CAGI A-15

Typ:  lehký průzkumný vírník

Určení:  průzkum pozemního bojiště a řízení dělostřelecké palby

Historie:  Na konci roku 1935 se v EAO CAGI (Experimentální aerodynamické oddělení Centrálního institutu aero- a hydrodynamiky) rozeběhly práce na dvoumístném bezkřídlém vírníku pro vojenské aplikace. Zmíněný stroj obdržel označení A-15 a měl sloužit k průzkumu pozemního bojiště a řízení dělostřelecké palby. Vzhledem ke svému poslání počítal i s výzbrojí. Výzbroj vírníku typu A-15 se přitom měla sestávat ze dvou 7,62 mm kulometů typu ŠKAS, z nichž jeden měl být vestavěn napevno do přídě trupu a jeden měl být pohyblivě lafetován ve hřbetním střelišti sloužícím k obraně zadní polosféry, a nákladu pum. Vývoj vojenského vírníku typu A-15 probíhal pod vedením V.A. Kuzněcova. Za aerodynamické výpočty k tomuto typu zodpovídal M.L. Mil. Práce na projektu vírníku typu A-15 byly završeny na počátku roku 1937. První prototyp tohoto stroje byl postaven v dílně na vzdušné prostředky s rotující nosnou plochou při závodu č.156. V roce 1936 bylo totiž EAO CAGI odděleno od CAGI a přesunuto do prostor závodu č.156. V této souvislosti bylo přejmenováno na konstrukční kancelář č.3 a následně na oddělení č.19. Zmíněný stroj byl zdaleka největším a nejtěžším vírníkem sovětské výroby a byl dokončen v dubnu roku 1937. Zkoušky prvního prototypu vírníku typu A-15 se rozeběhly dnem 20. dubna toho samého roku a neobešly se bez problémů. Ty nastaly již při prvních pokusech o roztočení nosného rotoru. Tehdy totiž vyšlo najevo, že je nezbytné vnést změny do hydraulických tlumičů na uchycení listů k rotorové hlavě. Kromě toho pozemní zkoušky prvního prototypu vírníku typu A-15 provázely problémy s tzv. pozemní resonancí, tj. s kmitáním listů otáčejícího se nosného rotoru vírníku v okamžiku, kdy je svým podvozkem v kontaktu se zemí. Zmíněný jev je velmi nebezpečný, neboť má rychle rostoucí amplitudu a může vyústit až úplnou destrukcí vírníku. Dne 23. května 1937 byly zkoušky prvního prototypu vírníku typu A-15 dočasně pozastaveny. Důvodem toho se stala havárie prototypu obdobně koncipovaného experimentálního bezkřídlého rychlostního vírníku typu A-12. Zkoušky prvního prototypu vírníku typu A-15 byly opět obnoveny na počátku února roku 1938, po završení vyšetřování zmíněné havárie. Krátce nato byly ale opět zastaveny, tentokrát s definitivní platností. Důvodem toho se stal negativní postoj některých vysoce postavených představitelů leteckého průmyslu k vírníkům. Do zastavení programu A-15 se podařilo rozestavět ještě jeden prototyp tohoto stroje. Práce na druhém prototypu vírníku typu A-15 byly přitom zahájeny v roce 1938.

