto kulometů měly být pohyblivě lafetovány, po jednom, ve hřbetní a břišní střelecké věži. Ty měly sloužit k obraně před vzdušným napadením ze zadní polosféry. Součástí vybavení letounu typu BOK-7 se ale měla stát též radiostanice a fotoaparát pro snímkování z výšek 14 000 až 16 000 m. Práce na projektu letounu typu BOK-7 se rozeběhly v lednu roku 1935. V roce 1937 padlo rozhodnutí, aby byl letoun typu BOK-7 postaven ve dvou exemplářích. První z nich měl přitom zastávat poslání rekordního speciálu. Prototypem ozbrojeného stratosférického průzkumného a bombardovacího stroje měl být až ten druhý. Druhý uvedený letoun přitom později obdržel označení BOK-11. Technické zadání k tomuto stroji bylo schváleno dne 28. února 1937. Dle výnosu ze dne 29. července 1939 měl letoun typu BOK-11 mít rychlost 355 km/h ve výšce 9 000 m, dostup 16 000 m, dolet 1 200 km při cestovní rychlosti 320 km/h a standardní vzletové hmotnosti, předávací dolet 2 000 km a nosnost 1 000 kg. Zatímco letoun typu BOK-1 se stal prvním sovětským letounem s přetlakovou kabinou, letoun typu BOK-11 zase jako první v SSSR počítal s dálkově obsluhovanými střeleckými posty. Použití manuálně obsluhovaných obranných střeleckých postů totiž u letounu typu BOK-11 zcela vylučovala skutečnost, že byla kabina posádky tohoto stroje řešena jako přetlaková. Instalace pohyblivého kulometu v přetlakové kabině by totiž sebou přinesla prakticky neřešitelné problémy se zajištěním její těsnosti a odvodem povýstřelových zplodin. Hřbetní pohyblivý kulomet letounu typu BOK-11 byl obsluhován ze zadní hřbetní kopule. Uvnitř zmíněné kopule se proto nacházel střelecký zaměřovač (kolimátor), který byl řešen jako pohyblivý. Jeho pohyb byl přesně synchronizován s pohybem kulometu. Pohyb kulometu zajišťovala dvojice elektromotorů. K zahájení palby střelci postačovalo zmáčknout tlačítko, které se nacházelo přímo za zaměřovači. Hřbetní střelecký post pro letoun typu BOK-11 navrhli inženýři Laboratoře pro speciální zbraně závodu č.213 ze Saratova, V.S. Kostyškin a K.V. Žbanov. Pozemními střeleckými zkouškami zmíněný střelecký post prošel mezi 10. a 13. prosincem roku 1938, na maketě trupu letounu typu BOK-11. Průběh střeleckých zkoušek byl zaznamenáván za pomoci fotokulometu, který byl uchycen k hlavni kulometu typu ŠKAS. Nejprve byly přitom prováděny střelby na nepohyblivý terč. Tomu následovaly střelby na letící dvouplošník typu U-2 (Mule). Výsledky pozemních střeleckých zkoušek tohoto prvního dálkově ovládaného leteckého obranného střeleckého postu s elektrickým pohonem na světě bylo možné považovat za uspokojivé. Prototyp letounu typu BOK-11 byl postaven, stejně jako prototyp letounu typu BOK-7, závodem č.35 ze Smolenska. Dle zadání měl tento stroj být ke zkouškám předán do konce roku 1937. Tento termín se ale nakonec splnit nepodařilo. Závod č.35 měl totiž jen jednu dílnu a nevelký počet pracovníků. V únoru roku 1938 byl navíc konstrukční tým V.A. Čiževského přesunut do prostor bývalého střediska padákových-výsadkových systémů z Podlipek u Moskvy. Zde byla následně Čiževskému zřízena konstrukční kancelář KB-29. Protože ale v Podlipkách nebyly vhodné prostory pro stavbu velkých celokovových letounů, kompletace letounů z dílny střediska BOK nadále probíhala ve Smolensku. To