AN602 (iz.602)

Typ:  strategická termonukleární puma

Určení:  ničení strategicky významných pozemních cílů

Vyvinul:  KB-11

Historie:  V roce 1961 mladý teoretický fyzik J.A. Trutnev předložil návrh na stavbu termonukleární pumy o síle ekvivalentní cca 100 Mt TNT. Zmíněná puma měla přitom demonstrovat západu, že sovětští vědci svými schopnostmi za těmi západními nikterak nezaostávají. Tato Trutnevova iniciativa se setkala s kladnou odezvou ze strany sovětských akademiků A.D. Sacharova, J.B. Charitona a J.B. Zeldoviče. V únoru roku 1961 proto vedení konstrukční kanceláře KB-11 Laboratoře měřících přístrojů č.2 Akademie věd (AN) SSSR zaslalo zprávu Ústřednímu výboru KSSS, jejíž součástí bylo pojednání o proveditelnosti stavby termonukleární pumy o síle 100 Mt TNT. Krátce nato, dne 10. července 1961, bylo oficiálně schváleno obnovení testů jaderných zbraní spolu se stavbou termonukleární pumy o síle 100 Mt TNT. Vývoj zmíněné zbraně, která vešla ve známost jako AN602 či iz.602, probíhal v KB-11 pod vedením A.D. Sacharova. Součástí Sacharovova konstrukčního týmu se přitom stali nový odborníci, včetně teoretického fyzika J.N. Smirnova, tehdy čerstvého absolventa MIFI (Moskevský inženýrsko-fyzikální institut), a kandidátů fyziky a matematiky J.A. Trutneva a J.N. Babajeva. Provedení testu pumy typu AN602 v požadovaném termínu, který byl stanoven na 1. září 1961, ale zabránil nedostatek výpočetní techniky pro realizaci všech potřebných výpočtů. Na vývoj této zbraně byly přitom nasazeny všechny počítače Matematického institutu Akademie věd SSSR. Matematici konstrukční kanceláře KB-11 navíc na nich pracovali 24 h denně, a to i ve dnech pracovního volna. I přesto se závěrečnou zprávu o konstrukci pumy typu AN602 podařilo dokončit až dne 24. října 1961. A.D. Sacharov navíc na úpravách návrhu této zbraně pokračoval dále, byť už bez výpočetní techniky. Pro pumu typu AN602 bylo použito tělo pumy typu RN202, jejíž vývoj nedospěl ani do stádia zkoušek. V této souvislosti bylo všech šest vyrobených těl pumy typu RN202, která byla uskladněna v institutu NII-1011 v obci Čeljabinsk-70, přepraveno do KB-11. Z programu RN202 byl pro program AN602 převzat též padákový brzdící systém z dílny moskevského institutu NII PDS (vědecko-výzkumný institut padákového-výsadkového vybavení) a nosič v podobě letounu typu Tu-95-202. Díky tomu jediný exemplář tohoto stroje, který byl po ukončení programu RN202 odstaven na letišti Dálkového letectva v Engelsu, unikl sešrotování. Zmíněný letoun ale musel následně projít generální opravou, jejíž součástí byla i výměna pohonných jednotek. Použití již vyvinutého hardwaru, v rámci programu AN602, práce na pumě typu AN602 znatelně urychlilo. Padákový systém této zbraně měl hmotnost 1 846 kg. Jeho součástí bylo celkem 10 padáků, jeden výtažný s plochou 0,5 m², osm brzdících, které byly vypouštěny postupně (nejprve jeden s plochou 5 m², poté tři s plochou po 5-ti m², následně jeden s plochou 40 m² a nakonec tři s plochou po 40-ti m²), a jeden hlavní s plochou 1 600 m². Podobně jako u pumy typu RN202 byly součástí bojové hlavice pumy typu AN602 dvě primární nálože. Jejich detonace byla synchronizována tak, aby k ní došlo s časovým rozdílem ne větším než 0,1 mikrosekunda. K tomu přitom sloužil upravený sériově vyráběný automatický detonační blok z dílny KB-25 (VNIIA). Jednalo se o malé dvoustupňové termonukleární nálože o celkové síle cca 1,5 Mt TNT. Jejich detonace iniciovala termonukleární fúzi paliva v (hlavní) sekundární náloži. Ta byla umístěna přímo mezi nimi a měla sílu cca 50 Mt TNT. Všechny tři nálože, dvě primární a jedna sekundární, byly umístěny ve společném obalu z uranu U-238. Právě štěpení uranového obalu bojové hlavice pumy typu AN602 od neutronů vzniklých termonukleární fúzí mělo zvyšovat sílu detonace až na cca 100 kt TNT. Bojová hlavice této zbraně byla tedy řešena jako třístupňová. Dle zadání měla být puma typu AN602 letounem Tu-95-202, který byl mezitím přeznačen na Tu-95V, svržena na ostrovním polygonu Nová země. Přípravy na zmíněný test byly přitom zahájeny na podzim roku 1961. Pro potřeby zkoušek byly vyrobeny dva exempláře této zbraně, jeden bez bojové hlavice pro přípravu posádky a ověření činnosti měřících přístrojů na polygonu a jeden s bojovou hlavicí. Protože panovaly obavy z toho, že by exploze 100 Mt