Mjasiščev 3M-5

Typ:  dvouúčelová raketonosná-bombardovací modifikace strategického bombardovacího letounu typu 3MN-1 (Bison B)

Určení:  primárně ničení důležitých pozemních cílů (průmyslová centra, elektrárny, vojenské objekty, pozemní komunikace a komunikační uzle) a hladinových cílů za pomoci řízených střel typu KSR-5 (AS-6 Kingfish); sekundárně ničení důležitých pozemních cílů za pomoci neřízené jaderné nebo konvenční munice

Odlišnosti od letounu 3MN-1 (Bison B):

- instalace vyhledávacího a naváděcího radiolokátoru typu Rubín-1KV (Short Horn) ve špici trupu na místo bombardovacího radiolokátoru typu RBP-4 (Mushroom) – v této souvislosti dielektrický kryt, který je včleněn do spodní poloviny špice trupu, obdržel robustnější profil (kryt radaru nyní vystupuje z obrysu špice trupu)

- instalace optického bombardovacího zaměřovače typu OPB-112 za břišním plochým obdélníkovým okénkem pracoviště navigátora-bombometčíka na místo typu OPB-11R.

- instalace jednoho páru závěsníků typu BD-487, na který lze umístit dvojici protizemních-protilodních řízených střel typu KSR-5 (AS-6 Kingfish), pod vnitřními částmi křídla, resp. pod motorovými gondolami

- modifikovaný obranný systém instalací výstražného RL systému typu Berjoza-P, sestavy aktivních rušičů typu Siren-D, Fasol, Los a Azalja (jeho instalace se nachází uvnitř záďového vřetenovitého pouzdra typu UChO – v této souvislosti ze zádě trupu zmizela ocasní střelecká věž typu DB-35AM spolu se všemi třemi čelními „neprůstřelnými“ okénky záďové kabiny s pracovištěm „ocasního“ střelce) na místo aktivního rušiče typu SPS-2 a výmetnic klamných IČ cílů typu ASO-2IE7R

- modifikovaný navigační systém instalací radionavigačního systému dálkové navigace typu RSDN-3S a modifikovaného autopilota typu AP-15 (ten je schopen zajišťovat řízení i při letu v malých výškách)

