RN24 (8U69/iz.244N)

Typ:  taktická jaderná puma

Určení:  ničení opevněných pozic protivníka, velitelských stanovišť, stanovišť s odpalovacími zařízeními řízených střel a dalších hodnotných pozemních cílů s předem známou polohou

Vyvinul:  NII-1011

Historie:  Taktická jaderná puma typu 8U69 (iz.244N) byla vyvinuta institutem NII-1011 (Vědecko-výzkumný institut č.1011), později známým jako VNIIP (vědecko-výzkumný institut přístrojového inženýrství), a ještě později známým jako RFNC-VNIITF (Ruské federální jaderné centrum-Všeruský vědecko-výzkumný institut technické fyziky), pod vedením K.I. Ščelkina a A.D. Zacharenkova. Vývoj této zbraně přitom probíhal v letech 1957 až 1961. Jednalo se o první jadernou pumu sovětské konstrukce, která byla uzpůsobena k přepravě ve vnějším podvěsu nadzvukových frontových bojových letounů. První sovětské jaderné pumy bylo totiž možné přepravovat pouze ve vyhřívaných pumovnicích. Její shoz byl teoreticky možný z výšek 500 až 30 000 m při rychlostech až do 3 000 km/h. Puma typu 8U69 měla štíhlé vřetenovité tělo s proměnným průřezem v celé délce, špičatou přídí s ogiválním profilem a přibližně kónickou zádí. K zádi těla této zbraně byly uchyceny čtyři lichoběžníkové stabilizátory s poměrně malým rozpětím a velkou hloubkou, která měly vzájemné uspořádání do tvaru písmene „X“. Špici jejího trupu tvořil dielektrický kryt radiolokačního výškoměru detonačního systému. Zkouškami puma typu 8U69 prošla v letech 1960 až 1961 na 71. polygonu VVS u Bagerova, který se nacházel na Krymu. V rámci zkoušek byla vyvíjena metodika útoku za pomoci této zbraně na pozemní cíl pro nadzvukové stíhací-bombardovací letouny. Jako nejvíce optimální byl přitom shledán shoz pumy typu 8U69 při letu se zvednutým „čumákem“ směrem nahoru pod úhlem cca 45°, neboť tato pozice umožňuje rychle opustit cílovou oblast a vyhnout se tak nežádoucím účinkům jaderného výbuchu. Tato metodika použití pumy typu 8U69 byla přitom na 71. polygonu nacvičována v průběhu roku 1961 pod dohledem I.B. Kačarovského, náčelníka Centra bojové přípravy z Lipecka, za využití cvičné imitační pumy typu IAB-500. Zmíněná puma měla shodnou konstrukci těla jako puma typu 8U69, byla však opatřena konvenční náloží, jejíž detonace vytvářela světelný záblesk a hřibovitý oblak jako detonace skutečné jaderné bojové hlavice. První shoz reálné pumy typu 8U69 s plně funkční jadernou bojovou hlavicí za využití této metody byl přitom uskutečněn dne 27. srpna 1962, na polygonu u kazašského Semipalatinska. K tomu byl konkrétně použit jednomotorový nadzvukový stíhací-bombardovací letoun typu Su-7B (Fitter A). Testovací exemplář pumy typu 8U69 přitom tehdy detonoval ve výšce 245 m. Síla detonace bojové hlavice zmíněné pumy odpovídala 11-ti kt TNT. Sériová výroba pumy typu 8U69 (iz.244N) byla zahájena na konci roku 1961 a probíhala v Penzenském přístrojovém závodě (PPZ), později známém jako NPC Start. Ve výrobním programu zmíněného podniku, který byl vybudován v uzavřené obci Zlatoust-20 (později známé jako Trechgornyj), se přitom tato zbraň nacházela nejméně do roku 1973. První sériový exemplář pumy 8U69 (iz.244N) byl zde údajně dokončen v prosinci roku 1963. Součástí arsenálu VVS se tato zbraň stala v roce 1963. Puma typu 8U69 (iz.244N) byla do výzbroje VVS