RJu-1 (5F48) Skalp

Typ:  letecká jaderná hlubinná puma

Určení:  ničení ponorkových a hladinových plavidel a pozemních cílů

Vyvinul:  NII-1011 (od roku 1967 znám jako VNIIP)

Historie:  Letecká jaderná hlubinná puma typu RJu-1 (5F48) Skalp byla vyvinuta institutem NII-1011, později (od roku 1967) známým jako VNIIP (všesvazový vědecko-výzkumný institut přístrojového inženýrství) a ještě později (od roku 1992) jako VNIITF (všeruský vědecko-výzkumný institut technické fyziky), pod vedením A.D. Zacharenkova. Zmíněná zbraň vzešla ze zadání z roku 1959 a byla určena k nejen ničení ponorkových plavidel (ponořených a vynořených), ale i plavidel hladinových a pozemních cílů v přítomnosti protivzdušné obrany (PVO). Puma typu RJu-1 představovala přímou odpověď na nízkou účinnost klasických hlubinných pum v důsledku malé přesnosti tehdejších zařízení pro detekci ponořených ponorek. U zmíněné zbraně měla přitom malou přesnost zaměření kompenzovat značná síla jaderné hlavice. Dalším důvodem vzniku jaderné hlubinné pumy typu RJu-1 byla skutečnost, že se podobné zbraně nacházely v arsenálu USA. V SSSR totiž od konce 50. let ke každé americké zbrani vyvíjeli svůj ekvivalent. Kromě toho byla zmíněné puma odpovědí na novou hrozbu v podobě amerických ponorkových nosičů balistických střel s jadernou bojovou hlavicí s jaderným pohonem třídy George Washington. K vzniku této první sovětské jaderné hlubinné pumy ale přispěla též skutečnost, že 50. a 60. letech byly jaderné zbraně jakousi „módní“ záležitostí. Vývoj pumy typu RJu-1 byl původně zadán konstrukční kanceláři KB-11 (VNIIEF). Později byly ale práce na této zbrani svěřeny již zmíněnému institutu NII-1011. Hlubinná puma typu RJu-1 byla první jadernou zbraní, ke které byl nejprve zpracován a následně obhajován úvodní projekt. Kromě toho se jednalo o první jadernou zbraň sovětské konstrukce, ke které byly zpracovány, Oddělením pro testování a provozování jaderných zbraní institutu NII-1011, operační postupy. Jediným nosičem pumy typu RJu-1 se stal speciálně modifikovaný dvoumotorový turbovrtulový obojživelný letoun typu Be-12 (Mail). Zmíněný speciál vešel ve známost jako Be-12SK (Mail) a byl opatřen tepelně izolovanou a klimatizovanou (na 16 až 23 °C) pumovnicí se speciálním závěsníkem (typu BD4-12SK) pro jednu tuto pumu. Jaderné zbraně totiž musejí být skladovány za přesně definovaných podmínek, neboť na jejich funkčnost mají velmi negativní vliv extrémní teploty a vlhkost. Puma typu RJu-1 byla opatřena jadernou bojovou hlavicí o síle ekvivalentní 10-ti kt TNT. Bojová hlavice této zbraně neměla ani kontaktní ani bezkontaktní zapalovač. K její detonaci docházelo po odpočtu času nastaveného na časovači. Speciálně pro pumu typu RJu-1 byl vyvinut nový hydrostatický snímač a nový blok automatiky. Zmíněná zbraň byla shazována z výšek 2 000 m až 8 000 m. Krátce po odpoutání od nosiče docházelo k vypuštění brzdícího padáku. Ten snižoval rychlost dopadu na vodní hladinu a byl odhazován bezprostředně před dopadem. K iniciaci bojové hlavice pumy typu RJu-1 docházelo v hloubce 200 až 400 m. Její detonace přitom dokázala zneškodnit všechna ponorková plavidla v okruhu 600 až 700 m. Cenou za to bylo ale dlouhodobé radioaktivní zamoření oblasti použití. V první fázi zkoušek byly, mezi zářím roku 1960 a říjnem roku 1963, shazovány, na pozemním a námořním polygonu na Krymu, zkušební exempláře pumy typu RJu-1 bez bojové hlavice. V podstatě se jednalo o „prázdná“ těla této zbraně s telemetrickou aparaturou typu RTS-6 pro zaznamenávání parametrů při pádu na vodní hladinu, řídicím systémem typu SK a zařízením pro zaznamenávání parametrů při ponoru. V této časové periodě bylo odzkoušeno celkem 16 zkušebních variant pumy typu RJu-1. V průběhu zkušebních shozů byla přitom ověřována nejen aerodynamika a hydrodynamika této zbraně, ale též činnost jejího padákového brzdícího systému. Ze dna námořního testovacího polygonu, který se nacházel v mělčinách, byly zkušební exempláře pumy typu RJu-1 vyzvedávány záchrannými plavidly Černomořské flotily. Státními zkouškami tato zbraň prošla, spolu se svým nosičem v podobě letounu typu Be-12SK (Mail), v roce 1964. Ten samý rok byl letoun typu Be-12SK (Mail) s pumou typu RJu-1 schválen pro přijetí do výzbroje. Sériová výroba zmíněné zbraně se rozeběhla v roce 1965 a probíhala v závodě PO Start ze Začerného (Penzenská oblast). V letech 1965 až 1970 byly pumy typy RJu-1 zařazeny do zbraňového arsenálu tři protiponorkových leteckých pluků a dvou protiponorkových letek VMF. Zmíněná puma se ve výzbroji VMF nacházela jen poměrně krátce. Ve zbraňovém arsenálu VMF totiž tuto poněkud nepraktickou, kuli velkým rozměrům a hmotnosti, zbraň velmi brzy nahradila jaderná hlubinná puma typu RJu-2 (8F59) Skat, kterou díky více kompaktní konstrukci mohla přepravovat celá řada nosičů, včetně námořních vrtulníků.

Verze:  žádné

Nosič:  Be-12SK (Mail) – 1 ks

Uživatelé:  SSSR

Bojová hlavice:  jaderná o síle 10 kt TNT