RDS-2 (iz.601)

Typ:  strategická jaderná puma

Určení:  ničení strategicky významných pozemních cílů

Vyvinul:  KB-11

Historie:  Jaderná puma typu RDS-2 (iz.601) byla vyvíjena konstrukčním týmem J.B. Charitona konstrukční kanceláře KB-11 Laboratoře měřících přístrojů č.2 Akademie věd (AN) SSSR paralelně s jadernou pumou typu RDS-1 (iz.501). Obě zmíněné pumy přitom představovaly přímou reakci na americký jaderný program, který vyvrcholil v srpnu roku 1945 svržením pumy typu „Little Boy“ na Hirošimu a pumy typu „Fat Man“ na Nagasaki. Obě zmíněné pumy, RDS-1 a RDS-2, vzešly ze zadání ze dne 21. června 1946. Zatímco v případě modelu RDS-1 (nebo též S-1) se jednalo o implozní plutoniovou (izotop Pu-239) pumu se sférickým jádrem, model RDS-2 (nebo též S-2) byl řešen jako uranová (izotop U-235) puma dělového typu. Uvnitř těla jaderné pumy dělového typu se nachází hlaveň se dvěma oddělenými kusy štěpného materiálu. Jeden z nich je pak vystřelen, konvenční výbušninou, proti tomu druhému, podobě jako projektil v hlavni kanónu. Následkem to dochází k jejich rychlému spojení. Díky tomu se štěpný materiál dostane do nadkritického stavu, který je nezbytný k zahájení štěpné reakce. Na tomto principu přitom fungovala americká puma Little Boy. Naproti tomu uvnitř jaderné pumy implozního typu se štěpný materiál nachází v jednom kuse s kulovitým tvarem. Uvedení štěpného materiálu do nadkritického stavu v tomto případě zajišťuje jeho rychlé stlačení, tedy imploze. K tomu jsou přitom využívány kumulativní nálože konvenční trhaviny, kterými je štěpný materiál obklopen kolem dokola. Na tomto principu zase fungovala americká puma Fat Man. K tomu, aby takto nastartovaná štěpná reakce přešla v neřízenou lavinovitou štěpnou reakci, která má podobu vlastního jaderného výbuchu, bývají součástí takto řešených jaderných hlavic též zdroje a odrážeče neutronů. Ty vznikají přirozeně štěpením atomových jader a svou energií podněcují štěpení dalších jader. K detonaci zmíněných pum mělo docházet v určité výšce nad povrchem země. Protože se pumy typu RDS-1 a RDS-1 měly vejít do pumovnice pístového čtyřmotorového dálkového bombardovacího letounu typu Tu-4 (Bull), který nebyl ničím jiným, než bezlicenční kopií amerického Boeingu B-29 Superfortress, neměly mít délku větší než 5 m, průměr větší než 1,5 m a hmotnost vyšší než 5 t. Termíny završení prací na těchto prvních sovětských jaderných zbraních byly určeny výborem v čele s L.P. Berijou. Zatímco termín předání pumy typu RDS-1 k státním zkouškám byl stanoven na 1. leden 1948, puma typu RDS-2 měla být k státním zkouškám odevzdána ke dni 1. června toho samého roku. Tělo pumy typu RDS-2 mělo odlišnou konstrukci, než mělo tělo paralelně vyvíjené pumy typu RDS-1. Zatímco tělo pumy typu RDS-1 bylo zavalité a kopírovalo tvar kulovité bojové hlavice, puma typu RDS-2 měla protáhlé válcovité tělo s ogivální špicí a kónickým záďovým aerodynamickým krytem. K němu byla uchycena čtveřice mohutných vyztužených stabilizačních ploch. Tělo pumy typu RDS-2 ukrývalo hlaveň s dvojicí uranových projektilů. Vývoj hlavně bojové hlavice této zbraně byl přitom svěřen institutu