Historie:  V říjnu roku 1960, po nedobrovolném odchodu z postu šéfkonstruktéra OKB-23, V.M. Mjasiščev nastoupil na vedoucí pozici v institutu CAGI. Zde působil až do listopadu roku 1966, kdy byl jmenován na post šéfkonstruktéra experimentálního závodu EMZ. Zde se pak kromě vývoje podzvukového výškového stíhače špionážních balónů typu M-17 (Mystic A) věnoval též pracím na návrzích modernizačního programu těžkých strategických bombardovacích letounů řady 3M (Bison). Ty totiž již tehdy bylo možné považovat za morálně zastaralou techniku. Zprávu s výčtem všech možných úprav, které měly těmto strojům zajistit vyšší bojovou efektivitu, přitom Mjasiščev vyhotovil v říjnu roku 1968. Ve zmíněném seznamu se přitom objevil též návrh na rozšíření jejich zbraňového systému o řízenou střelu typu KSR-5 (AS-6 Kingfish). Tato přesná aerodynamická zmenšenina střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) původně vznikla v rámci programu Tu-16K-26 (Badger G mod.) a díky vysoké letové rychlosti, jenž činila M=3,5, a velké letové výšce, které se pohybovala na hranici 22 500 m, byla všemi tehdejšími prostředky PVO prakticky nedotknutelná. Práce na návrhu takto modifikovaného letounu 3M (Bison) se přitom naplno rozeběhly v roce 1969. Původní plány počítaly s tím, že bude zmíněná střela integrována pouze do zbraňového systému modelu 3MD (Bison C). Tato poslední sériově vyráběná modifikace letounu 3M (Bison) byla totiž vybavena radarem typu Rubín-1 (Short Horn), který spolupracoval s naváděcím systémem střel typu KSR-5 (AS-6 Kingfish), a navíc vzhledem k tomu, že měla původně zastávat roli nosiče střel typu K-14S (tato zbraň nakonec nepřekročila stádium projektu), byla opatřena i křídleními úchyty pro zbraňové závěsníky. Přestavba bombardéru typu 3MD (Bison C) na nosič řízených střel typu KSR-5 (AS-6 Kingfish) měla přitom spočívat v zesílení konstrukce křídla, překomponování příďové kabiny posádky, instalaci zbraňových závěsníků pod křídlo a zavedení některých změn do elektrického, palivového a klimatizačního systému. Kromě výše uvedeného se počítalo též s instalací nového radiotechnického a navigačního vybavení. Zmíněný modernizační program ale již na počátku narazil na nedostatek finančních prostředků Mjasiščevova závodu EMZ. A nejen to. Ve druhé čtvrtině roku 1970 jej totiž MRP (Ministerstvo elektronického průmyslu) zcela vyškrtlo ze svých vývojových plánů. Krátce nato, v červenci toho samého roku, nicméně VVS projevilo zájem o provedení konverze celkem 41-ti letounů typu 3MN-1/3MS-1 (Bison B) a 9-ti letounů typu 3MD (Bison C) na nosič zmíněných střel. Tento požadavek byl ale již dne 17. listopadu 1970, vládním výnosem, zamítnut. Vše se změnilo až dne 13. února 1973. Tehdy totiž vyšel vládní výnos, na jehož základě měla být střela typu KSR-5 (AS-6 Kingfish) integrována do zbraňového systému obou těžkých strategických bombardérů, které se tehdy nacházely ve výzbroji VVS, proudového typu 3M (Bison B/C) a turbovrtulového typu Tu-95A/MA (Bear A). Dle zmíněného zadání měly přitom obdobným modernizačním programem projít též letouny typu Tu-95K/KM (Bear B/C), které zastávaly roli nosiče řízené střely typu Ch-20 (AS-3 Kangaroo). Do zbraňového systému těchto strojů měly být ale integrovány těžší a výkonnější střely řady Ch-22 (AS-4 Kitchen). Tomu však dne 29. března 1972 předcházel výnos, na jehož základě měly být letouny řady 3M (Bison) opatřeny též instalací nových prostředků REB a nových navigačních systémů. Díky jejich instalaci měly být schopny činnosti i v přízemních výškách. Letouny této řady totiž vznikly v době, kdy byl za nejlepší ochranu před sestřelením považován let ve velkých výškách vysokou rychlostí. Se zavedením pozemních raketových systémů PVO se ale toto zcela změnilo. Pro ty byl totiž neohrabaný bombardér pohybující se ve velkých výškách velmi snadným cílem. Z tohoto důvodu se od 60. let začala razit taktika založená na letu vysoce podzvukovou rychlostí v přízemních výškách za využití prostředků REB. Letouny pohybující se v malých výškách jsou totiž obtížně odhalitelnými cíly pro pozemní radiolokační stanice PVO, neboť „podlétávají“ jejich zorné pole. Takto modernizovaný 3M (Bison) přitom vešel ve známost pod označením 3M-5 a dle zadání měl být schopen ničit pozemní cíle (plošné i malé) za pomoci konvenčních a jaderných pum a pozemní (plošné i bodové) a hladinové cíle za pomoci řízených střel typu KSR-5 (AS-6 Kingfish). Ty přitom mělo být možné vypouštět při letu ve výškách mezi 500 a 10 000 m rychlostí 400 až 500 km/h. Jediný prototyp raketonosného-bombardovacího letounu typu 3M-5 vznikl konverzí sériového 3MN-1 (Bison B) s výrobním číslem 7300503 a do oblak se poprvé vydal na konci července roku 1974. V průběhu třetího čtvrtletí toho samého roku se tento stroj podíval do vzduchu ještě třikrát. Do konce roku 1974 prototyp letounu 3M-5 vykonal v rámci závodních zkoušek, které probíhaly paralelně s první etapou zkoušek státních, celkem 11 zkušebních letů s celkovou délkou trvání 41 hod. První etapu státních zkoušek tohoto stroje se podařilo završit dne 26. listopadu 1975. To již měl na svém kontě celkem 42 letů s celkovou délkou trvání 229 hod a 50 min. Zatímco na první etapě státních zkoušek prototypu 3M-5 se podílel závod EMZ s personálem letecké základny Engels-2, druhá etapa státních zkoušek tohoto stroje probíhala v režii Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS). Ta se přitom rozeběhla dnem 22. prosince 1975 a byla završena dne 15. března 1976. Za tuto časovou periodu prototyp letounu 3M-5 vykonal dalších 54 letů s celkovou délkou trvání 264 hod a 30 min. Závěrečná zpráva ze státních zkoušek  tohoto stroje byla přitom podepsána dne 20. října 1976. Přestože státní zkoušky letounu 3M-5 zakončilo kladné hodnocení, od plánované přestavby celkem 50-ti letounů řady 3M (Bison B/C) do tohoto nového standardu bylo nakonec zcela opuštěno. Důvodů k úplnému odřeknutí zmíněného modernizačního programu bylo přitom hned několik. V první řadě jej nebylo kde provést. Protože se letouny řady 3M (Bison B/C) již řadu let, od roku 1960, nenacházely ve výrobním programu závodu č.23, jejich dopracování do standardu 3M-5 by musel zajistit buďto přímo Mjasiščevův experimentální závod EMZ nebo letecký opravárenský závod č.360 z Rjazaně, tehdy závod, který měl na starosti údržbu všech letounů řady M-4/3M (Bison). Prvně uvedený závod ale neposkytoval dostatek výrobních kapacit, zatímco druhý uvedený podnik nebyl pro tento úkol způsobilý. Protože letouny řady 3M (Bison B/C) měly díky velmi vysoké intenzitě provozu tehdy již vesměs vyčerpanou technickou životnost, zmíněnou konverzi by navíc musela předcházet poměrně nákladná generální oprava. Ke ztrátě zájmu o modernizační program 3M-5 přitom nemalou mírou přispěly též rychlé pokroky ve vývoji nové strategické protizemní řízené střely typu Ch-55 (AS-15 Kent). Veškeré plány na modernizaci letounů řady 3M (Bison) byly proto výnosem ze dne 10. října 1977 zcela zastaveny. Shodný osud přitom potkal též modernizační program letounů typu Tu-95A/MA (Bear A), který dal za vznik modelu Tu-95M-5. S oficiální zelenou se tak nakonec setkal pouze modernizační program letounů typu Tu-95K/KM (Bear B/C), z něhož zase vzešel model Tu-95K-22 (Bear G).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového 3MN-1)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, druhý navigátor, operátor systémů REB, radista-střelec a „ocasní“ střelec