sebou samozřejmě přinášelo organizační problémy. To byl jeden z důvodů toho, proč se prototyp BOK-11 nepodařilo zalétat dříve, než dne 12. června 1939. Dalším důvodem tak velkého zpoždění proti plánům byly průtahy s dodávkou motoru typu M-34FRN-TK. Ten přitom roztáčel 4,5 m vrtuli typu VIŠ-34T. Protože mezitím zájem o letoun typu BOK-11 ze strany VVS opadl, prototyp tohoto stroje létal bez instalace výzbroje a zpočátku též bez přetlakové kabiny. Důvodem ztráty zájmu o tento typ se stala dostupnost čtyřmotorového bombardovacího letounu typu TB-7 (ANT-42). Zmíněný stroj měl totiž dostup přes 11 000 m a letoun typu BOK-11 razantně překonával rychlostí, doletem i nosností. V této souvislosti bylo dne 10. února 1939 vydáno nařízení, aby byly prototypy BOK-7 a BOK-11 použity k přípravě budoucích posádek pro rekordní speciály typu BOK-15. Konkrétně se jednalo o posádky M.M. Gromova a R.F. Bajdukova. Letouny typu BOK-7 a BOK-11 měly totiž podobné rozměry, aerodynamické řešení a uspořádání přetlakové kabiny jako letoun typu BOK-15. Současně bylo nařízeno, aby byly oba zmíněné stroje opatřeny, ke dni 15. dubna 1939, motorem typu AM-35TK. Díky instalaci turbokompresoru typu TK-2A měl totiž zmíněný motor být schopen podávat výkon 1 100 hp až do výšky 10 000 m. Díky tomu měl letounu typu BOK-11 teoreticky umožnit výstup do výšky až 18 000 m. Z toho záměru ale nakonec sešlo. První let prototypu BOK-11 se obešel bez problémů. Při druhém letu, který byl uskutečněn dne 18. června 1939, ale došlo k přehřátí motoru. Důvodem toho byla nedbalost. Pozemní personál totiž předtím nedoplnil do systému chlazení pohonné jednotky tohoto stroje vodu. Z tohoto důvodu bylo po druhém letu nutné motor z prototypu BOK-11 sejmout a odeslat jej výrobci ke kontrole. Zpět do Smolenska zmíněný motor dorazil v červenci toho samého roku. V průběhu závodních zkoušek prototyp BOK-11 vykonal pouhých 8 letů. Poté, dne 15. srpna 1939 byl odevzdán R.F. Bajdukovi, který měl velet jednomu ze dvou rekordních speciálů typu BOK-15. Bajdukov následně, do října toho samého roku, s prototypem BOK-11 vykonal 19 cvičných letů. V následujícím roce byla do draku tohoto stroje vestavěna přetlaková kabina. Ke svému prvnímu letu s přetlakovou kabinou se prototyp BOK-11 vydal dne 28. října 1940. Zastavení vývoje stratosférických letounů s přetlakovou kabinou se později ukázalo být velkou chybou. Prakticky ve stejnou dobu totiž potajmu na letounech této kategorie pracovali též ve fašistickém Německu. Konkrétně se jednalo o průzkumné letouny typu Henschel Hs130 a Junkers Ju86R. Když se pak letouny typu Ju86R objevily nad Moskvou, Sovětské VVS poměrně dlouho nemělo žádnou techniku, kterou by mohlo proti nim nasadit. Dálkově ovládané střelecké posty přitom v SSSR jako druhý použil V.M. Mjasiščev, a to na druhoválečných bombardovacích letounech typu DVB-102 a Pe-2I. Vývoj těchto strojů ale rovněž nepřekročil prototypové stádium. Širokého rozšíření zde dálkově ovládané střelecké posty doznaly teprve až po druhé světové válce.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot a pozorovatel/navigátor

Pohon:       jeden pístový motor typu Mikulin M-34FRN-TK s max. výkonem 1 050 hp

Výzbroj:     žádná

* pouze vypočtený odhad

poslední úpravy provedeny dne: 28.10.2020