Xian H-6U / HU-6 (‘Badger’) a H-6DU / HU-6D (‘Badger’)

Typ:  speciální neozbrojená modifikace středně těžkého bombardovacího letounu typu H-6A zastávající roli vzdušného tankeru

Určení:  předávání pohonných hmot za letu bojovým letounům PLAAF a PLANAF

Odlišnosti modelu H-6U (HU-6) od letounu H-6A:

- instalace povětrnostního radiolokátoru uvnitř modifikované špice přední části trupu, přímo před kabinou navigátora – to si ale vyžádalo zmenšit rozměry kabiny navigátora (zasklení kabiny navigátora, které původně zaujímalo celou špici trupu, se v této souvislosti omezilo pouze na dvě zadní řady hřbetních hranatých okének – zatímco v té přední se nachází šest okének, v té zadní pouze jedno okénko)

- absence kompletního zbraňového systému, včetně bombardovacího zaměřovače a bombardovacího radiolokátoru (v této souvislosti z břicha trupu, v oblasti před šachtou příďového podvozku, zmizel široký polokapkovitý dielektrický kryt)

- instalace závěsníků s dvojicí vřetenovitých kontejnerů s tankovacími jednotkami typu RDC-1, které jsou opatřeny výsuvnými hadicemi, pod vnějšími panely křídla

- instalace dvou rozměrných přídavných palivových nádrží uvnitř trupové pumovnice

- instalace prostředků REB v podobě aktivního RL rušiče a výmetnic klamných IČ/RL cílů (jejich instalace se nachází na bocích zádě trupu, na úrovni protáhlého předkýlu svislé ocasní plochy) na místo obranné hlavňové výzbroje – v této souvislosti ze hřbetu trupu (v oblasti za kabinou letové posádky) a z břicha trupu (v oblasti za trupovou pumovnicí) zmizely obě dálkově ovládané střelecké věže a z pravoboku špice přední části trupu instalace pevného kanónu, zatímco ocasní střeleckou věž nahradil obdobně tvarovaný aerodynamický kryt (kabina „ocasního“ střelce přitom zůstala zachována)

- instalace pracoviště operátora tankovacího zařízení uvnitř bývalé kabiny ocasního střelce, která se nachází přímo pod směrovým kormidlem

- instalace dvou navigačních systémů (primárního a záložního) a dvou taktických navigačních systémů (primárního a záložního) – za jeho pomoci lze navádět letoun příjemce na přiblížení ze vzdálenosti až 200 km za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

- instalace rádiového a světelného signalizačního zařízení na břichu zadní části trupu (za pomoci tohoto systému lze komunikovat s pilotem letounu příjemce v průběhu předávání paliva za nočních podmínek)