NII-88 (Vědecko-výzkumný institut č.88) se zaměřením na vývoj raketové techniky. Zařízení, které mělo automaticky odpálit bojovou hlavici pumy typu RDS-2 v zadané výšce, mělo být aktivováno až 20 s po odpoutání od nosiče, aby nedošlo k nechtěné detonaci před odhozem, a mělo mít přesnost 20 %. V případě jeho selhání mělo při kontaktu se zemí dojít k aktivaci autodestrukčního systému. Oba dva detonační systémy bojové hlavice pumy typu RDS-2 měly být navíc, z bezpečnostních důvodů, duplikovány. Později, výnosem ze dne 8. února 1948, byl termín předání pumy typu RDS-2 ke zkouškám posunut na 1. prosinec 1949. Důvodem toho byla nedostupnost uranu U-235. Jeho výrobu se totiž nakonec podařilo zahájit až v roce 1951. V roce 1948 byl v KB-11 vyroben prototyp těla pumy typu RDS-2, který byl vyhrazen pro aerodynamické zkoušky. Ten samý rok se podařilo vyrobit a otestovat též zkušební vzorky hlavní bojové hlavice této zbraně, včetně zkušebního vzorku, který byl zhotoven v polovičním měřítku, a 1:1 zkušebního vzorku. Protože díky nedostupnosti obohaceného uranu U-235 nebylo možné vyrobit plnohodnotnou bojovou hlavici pumy typu RDS-2, na konci roku 1948 byla v NII-88 zahájena výroba 10-ti kusové zkušební série hlavní, které obsahovaly dvojici projektilů z přírodního (a nikoliv obohaceného) uranu. V roce 1949 bylo v závodě č.48 (později známém jako PO Molnija) vyrobeno 12 zkušebních exemplářů těla pumy typu RDS-2. Mezitím, dne 22. listopadu 1948, byl J.B. Charitonem podán návrh na ukončení vývoje pumy typu RDS-2. Důvodem toho byly nové poznatky o vývoji jaderných pum v USA, které se podařilo získat sovětské rozvědce. Američané totiž ve vývoji jaderných pum dělového typu dále nepokračovali. Na místo toho se zaměřili na jaderné pumy implozního typu s jádrem z uranu U-235 a plutonia. Takto koncipované bojové hlavice měly totiž vyšší ničivý účinek než bojové hlavice dělového typu. Kromě toho použití plutonia u takto řešených implozních hlavic výrazně zvyšovalo energetickou účinnost uranu U-235. K výrobě jádra takových hlavic navíc nebylo zapotřebí tolik nedostatkového plutonia jako u hlavic ryze plutoniových. I přesto práce na pumě typu RDS-2 pokračovaly i v průběhu roku 1949. Definitivní tečkou za programem RDS-2 se stal až úspěšný pozemní test plutoniové implozní bojové hlavice paralelně vyvíjené pumy typu RDS-1, který byl uskutečněn dne 29. srpna 1949. Z plánů vědecko-výzkumných a konstruktérských prací byla přitom puma typu RDS-2 definitivně vyškrtnuta výnosem Sovětu ministrů SSSR ze dne 14. února 1950. Tím samým výnosem byl ale zastaven též vývoj pumy typu RDS-3 (aniž by překročil projektové stádium). Jednalo se o pumu s implozní bojovou hlavicí s jádrem z uranu U-235 a plutonia Pu-239, jejíž vývoj byl iniciován výnosem ze dne 10. června 1948. Důvodem zastavení vývoje obou zmíněných zbraní byl program RDS-5, který sliboval efektivnější využití nedostatkového uranu U-235. Označení RDS-2 a RDS-3 byla přitom později použita ještě jednou, a to pro deriváty pumy typu RDS-1.

Verze:  -

Nosič:  Tu-4A (Bull) – 1 ks

Uživatelé:  žádní

Bojová hlavice:  jaderná (uranová dělového typu)