Popis:  Lehký bezkřídlý dvoumístný průzkumný vírník typu A-15 měl smíšenou konstrukci a třílistý nosný rotor. Zmíněný stroj měl robustní „stíhačkový“ trup s proměnným průřezem. Zatímco průřez přední části trupu vírníku typu A-15 byl kruhový, zadní část trupu tohoto stroje měla průřez ve tvaru na výšku postavené elipsy. Kostra trupu vírníku typu A-15 měla příhradovou konstrukci a byla svařena z chrom-molybdenových trubek. Zatímco přední část trupu tohoto stroje byla potažena duralovými plechy, potah zadní části trupu vírníku typu A-15 byl plátěný. V přední části trupu tohoto stroje byla umístěna instalace pohonné jednotky v podobě 750 hp vzduchem chlazeného hvězdicového devítiválce typu Švecov M-25V. Zmíněný motor roztáčel jednu 2,96 m dvoulistou tažnou vrtuli typu Hamilton Standard s kovovými listy a byl opatřen robustní kapotou. V čele motorové kapoty vírníku typu A-15, která měla válcovitý tvar, se nacházel rozměrný lapač vzduchu. Ohřátý vzduch útroby motorové sekce opouštěl štěrbinovým výstupem, který se nacházel po obvodu zadní části motorové kapoty. Přímo za motorovou sekcí byla umístěna palivová nádrž. Poté následovala tandemově uspořádaná dvoumístná kabina posádky se sedadlem pilota vpředu a sedadlem pozorovatele, který zároveň zastával funkci střelce, vzadu. Zatímco pracoviště pilota bylo opatřeno protáhlým úzkým překrytem, který navazoval na nosný pylon nosného rotoru, pracoviště pozorovatele bylo otevřené. Pozorovatel přitom obsluhoval střelecký post typu TUR-8 s jedním pohyblivým 7,62 mm kulometem typu ŠKAS, který sloužil k obraně zadní polosféry. Další kulomet toho samého typu byl vestavěn napevno do přídě trupu. Jeho obsluhu zase obstarával pilot. Kromě toho bylo vírník typu A-15 možné vyzbrojit neřízenými pumami. K jejich přepravě sloužil závěsník, který se umisťoval pod trup. Zadní část trupu vírníku typu A-15 plynule přecházela ve svislou ocasní plochu. Třílistý nosný rotor tohoto stroje měl průměr 18,0 m a byl uchycen k hřbetu trupu, v oblasti před kokpitem, za pomoci nosníku z profilované trubky. Zatímco zepředu byl nosník nosného rotoru vírníku typu A-15 vyztužen jednou profilovanou vzpěrou, boční výztuhu zmíněného nosníku tvořila dvojice lan. Konstrukce listů nosného rotoru tohoto stroje se sestávala z nosníku, který byl svařen z chrom-molybdenových trubek, dřevěných žeber a potahu. Zatímco potah přední části listů nosného rotoru vírníku typu A-15 byl zhotoven z překližky, zadní část listů nosného rotoru tohoto stroje byla potažena plátnem. Všechny tři listy nosného rotoru vírníku typu A-15 bylo možné sklopit směrem dozadu nad trup. To usnadňovalo přepravu tohoto stroje po zemi. Ovládání sklonu nosného rotoru v podélném i příčném směru bylo prováděno za pomoci kniplu. Ocasní plochy vírníku typu A-15 se sestávaly z jedné protáhlé a nízké svislé plochy (SOP) s oválným tvarem, která tvořila zakončení trupu, a jedné vyztužené (dvěma páry trubkových vzpěr) hornoplošně uspořádané vodorovné plochy (VOP) s obdélníkovým půdorysem a zaoblenými konci. Zatímco na odtokové hraně SOP, která nevystupovala nad obrys hřbetu trupu, se nacházelo směrové kormidlo, odtokovou hranu VOP okupovala dvojice výškových kormidel. Ke spodní ploše vnějších části VOP tohoto stroje byly navíc uchyceny malé svislé stabilizační plošky s oválným tvarem. Vzletové a přistávací zařízení tohoto stroje tvořil pevný (nezatahovatelný) tříbodový podvozek ostruhového typu. Hlavní podvozky byly uchyceny k bokům přední části trupu, na úrovni nosného pylonu nosného rotoru, a byly osazeny koly s  kapkovitým aerodynamickými kryty. Ostruhové kolečko zase vystupovalo ze spodní hrany SOP, která se nacházela pod břichem trupu.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp; druhý prototyp tohoto stroje nebyl stavebně dokončen

Uživatelé:  žádní

 

 

 

 

Posádka:    pilot a pozorovatel/střelec

Pohon:       jeden pístový motor typu Švecov M-25V (derivát amerického motoru typu Wright R-1820-F3) s max. výkonem 750 hp      

Výzbroj:     jeden 7,62 mm kulomet typu ŠKAS, vestavěný pevně do přídě trupu, jeden pohyblivý kulomet toho samého typu, instalovaný ve hřbetním střelišti typu TUR-8 sloužícím k obraně zadní polosféry, a náklad neřízených pum, přepravovaný pod trupem

 

 

TTD:     
Ø nosného rotor:  18,00 m
Délka trupu:   8,64 m
Výška: 4,00 m
Prázdná hmotnost: 1 695 kg
Max. vzletová hmotnost: 2 560 kg
Max. rychlost: 283 km/h
Min. rychlost: 48 km/h
Praktický dostup:   6 750 m
Max. dolet:    ?
Délka rozjezdu při vzletu: ?
Délka dojezdu při přistání: ?

 

 

Poslední úpravy provedeny: 18.8.2018