termonukleární pumy smetla nosič z oblohy, zcela zničila polygon, vysklila okna až v daleké Moskvě a zamořila rozsáhlé území, síla bojové hlavice testovacího exempláře pumy typu AN602 byla snížena na polovinu. Toho bylo docíleno náhradou uranu v obalu olověnými pláty s tloušťkou 60 mm. Výroba zmíněných olověných plátů byla přitom zadána těsně před plánovaným termínem testu. I přesto se jednalo o zdaleka nejsilnější termonukleární pumu, jaká kdy byla otestována. Ke svému jedinému letu s pumou typu AN602 v podvěsu se letoun Tu-95V vydal dne 30. října 1961, z letecké základny Dálkového letectva Olenja, která se nachází na poloostrově Kola, nedaleko Olenogorska, v Murmanské oblasti. Na jeho palubě se tehdy nacházelo devět osob. Od svého nosiče v podobě letounu Tu-95V se puma typu AN602 odpoutala ve výšce 10 500 m nad severním ostrovem souostroví Nová země, poblíž průlivu Matočkin, který odděluju severní ostrov od jižního. K její detonaci došlo ve výšce 3 700 m nad povrchem, resp. v nadmořské výšce 4 200 m, po 188-ti s volného pádu. To se již letoun Tu-95V nacházel nějakých 45 km od místa odhozu. Rázová vlna jej přitom dostihla ve vzdálenosti 115 km od epicentra výbuchu, což jeho posádka pocítila ve formě vibrací. Síla detonace zmíněné pumy byla ekvivalentní 52,5 Mt TNT. Exploze pumy typu AN602 zničila území o značné rozloze. Záblesk vzniklý výbuchem zmíněné zbraně byl viditelný ze vzdálenosti přes 1 000 km a bylo jej možné pozorovat až v Norsku, v Grónsku a na Aljašce. Atomový hřib měl výšku 67 km, přičemž průměr dolního, resp. horního, klobouku činil 67 km, resp. 95 km. Přitom jej bylo možné pozorovat ze vzdálenosti až 800 km. Rázová vlna třikrát oběhla zeměkouli (poprvé za 36 h a 27 min). Celou zeměkouli přitom třikrát oběhla i seismická vlna v zemské kůře. Ve vsi na ostrově Dikson, která se nacházela 780 km od epicentra výbuchu, byla vysklena všechna okna. Zmíněný ostrov přitom zasáhla i zvuková vlna od exploze. K poškození budov zde nicméně nedošlo, a to ani v osadě Amderma, která se nacházela jen 280 m od epicentra výbuchu. Elektromagnetické záření vyvozené výbuchem zmíněné zbraně přerušilo rádiové spojení na 40 až 50 min do vzdálenosti několika stovek kilometrů od místa shozu. Protože radioaktivní záření ve vzdálenosti 2 až 3 km od epicentra výbuchu dosahovalo hodnoty pouhý jeden milirentgen za hodinu, skupina výzkumných pracovníků mohla být na dopadovou plochu vyslána po pouhých dvou hodinách od výbuchu. Exploze pumy typu AN602 byla přitom vyfotografována nejen z paluby nosiče v podobě letounu typu Tu-95V, ale i ze země a z paluby letounu typu Il-14 (Crate), který se pohyboval ve vzdálenosti 55 km od epicentra výbuchu. Na testech pumy typu AN602 se ale podílel též speciálně upravený letoun typu Tu-16 (Badger A), a to do podoby vzdušné zkušebny. Kdyby byla tato zbraň ve 100 Mt variantě svržena v obydlené oblasti, zničila by všechna města do vzdálenosti 280 km, všechny osady dřevěných domků do vzdálenosti 400 km a způsobila popáleniny třetího stupně osobám ve vzdálenosti 100 km. I přes značnou ničivou sílu nebyla puma typu AN602 sériově vyráběna a zařazena do výzbroje VVS. Zmíněná zbraň měla totiž ryze propagandistický účel. Hlavním posláním pumy typu AN602 byl tedy zisk mezinárodní prestiže a vystrašení západních zemí. K ničemu jinému se beztak nehodila, neboť byla příliš velká a těžká. Letoun typu Tu-95V s pumou typu AN602 v podvěsu měl totiž v porovnání se standardním modelem Tu-95 (Bear A) nižší zásobu paliva, vyšší hmotnost a větší čelní aerodynamický odpor. Z tohoto důvodu by ke svému cíli ani nedolétl. Aby toho nebylo málo, tak pro tehdejší prostředky PVO klasické bombardovací letouny již představovaly příliš snadný cíl. Test pumy typu AN602 měl ale nemalou politickou dohru. Kromě toho, že značně rozhořčil západ, který sovětské vedení obvinil ze zbytečného znečišťování atmosféry radioaktivním materiálem, vedl též k uzavření smlouvy o zákazu jaderných testů v atmosféře, v kosmu a pod vodou. Zmíněná smlouva byla přitom podepsána dne 10. října 1963 ve Washingtonu. Poté se testování jaderných zbraní omezilo na zkoušky pod zemským povrchem.

Verze:  žádné

Nosič:  Tu-95V – 1 ks

Uživatelé:  žádní

Bojová hlavice:  termonukleární o teoretické síle 100 Mt (při testu byla síla bojové hlavice této zbraně snížena na polovinu a činila 52,5 Mt TNT)