245N/246N

Typ:  strategická termonukleární puma

Určení:  ničení strategicky významných pozemních cílů; vývojový derivát pumy typu RDS-37

Vyvinul:  NII-1011

Historie:  Letecká termonukleární puma typu 245N byla vyvinuta institutem NII-1011 (Vědecko-výzkumný institut č.1011), později známým jako VNIIP (vědecko-výzkumný institut přístrojového inženýrství), a ještě později známým jako RFNC-VNIITF (Ruské federální jaderné centrum-Všeruský vědecko-výzkumný institut technické fyziky). Zmíněná zbraň byla vyvíjena v letech 1956 až 1957 a byla jednou z prvních zbraní z dílny institutu NII-1011. Současně se jednalo o druhou termonukleární zbraň vyvinutou pod vedením L.P. Feoktistova. Puma typu 245N byla první termonukleární zbraní, které byla zařazena do zbraňového arsenálu dálkových bombardovacích letounů VVS. Tělo této zbraně mělo podobnou konstrukci jako tělo pumy typu 40N z dílny KB-11, které mělo zřejmě obdobnou konstrukci jako tělo pumy typu RDS-6s. Puma typu 245N měla tedy robustní kapkovité tělo s max. průměrem 1,50 m a vyztužené, za pomoci prstencovité výztuhy, lichoběžníkové stabilizační plochy s brzdícími štítky na odtokové hraně, které měly vzájemné uspořádání do tvaru písmene „X“. Bojová hlavice této zbraně vycházela z dvoustupňové bojové hlavice pumy typu RDS-37 z dílny KB-11, která fungovala na tzv. Teller-Ulamově principu. Součástí bojové hlavice pumy typu 245N byly tedy dvě nálože, primární, která měla podobu klasické jaderné nálože implozního typu, a sekundární s palivem termonukleární fúze. Obě dvě nálože byly obklopeny společným obalem. Ten odrážel rentgenové paprsky vzniklé detonací primární nálože, aby se zažehla termonukleární fúze v náloži sekundární. V porovnání s bojovou hlavicí pumy typu RDS-37 ale bojová hlavice této zbraně obsahovala o nějakých 20 % méně štěpného materiálu v primární náloži. Protože tělo pumy typu 245N již prošlo zkouškami v rámci programu 40N, stejně jako blok automatiky, zkušební program této zbraně se omezil na pozemní testy bojové hlavice. Ty byly realizovány na jaderném polygonu u Semipalatinska. První zkouška bojové hlavice této zbraně byla provedena dne 16. dubna 1957. Síla detonace tehdy odpovídala 320-ti kt TNT. Při druhém testu, který byl uskutečněn dne 22. srpna toho samého roku, detonace bojové hlavice pumy typu 245N uvolnila energii ekvivalentní 520-ti kt TNT. Produkce této zbraně se rozeběhla v roce 1957. Do výzbroje VVS byla puma typu 245N zařazena v následujícím roce. Nosičem této zbraně se stal středně těžký podzvukový dvoumotorový proudový bombardovací letoun typu Tu-16A (Badger A), středně těžký nadzvukový dvoumotorový proudový bombardovací letoun typu Tu-22A (Blinder A) a těžký čtyřmotorový turbovrtulový bombardovací letoun typu Tu-95A/MA (Bear A). Ze zbraňového arsenálu VVS byla puma typu 245N vyřazena v roce 1972.

Verze:

245N – první výrobní modifikace pumy typu 245N

246N – vylepšená modifikace pumy typu 245N. Tento model byl vyvinut konstrukční kanceláří KB-11 a byl osazen zdokonalenou bojovou hlavicí z dílny institutu NII-1011, jejíž primární nálož obsahovala ještě méně drahého uranu U235 než u pumy typu 245N. První zkouška pumy typu 246N byla uskutečněna dne 6. října 1957 (dle jiných zdrojů v říjnu roku 1958). Zmíněná zbraň byla zavedena, v roce 1958, do výroby a následně do výzbroje dálkového letectva VVS.

Nosič:  Tu-16A (Badger A) – 1 ks, Tu-22A (Blinder A) – 1 ks a Tu-95A/MA (Bear A) – 1 ks

Uživatelé:  SSSR

Bojová hlavice:  termonukleární o síle 320 až 520 kt TNT