Typ:  pokročilá modifikace experimentálního vrtulníku typu 11-EA

Určení:  získání zkušeností se stavbou a provozem vrtulníku

Odlišnosti od typu 11-EA:

- instalace horizontálních nosníků z trubkové příhradoviny s trojúhelníkovým průřezem na místo křídla

- instalace čtyř dvoulistých vyrovnávacích (tažných) vrtulí z vrtulníku typu 5-EA, které mají menší průměr (1,80 m vs 2,25 m), na místo dvou třílistých vyrovnávacích (tažných) vrtulí. Zmíněné vrtule jsou navíc instalovány ve větší vzdálenosti od sebe (11 m vs 8 m), a to na koncích výše uvedených horizontálních postranních nosníků (po dvou za sebou na každém konci).

- modifikovaný nosný rotor náhradou listů smíšené konstrukce celokovovými (duralovými) listy. Velké listy nosného rotoru tohoto modelu jsou navíc opatřeny kompenzátorem mávání. Kromě toho je jejich kloubové napojení na rotorovou hlavu opatřeno odlišným typem tlumiče (pružino-olejový na místo třecího).

- modifikovaný hnací systém instalací reduktorů vyrovnávacích vrtulí z vrtulníku typu 5-EA

- modifikovaný systém řízení

Historie:  Druhý vrtulník z dílny EAO CAGI (Experimentální aerodynamické oddělení Centrálního institutu aero- a hydrodynamiky), které bylo specializováno nejen na vývoj vrtulníků, ale i vírníků, vešel ve známost jako 11-EA a byl pojat jako kombinace okřídleného vírníku s vrtulníkem. Zmíněný stroj byl opatřen jedním šestilistým nosným rotorem, který se sestával ze dvou rotorů, „velkého“ zajišťujícího vztlak a „malého“ sloužícího k řízení, a dvou třílistých vyrovnávacích vrtulí. Ty byly instalovány na koncích náběžné hrany křídla a plnily funkci nejen vyrovnávacích vrtulí, ale i vrtulí tažných. Pozemní a „upoutané“ zkoušky prototypu vrtulníku typu 11-EA se rozeběhly v roce 1936 a odhalily hned dva zásadní konstrukční nedostatky. Prvním z nich byla vyšší hmotnost proti projektu. Tím druhým byla příliš malá vzájemná vzdálenost vyrovnávacích vrtulí. Protože to mělo negativní vliv na jejich účinnost, na vyrovnávací vrtule bylo nezbytné převádět větší podíl výkonu motoru. Následkem toho se ale výkon motoru nedostával v dostatečném množství pro nosný rotor. Z tohoto důvodu byl prototyp vrtulníku typu 11-EA po roce 1938 pod vedením I.P. Bratuchina radikálně přepracován. Přitom byly dvě třílisté vyrovnávací (tažné) vrtule tohoto stroje nahrazeny čtveřicí dvoulistých vrtulí s menším průměrem a větším rozestupem. Zmíněné vrtule i s reduktory byly přitom pro tento stroj převzaty od experimentálního vrtulníku typu 5-EA. Současně bylo křídlo, které neslo vyrovnávací vrtule, nahrazeno horizontálním nosníkem z trubkové příhradoviny s trojúhelníkovým průřezem. Změn samozřejmě doznal též systém řízení. Současně byly listy nosného rotoru, které měly smíšenou konstrukci, nahrazeny listy celokovovými. Výše popsanou přestavbu prototypu vrtulníku typu 11-EA se podařilo završit v prosinci roku 1939. Takto modifikovaný prototyp vrtulníku typu 11-EA vešel ve známost jako 11-EA PV a na zkušební letiště byl přepraven na počátku roku 1940. Ke svému prvnímu volnému letu se tento stroj vydal v říjnu toho samého roku. Protože pohonná jednotka prototypu 11-EA PV v podobě motoru typu Curtiss GV-1570 Conqueror americké výroby byla již tehdy značně opotřebená a nová pohonná jednotka toho samého typu byla již tehdy nedostupná, pro letové zkoušky tohoto stroje platily přísné limity. Z tohoto důvodu se s ním podařilo dosáhnout výšky okolo pouhých 50-ti m a rychlosti okolo pouhých 50-ti až 60-ti km/h. Nejdelší let (se dvěma osobami na palubě) prototypu 11-EA PV trval kolem jedné hodiny. I přesto se jednalo o vydařenou konstrukci. Zmíněný stroj měl totiž dobrou stabilitu i ovladatelnost. Jednotlivé komponenty transmise, systému řízení a chlazení motoru prototypu 11-EA PV pracovaly bezproblémově. Nosný systém tohoto stroje byl navíc velmi účinný. Při vzletu a horizontálním letu tak nebylo nutné využívat max. otáček a výkonu pohonné jednotky. Kdyby tedy byl prototyp 11-EA PV opatřen novým motorem, podle všeho by dosahoval vypočtených výkonnostních parametrů. V zimě z 1940 na 1941 zkušební program zmíněného stroje výrazně utlumily kruté zimní podmínky. Zkoušky prototypu 11-EA PV netrvaly dlouho. Poté, co byly po jednom ze zkušebních letů tohoto stroje nalezeny v olejovém filtru kovové hobliny, jej totiž bylo nezbytné uzemnit a zakonzervovat. Důvodem toho byla nedostupnost náhradních dílů pro motor typu GV-1570. Vrtulník typu 11-EA se přitom stal vůbec posledním vrtulníkem z dílny EAO CAGI.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí jediného prototypu vrtulníku typu 11-EA)

Uživatelé:  žádné

Posádka:    pilot a pozorovatel

Pohon:        jeden pístový motor typu Curtiss GV-1570 Conqueror americké výroby s max. výkonem 630 hp