Typ:  speciální modifikace těžkého transportního vrtulníku typu Jak-24 (Horse) zastávající roli vzdušného pokladače potrubí

Určení:  pokládání potrubních cest zajišťujících dodávky paliva pro tanky a bojová vozidla přímo na frontu

Odlišnosti od typu Jak-24 (Horse):

- instalace čtyř kazet s celkem 88-ti ks potrubí typu PMT-100 (s průměrem 40 mm a hmotností po 30,5 kg) na bocích střední části trupu (dvě vedle sebe na každém boku), přímo mezi příďovým a hlavním podvozkem

- instalace zařízení zajišťujícího automatický shoz jednotlivých kusů potrubí

Historie:  Ve druhé polovině 50. let vyvstala myšlena použití vrtulníkové techniky ke stavbě potrubních cest zajišťujících dopravu paliva pro tanky a bojová vozidla přímo na frontu. Potrubí lze totiž bezesporu považovat za nejlepší prostředek dopravy paliv, kterého u tankových vojsk nikdy není, vzhledem k velké „žíznivosti“ obrněné techniky, nazbyt. Potrubní doprava paliva přímo frontu se ale jevila jako výhodná i v tom, že dokázala zajistit přísun paliva i do míst, kam by se klasické cisternové vozy z nějakého důvodu neměly žádnou šanci dostat. Základem takto specializovaného stroje, který vešel ve známost jako Jak-24T, se konkrétně stal těžký transportní vrtulník typu Jak-24 (Horse). Volba na právě tento typ přitom nepadla náhodou, neboť ze všech vrtulníků domácí konstrukce, které se tehdy nacházely v sériové výrobě, disponoval zdaleka největší nosností (2 až 3 t). Speciál Jak-24T byl vybaven automatickým systémem typu Nerpa, který sloužil k shazování jednotlivých dílů palivového potrubí poblíž budoucí pozemní potrubní cesty v průběhu letu nízkou rychlostí v malé výšce (8 až 40 m). Součástí zmíněného systému se staly celkem čtyři vnější kazety. Ty byly uchyceny k bokům trupu a ukrývaly celkem 88-ti ks potrubí s průměrem 40 cm. Za jejich pomoci bylo přitom možné postavit potrubní cestu o délce celých 528 m. Vrtulník typu Jak-24T nejprve, ve vzdálenosti 40 až 50 m před začátkem potrubní cesty, shodil „kočku“, která se nacházela na konci lana s délkou 600 až 650 m navinutého na bubnu umístněného na jeho palubě. Odvíjející se lano pak otáčelo s válečkem mechanismu, který řídil sekvenci shozu jednotlivých kusů potrubí (v případě nouze je bylo možné shodit nezávisle na automatice). Sestavení pozemní potrubní cesty z takto položených kusů potrubí zajistil pozemní tým techniků. Jediný exemplář vrtulníkového speciálu typu Jak-24T vznikl konverzí sériového Jaku-24 (Horse) (žlutá 79 / v.č. 2720331). Závodní zkoušky tohoto stroje se rozeběhly dnem 20. července 1957 a byly realizovány na Komendantském letišti, které se nacházelo v Leningradě. Státními zkouškami jediný prototyp vrtulníku typu Jak-24T (žlutá 79) prošel mezi 21. únorem a 31. březnem roku 1958. V průběhu zkušebního programu tento stroj vykonal celkem 49 letů a odhodil celkem 159 ks potrubí. Odchylka dopadu jednotlivých kusů potrubí od plánované potrubní trasy nikdy nepřekračovala 15 m. Max. dovolená odchylka přitom činila 25 m. Z výsledků zkoušek prototypu Jak-24T (žlutá 79) přitom vyplynulo, že je tento stroj plně způsobilý pro roli „vzdušného pokladače potrubí“. Systémem typu Nerpa bylo navíc teoreticky možné vybavit prakticky každý nově vyrobený vrtulník typu Jak-24 (Horse). I přesto se tento systém nakonec sériové výroby nedočkal. Po ukončení státních zkoušek byl jediný prototyp vrtulníku typu Jak-24T (žlutá 79) přestavěn na tankovací speciál, známý jako Jak-24 Luč.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Jaku-24)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti a radista

Pohon:       dva pístové motory typu Švecov AŠ-82V s max. výkonem po 1 675 hp

Kapacita:   88 ks potrubí typu PMT-100, přepravované ve vnějších kazetách uchycených k bokům trupu, v oblasti mezi příďovým a hlavním podvozkem

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 8.5.2015