RDS-2 (iz.501-M)

Typ:  pokročilá modifikace strategické jaderné pumy typu RDS-1 (iz.501)

Určení:  ničení strategicky významných pozemních cílů

Vyvinul:  KB-11

Historie:  Po úspěšném pozemním testu uranové implozní bojové hlavice jaderné pumy typu RDS-1 (iz.501), který byl uskutečněn dne 29. srpna 1949 na jaderném „Polygonu č.2“ u kazašského Semipalatinska, se konstrukční tým J.B. Charitona konstrukční kanceláře KB-11 Laboratoře měřících přístrojů č.2 Akademie věd (AN) SSSR pustil do prací na vylepšené verzi této zbraně. Zmíněná puma vešla ve známost jako RDS-2 či iz.501-M. Označení RDS-2 přitom předtím nesla uranová puma dělového typu (iz.601), která byla vyvíjena souběžně s pumou typu RDS-1. Vývoj pumy typu RDS-2 (iz.601) se ale nakonec zastavil ve fázi aerodynamických zkoušek „prázdných“ těl. Tělo pumy typu RDS-2 (iz.501-M) mělo podobnou konstrukci jako tělo pumy typu RDS-1. Čelní část těla této zbraně byla tedy polokulovitá, střední válcovitá a zadní kónická. K ní byla uchycena čtveřice vyztužených, za pomoci trubkových vzpěr, rozměrných lichoběžníkových stabilizačních ploch majících vzájemné uspořádání do tvaru písmene „X“. K odtokové hraně stabilizačních ploch i trubkových výztuh pumy typu RDS-2 (iz.501-M) byly uchyceny, stejně jako u pumy typu RDS-1, brzdící štítky. V porovnání s tělem pumy typu RDS-1 mělo tělo této zbraně menší průměr (1,25 m vs 1,50 m) a nižší hmotnost. Konstrukce těla starší pumy typu RDS-1 byla totiž z bezpečnostních důvodů poněkud předimenzovaná. Bojová hlavice pumy typu RDS-2 (iz.501-M) byla opatřena vylepšeným systémem, který zajišťoval, implozí, stlačení jádra z izotopu plutonia Pu-239 do nadkritického stavu (aby byla zahájena štěpná reakce). Součástí zmíněného systému byla rovněž kulovitá konvenční nálož ze směsi tritolu a hexogenu v poměru 1:1, která se sestávala z více vrstvených segmentů. Vnější poloměr kulovité konvenční nálože bojové hlavice zmíněné pumy byl identický jako u pumy typu RDS-1. U pumy typu RDS-2 (iz.501-M) byl ale zmíněný systém lehčí. Uvnitř dutého plutoniového jádra této zbraně se mělo navíc nacházet Tritium (radioaktivní izotop vodíku), které mělo zesilovat explozi prostřednictvím fúzní reakce. Pouhým okem ale nebylo kulovitou bojovou hlavici pumy RDS-2 (iz.501-M) od bojové hlavice pumy typu RDS-1 prakticky možné rozpoznat. Testovací exemplář pumy typu RDS-2 (č.30171) byl na jaderný „Polygon č.2“ dopraven dne 24. srpna 1951, spolu s testovacím exemplářem odvozené uran-plutoniové pumy typu RDS-3 (č.30176). Zatímco puma RDS-2 (č.30171) měla být zde odpálena na zemi, resp. na testovací věži, podobě jako puma typu RDS-1, puma RDS-3 (č.30176) již měla být shozena ze vzdušné platformy v podobě pístového čtyřmotorového dálkového bombardovacího letounu typu Tu-4A (Bull). Pozemní zkouška jaderné hlavice pumy RDS-2 (č.30171)  byla uskutečněna dne 24. září toho samého roku. Zmíněná hlavice byla, stejně jako u pozemního testu bojové hlavice pumy typu RDS-1, instalována na vrcholu testovací věže. V rámci pozemního testu bojové hlavice pumy typu RDS-2 byl ale ověřen též vliv její detonace na letoun typu Tu-4A (Bull). Jeden z těchto strojů měl proto prolétnout ve výšce 10 000 m nad testovací věží s jadernou náloží. Povel k odpalu měl být vydán, rádiem, navigátorem tohoto stroje, když se měl nacházet ve vzdálenosti 20 km od testovací věže. Posádce letounu typu Tu-4A (Bull), který vzlétl v ranních hodinách, se ale tento úkol splnit nepodařilo. Důvodem toho byly špatné meteorologické podmínky. Na dálku odpálit testovací bojovou hlavici pumy typu RDS-2 se povedlo až posádce letounu typu Tu-4A (Bull), který se od VPD odpoutal v 14:16. Poté, co zmíněný stroj minul zkušební věž s jadernou bojovou hlavicí pumy typu RDS-2, jeho posádka na doporučení Tupoleva vypnula autopilota, nasadila si kyslíkové masky a dehermetizovala kokpit. Posledně uvedené mělo přitom vyrovnat tlak uvnitř a vně kokpitu. Velký rozdíl v těchto tlacích by totiž při průchodu rázové vlny od jaderného výbuchu mohl roztrhat trup. Kromě toho hrozila ztráta vědomí posádky. Síla detonace bojové hlavice pumy typu RDS-2 odpovídala 38-ti kt TNT. Tlaková vlna z detonace zmíněné hlavice letoun typu Tu-4A (Bull) dostihla ve vzdálenosti 24 km od epicentra. Jeho posádka rázovou vlnu pocítila v podobě lehkých úderů. Tlak v jejím čele byl ale třikrát menší, než se očekávalo. Při poletové prohlídce nebyly na letounu typu Tu-4A (Bull), který se účastnil zmíněného testu, nalezeny žádné závady. Pozemní test bojové hlavice jaderné pumy typu RDS-2 bylo tedy možné považovat za úspěšný. V letech 1951 až 1953 bylo vyrobeno, závodem č.551, celkem 54 pum typu RDS-2, z toho 6 v roce 1951, 24 v roce 1952 a 24 v roce 1953 (z toho 16 mezi lednem a červencem, 4 v srpnu a 2 v říjnu). Dalších 29 těchto pum vzniklo, v prostorách KB-11, konverzí uskladněných pum typu RDS-1, z toho 19 v roce 1952 a 10 v roce 1953.

Verze:  -

Nosič:  Tu-4A (Bull) – 1 ks

Uživatelé:  žádní

Bojová hlavice:  jaderná (plutoniová implozního typu) o síle 30 kt (síla bojové hlavice prvního prototypu této zbraně činila 38 kt)