RDS-5 (iz.501-M)

Typ:  experimentální jaderná puma; vývojový derivát pumy typu RDS-2 (iz.501-M)

Určení:  ověření vlivu externího impulsního zdroje neutronů (INI) na sílu detonace plutoniové jaderné hlavice

Vyvinul:  KB-11

Historie:  Jaderná puma typu RDS-5 (iz.501-M) vzešla z výnosu Sovětu ministrů SSSR ze dne 29. prosince 1951 a byla vyvíjena konstrukčním týmem J.B. Charitona konstrukční kanceláře KB-11 Laboratoře měřících přístrojů č.2 Akademie věd (AN) SSSR paralelně s jadernými pumami typu RDS-3 a RDS-4. Jednalo se o druhou jadernou zbraň v celkovém pořadí, která nesla označení RDS-5. Předtím toto označení měla modifikace plutoniové jaderné pumy typu RDS-2 (iz.501-M) s uran-plutoniovým jádrem, která byla následně přeznačena na RDS-3 (toto označení přitom předtím nesla jiná uran-plutoniová puma implozního typu, která se ale nedočkala realizace). Tělo pumy typu RDS-5 mělo identickou konstrukci, jakou mělo tělo pumy typu RDS-2. Kromě toho se jednalo, stejně jako v případě pumy typu RDS-2, o jadernou pumu implozního typu s jádrem bojové hlavice z plutonia Pu-239. Stlačení štěpného materiálu v podobě plutonia Pu-239 v jádře do nadkritického stavu tedy u této pumy obstarávala rovněž imploze kulovité konvenční výbušniny. Plutoniové jádro pumy typu RDS-5 mělo ale nižší hmotnost než u pumy typu RDS-2. Iniciaci řetězové reakce navíc u této zbraně zajištoval, podobě jako u pumy typu RDS-3I, externí impulsní zdroj neutronů (INI). Z tohoto důvodu měla puma typu RDS-5 též nový blok automatiky. Přitom se předpokládalo, že INI bude kompenzovat nižší hmotnost jádra z plutonia Pu-239, a to tak, že bude dodávkami dodatečných neutronů zvyšovat výtěžek štěpné reakce. Dle plánů z roku 1952 měly být testy pumy typu RDS-5 na polygonu zahájeny v prvním čtvrtletí roku 1953. Plány z počátku roku 1953 počítaly s šesti zkušebními exempláři pumy typu RDS-5. Termín jejich předání ke zkouškám byl přitom stanoven na 20. červen 1953. Všech šest objednaných exemplářů této zbraně bylo nakonec k testování schváleno dne 17. července toho samého roku. Zatímco dva z nich byly určeny k pozemním testům na zkušební věži, zbylé čtyři zkušební exempláře pumy typu RDS-5 byly vyhrazeny pro testy letové. Pro zmíněné pumy byly závodem č.817 vyrobeny dva typy bojových hlavic, které se od sebe navzájem odlišovaly hmotností jádra z plutonia Pu-239 (2,0 kg a 0,8 kg). Od každého typu bojové hlavice byly přitom zhotoveny tři exempláře. Dle výnosu Sovětu ministrů SSSR ze dne 29. června 1953 měly být vzdušné zkušební detonace pum typu RDS-5 provedeny mezi 19. a 24. srpnem toho samého roku. Přitom měly být tyto pumy shazovány z výšky 10 000 m pístovým čtyřmotorovým dálkovým bombardovacím letounem typu Tu-4A (Bull). Termín pozemních zkušebních detonací pumy typu RDS-5 byl stanoven na 8. až 10. září 1953. Přitom se očekávalo, že síla detonace této zbraně bude odpovídat 9,2 kt TNT. Zkoušky pumy typu RSD-5 probíhaly na jaderném polygonu u kazašského Semipalatinska. První shoz pumy typu RDS-5 s bojovou hlavicí s 2,0 kg jádrem z plutonia Pu-239 byl uskutečněn dne 3. září 1953. Zmíněná puma detonovala ve výšce 255 m nad zemí. Síla výbuchu byla ekvivalentní 5,8 kt TNT. První shoz pumy typu RDS-5 s bojovou hlavicí s 0,8 kg jádrem z plutonia Pu-239 následoval dne 3. září toho samého roku. Zmíněná puma detonovala ve výšce 220 m nad zemí. Síla výbuchu tentokrát odpovídala 1,6 kt TNT. Napodruhé byla puma typu RDS-5 s bojovou hlavicí s 2,0 kg jádrem z plutonia Pu-239 shozena dne 10. října 1953. K její detonaci došlo ve výšce 220 m. Síla výbuchu byla nyní ekvivalentní 4,9 kt TNT. Všechny tři zmíněné pumy ale ještě postrádaly instalaci INI. Jejich shoz zajistil pístový letoun typu Tu-4A (Bull). První test pumy typu RDS-5 s instalací INI byl uskutečněn až dne 8. října 1954. Tentokrát byla zmíněná puma svržena podzvukovým dvoumotorovým proudovým bombardovacím letounem typu Tu-16A (Badger). K její detonaci došlo ve výšce 295 m nad zemí. Síla detonace zmíněné pumy byla ekvivalentní 0,8 kt TNT. Přitom byl naměřen max. tlak odpovídající 1 miliardě atm a max. teplota 1 miliónů °C. Další dva testy pumy typu RDS-5 s INI byly uskutečněny dne 26. a 30. října toho samého roku. K detonaci první z nich přitom došlo ve výšce 110 m. Síla detonace tehdy činila 2,8 kt TNT. Ta druhá detonovala ve výšce 55 m. V tomto případě síla detonace odpovídala 10-ti kt TNT (12-ti kt TNT dle VNIIA). Protože byly testy INI na pumě typu RDS-5 možné považovat za úspěšné, následně toto zařízení doznalo rozšíření na celé řadě dalších sovětských jaderných zbraní.

Verze:  –

Nosič:  Tu-4A (Bull) – 1 ks a Tu-16A (Badger A) – 1 ks

Uživatelé:  žádní

Bojová hlavice: jaderná (plutoniová implozního typu) o síle 0,8 až 10 kt