zařazena hned ve třech subverzích, které byly známy jako iz.224N-1, iz.224N-2 a iz.224N-3. Jednotlivé subverze této zbraně se od sebe navzájem odlišovaly pouze instalací bojových hlavic s různou tonáží (údajně 3 kt, 5 kt a 10-12 kt). Visuálně byly však jednotlivé verze této zbraně od sebe navzájem prakticky nerozpoznatelné. Blok automatiky pumy typu 8U69 (iz.244N) nesl označení BA-5K a byl vyvinut pod vedením I.V. Prosvetova. V letech 1962 až 1967 byla v institutu NII-1011 pod vedením A.D. Zacharenkova vyvinuta nová verze této zbraně, která vešla ve známost jako RN24. Zmíněný model měl identické tělo jako model 8U69 (iz.244N), byl však opatřen silnější bojovou hlavicí s mírně většími rozměry a novým blokem automatiky s více kompaktní konstrukcí. Puma typu RN24 byla vyráběna též závodem PPZ. Součástí arsenálu VVS se tato zbraň stala v roce 1971, podle všeho ve dvou subverzích s odlišnou tonáží bojové hlavice (údajně 15 kt a 20 kt). Puma typu 8U69/RN24 byla totiž do výzbroje VVS zavedena v celkem pěti variantách s různě silnými bojovými hlavicemi. Jako první byly k nesení pumy typu 8U69 uzpůsobeny nadzvukové frontové stíhací letouny typu MiG-19S (Farmer D) a MiG-21F (Fishbed C) a nadzvukové stíhací-bombardovací letouny typu Su-7B (Fitter A). Primárním nosičem této zbraně se ale stal posledně uvedený stroj. Letoun typu Su-7B (Fitter A) přitom mohl přepravovat jednu pumu typu 8U69 na levém podtrupovém závěsníku. Konkrétně se jednalo o závěsník typu BDZ-56FN nebo BDZ-56FNM. Shoz pumy typu 8U69 byl letounem typu Su-7B (Fitter A) prováděn v průběhu prudkého výstupu (cca 45°) do výšky 3 500 až 4 000 m rychlostí 1 000 až 1 050 km/h. Výpočet okamžiku odhozu zmíněné pumy v tomto letovém režimu zajišťovalo elektro-mechanické zařízení typu PBK-1. Po odhozu se zmíněná puma pohybovala po balistické křivce. Přitom urazila vzdálenost 6 až 8 km. Mezitím se letoun typu Su-7B (Fitter A) vzdálil do bezpečné vzdálenosti od epicentra výbuchu. Kromě letounu typu Su-7B (Fitter A) ze stavu Sovětského VVS byly k nesení jaderných pum typu 8U69 upraveny též letouny tohoto typu vzdušných sil dvou států Varšavské smlouvy, konkrétně ČSSR a Polska. Jaderné pumy pro československé a polské „Suchoje“ se ale nacházely v sovětském držení. K jejich vydání spojeneckým posádkám letounů typu Su-7B (Fitter A) by došlo pouze při vypuknutí válečného konfliktu, k čemuž naštěstí nedošlo. Činnost posádek československých a polských „Suchojů“ se proto omezila pouze na nácvik jaderného útoku. Frontové stíhací letouny typu MiG-21 (Fishbed) a MiG-23/-27 (Flogger) zase k přepravě pumy typu 8U69/RN24 používaly závěsník BDZ-66. Z arsenálu VVS byla tato zbraň vyřazena v roce 1984.

Verze:

8U69 (iz.244N) – první výrobní modifikace pumy typu 8U69. Tento model byl vyráběn ve třech subverzích (iz.224N-1, iz.224N-2 a iz.224N-3), které se od sebe navzájem odlišovaly tzv. tonáží bojové hlavice.

RN24 – pozdější výrobní modifikace pumy typu 8U69 se silnější bojovou hlavicí s mírně většími rozměry a novým blokem automatiky s více kompaktní konstrukcí

Nosič:  MiG-19S (Farmer D), MiG-21 (Fishbed), MiG-23/-27 (Flogger), Su-7B (Fitter A) a Su-17 (Fitter)

Uživatelé:  SSSR

Bojová hlavice:  jaderná – pět variant s různou tonáží (údajně 3 kt, 5 kt, 10-12 kt, 15 kt a 20 kt)