Historie:  Původně PLAAF a PLANAF zastávalo ryze defenzivní roli. V 80. letech se ale poslání těchto dvou ozbrojených složek ČLR změnilo na ofenzivně-defenzivní. Důvodem zmíněné změny strategie se přitom staly čínské zájmy v oblastech Jihočínského moře a ostrovního Taiwanu. Tato skutečnost ale sebou přinesla nemalé problémy se zajištěním stíhacího doprovodu útočných a bombardovacích letounů, které měly v těchto odlehlých končinách operovat. Všechny tehdejší stíhací letouny PLAAF a PLANAF totiž disponovaly velmi omezeným doletem, neboť byly navrženy jako prostředek obrany kontinentální Číny před případným vzdušným napadením. Krátce nato proto padlo rozhodnutí, aby byl nejmodernější a nejvýkonnější stíhač, který se tehdy nacházel ve výzbroji PLAAF a PLANAF, v podobě dvoumotorového letounu typu J-8B (Finback B) opatřen nástavcem pro doplňování paliva za letu a současně zakoupen nevelký počet specializovaných vzdušných tankerů. Zamýšlený nákup tankovacích speciálů západní výroby ale nakonec zcela pohřbilo zbrojní embargo, které představovalo přímou reakci na krvavé potlačení lidového povstání na Tiananmenském náměstí, k němuž došlo v červnu roku 1989. Z tohoto důvodu se PLAAF a PLANAF nakonec muselo spokojit s poněkud provizorním řešením z dílny společnosti XAC (Xian Aircraft Industrial Corporation) z Xianu v podobě pro tento účel speciálně upraveného podzvukového středně těžkého bombardovacího letounu typu H-6A (kopie sovětského typu Tu-16 Badger A). Práce na projektu tankovacího H-6A, kterýH vešel ve známost jako H-6U nebo též jako HU-6, se přitom rozeběhly již v roce 1988. Zatímco sovětská tankovací verze letounu typu Tu-16 (Badger A), známá jako Tu-16Z (Badger A), využívala tankovací zařízení včleněné do konce křídla, čínský typ H-6U (HU-6) obdržel, obdobně jako tankovací speciály západní konstrukce, dvojici podkřídlových kontejnerových tankovacích jednotek opatřených výsuvnými hadicemi. Konkrétně přitom šlo a jednotky typu RDC-1 z dílny institutu China Institute of Aero Accessories. Vzorem pro zmíněné tankovací zařízení se stal blíže nespecifikovaný systém západní konstrukce z 60. nebo 70. let, který ČLR údajně získala přes Izrael nebo Irán. Široká veřejnost se mohla s projektem vzdušného tankeru typu H-6U (HU-6) poprvé seznámit již v roce 1988, a to na výstavě, která se konala v Pekingu. Zde byl přitom k vidění zmenšený model tohoto stroje. V počáteční vývojové fázi byla údajně zvažována též tankovací modifikace turbovrtulového transportního letounu typu Y-8, který nebyl ničím jiným, než kopií sovětského letounu typu An-12BP (Cub). Přednost přitom dostal právě typ H-6U (HU-6), neboť vykazoval vyšší rychlostí a navíc vycházel z letounu, který tehdy tvořil páteř strategických vzdušný si PLAAF. Kompletaci prvního prototypu vzdušného tankeru typu H-6U (HU-6) se údajně podařilo završit v roce 1989. Letové zkoušky tohoto stroje se údajně rozeběhly v roce 1990. První úspěšné předání paliva za letu stíhacímu letounu typu J-8D (Finback B mod) se údajně podařilo uskutečnit v roce 1993. Operační způsobilosti tento první tankovací speciál čínské konstrukce dosáhl okolo roku 1996. Zatímco PLAAF převzalo okolo 12-ti nově vyrobených vzdušných tankerů typu H-6U (HU-6), všech cca 8 vzdušných tankerů tohoto typu dodaných PLANAF konverzí raketonosných letounů typu H-6D (H-6IV). Vzdušné tankery typu H-6U (HU-6) dodané PLANAF nesou označení H-6DU (HU-6D) a od těch, co byly vyrobeny pro PLAAF, se mírně odlišují, konstrukcí příďové sekce trupu. Zatímco špici trupu letounů typu H-6U (HU-6) tvoří zaoblený dielektrický kryt povětrnostního radaru, špici trupu letounů typu H-6DU (HU-6D) v celém objemu vyplňuje bohatě zasklená kabina navigátora. Instalace radiolokátoru těchto strojů se tedy nachází uvnitř břišního polokapkovitého krytu alá bombardovací H-6A. Naproti tomu model H-6U (HU-6) instalaci zmíněného břišního krytu zcela postrádá. Svůj veřejný debut si vzdušné tankery typu H-6U (HU-6) ze stavu PLAAF odbyly dne 1. října 1999 na přehlídce, která se konala k příležitosti oslav 50-ti let od založení ČLR. Zde bylo přitom možné spatřit za letu formaci dvou těchto strojů se čtyřmi stíhacími letouny typu J-8D (Finback B mod). Křídelní nádrže vzdušného tankeru typu H-6U/DU (HU-6/-6D) spolu s dvojicí přídavných nádrží, které jsou vestavěny do trupové pumovnice, pojmou celkem 34 000 kg (dle jiných zdrojů 37 000 kg) paliva. Z tohoto množství lze ale bojových letounům předat jen 18 500 kg. V případě požadavku na operační rádius 2 200 km pak toto množství, vhledem ke značné spotřebě pohonných jednotek tohoto stroje v podobě proudových motorů typu WP-8, činí pouhých 10 000 kg. Za jeden operační let tedy vzdušný tanker typu H-6U/DU (HU-6/-6D) může předat palivo maximálně šesti stíhacím letounům typu J-8D (Finback D), z toho dvěma najednou. I přesto se bojové letouny PLAAF a PLANAF, které operují nad vodami Jihočínského moře, musejí na tyto stroje spoléhat až do dnešních dnů. Služeb tankovacích speciálů typu H-6U (HU-6) a H-6DU (HU-6D) přitom mohou kromě již zmíněného stíhacího letounu typu J-8D (Finback B mod) využívat též i modernější stíhače typu J-8F (Finback C), J-8H (Finback C) a J-10 (Firebird). S tankovacím systémem letounů typu Su-30MKK/MK2 (Flanker G variant 1/2) ruské výroby, které se nacházejí ve výzbroji PLAAF a PLANAF od konce roku 2000, ale tankovací zařízení těchto strojů v podobě typu RDC-1 není kompatibilní. I kdyby bylo, tak by jeden letoun typu Su-30MKK/MK2 (Flanker G variant 1/2) byl údajně schopen na jedno natankování vysát z tankeru typu H-6U (HU-6) veškeré palivo. Teprve až v letech 2014 až 2016 nepočetnou flotilu těchto archaických strojů doplnila trojice vzdušných tankerů typu Il-78 (Midas) ruské výroby, které vycházejí z čtyřmotorového proudového transportního letounu typu Il-76MD (Candid B). Protože tento počet letounů typu Il-78 (Midas) byl k náhradě letounů typu H-6U (HU-6) a H-6DU (HU-6D) absolutně nedostatečný, zmíněné stroje se udržely ve službě do dnešních dnů. K jejich úplnému vyřazení podle všeho dojde až po masovém zavedení vzdušného tankeru typu YY-20 čínské výroby, který vychází z čtyřmotorového proudového transportního letounu typu Y-20. První letoun typu YY-20 byl přitom PLAAF předán v roce 2021. Ze snímku, který pochází z listopadu roku 2023, lze vyvodit, že PLANAF své vzdušné tankery typu H-6U (HU-6) předalo PLAAF.

Verze:

H-6U (HU-6) – výše popsaná modifikace letounu typu H-6U (HU-6) s instalací povětrnostního radiolokátoru uvnitř zaoblené špice trupu, přímo před kabinou navigátora. Zasklení kabiny navigátora tohoto modelu se proto omezilo pouze na dvě řady hřbetních okének. Kromě výše uvedeného se letoun typu H-6U (HU-6) vyznačuje absencí pro všechny letouny řady H-6 tolik typického polokapkovitého krytu bombardovacího radiolokátoru nacházejícího se přímo před šachtou příďového podvozku. Všech cca 12 exemplářů letounu typu H-6U (HU-6) bylo vyrobeny nově. Jejich provozovatelem se přitom stalo PLAAF.

H-6DU (HU-6D) – modifikace letounu typu H-6U (HU-6) s instalací radiolokátoru uvnitř pro všechny letouny řady H-6 tolik typického polokapkovitého krytu nacházejícího se přímo před šachtou příďového podvozku. Špici trupu tohoto modelu tedy vyplňuje v celém objemu bohatě zasklená kabina navigátora, zatímco špici trupu typu H-6U (HU-6) tvoří dielektrický kryt povětrnostního radiolokátoru. Všech cca 8 exemplářů letounu typu H-6DU (HU-6D) vzniklo konverzí námořních raketonosných letounů typu H-6D (H-6IV). Jejich provozovatelem se přitom stalo PLANAF.

Vyrobeno:  cca 12 exemplářů modelu H-6U (HU-6) a cca 8 exemplářů modelu H-6DU (HU-6D) (vznikly konverzí sériových H-6D)

Uživatelé:  pouze ČLR

H-6U (HU-6)

Posádka:    dva piloti, navigátor a operátor tankovacího zařízení

Pohon:       dva proudové motory typu Xian WP-8 (kopie sovětského typu RD-3M-500) s max. tahem po 9 500 kp

Radar:        povětrnostní radiolokátor neznámého typu, instalovaný uvnitř špice přídě trupu

Vybavení:  výstražný RL systém, aktivní rušič a dvanáct výmetnic klamných IČ/RL cílů (po šesti na obou bocích zádě trupu, na úrovni protáhlého předkýlu svislé ocasní plochy)

Kapacita:   palivo do celkové hmotnosti 34 000 kg (dle jiných zdrojů 37 000 kg), přepravované v křídleních nádržích a ve dvou rozměrných přídavných nádržích vestavěných do prostoru trupové pumovnice (z tohoto množství lze předat bojovým letounům za letu nanejvýš 18 500 kg)

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 14.11.2023