Pohon:        čtyři proudové motory typu Dobrynin VD-7B s max. tahem po 9 500 kp

Radar:         vyhledávací-naváděcí-bombardovací impulsní dopplerovský radiolokátor typu Rubín-1KV (‘Short Horn’), instalovaný uvnitř špice trupu

Vybavení:    zaměřovací: jeden denní/noční optický bombardovací zaměřovač typu OPB-112 (jeho instalace se nachází za plochým obdélníkovým břišním okénkem pracoviště navigátora-bombometčíka) a tři optické střelecké zaměřovače, jeden střelecký zaměřovač typu VPS-53M (jeho instalace je umístěna za vystouplým pozorovacím průzorem nacházejícím se na hřbetu přídě trupu), jeden střelecký zaměřovač typu LPS-53M (jeho instalace je umístěna za vystouplým pozorovacím průzorem nacházejícím se na levoboku přídě trupu) a jeden střelecký zaměřovač typu PPS-53M (jeho instalace je umístěna za vystouplým pozorovacím průzorem nacházejícím se na pravoboku přídě trupu)

                    obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 Chrom (Odd Rods), výstražný RL systém typu Berjoza-P, aktivní rušič individuální ochrany pro přední a zadní polosféru typu Siren-D, aktivní rušič individuální ochrany pro dolní polosféru typu Fasol, aktivní rušič typu Los, aktivní rušič skupinové ochrany typu Azalja (jeho instalace se nachází uvnitř záďového vřetenovitého pouzdra typu UChO), pět výmetnic klamných RL cílů typu APP-22, tři pro rušení pozemních radiolokačních stanic PVO (jejich instalace se nachází uvnitř šachty hlavního podvozku) a dvě pro rušení palubních radiolokátorů stíhacích letounů (jejich instalace se nachází uvnitř zadní části trupu), a neznámý počet výmetnic klamných IČ cílů typu ASO-2IE7R

                   průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování nebo jeden fotoaparát pro noční snímkování, instalovaný uvnitř zádě trupu

Výzbroj:     dva zdvojené pohyblivé 23 mm kanóny typu AM-23, instalované po jednom v jedné obranné dálkově ovládané (radistou-střelcem) střelecké věži typu DB-33A se zásobou 1 100 nábojů nacházející se na hřbetu přídě trupu (přímo před náběžnou hranou křídla) a jedné obranné dálkově ovládané (radistou-střelcem) střelecké věži typu DB-34A se zásobou 1 100 nábojů nacházející se na břichu přídě trupu (přímo před šachtou příďového podvozku), a dvě protizemní-protilodní řízené střely typu KSR-5 (AS-6 Kingfish), přepravované na závěsnících nacházejících se pod motorovými gondolami, nebo náklad jaderných (3 Mt puma typu iz.37D nebo 20 až 60 kt puma typu RDS-1, RDS-3, RDS-4 nebo RDS-5) nebo konvenčních (2 pumy typu FAB-9000 s hmotností 9 000 kg, 1 puma typu FAB-9000 s PTB, 2 pumy typu FAB-5000 s hmotností 5 000 kg, 6 pum typu FAB-3000 s hmotností 3 000 kg, 28 pum typu FAB-500 s hmotností 500 kg, 52 pum typu FAB-250 s hmotností 250 kg nebo 52 pum typu FAB-100 s hmotností 100 kg) pum do celkové hmotnosti 9 000 až 18 000 kg, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice nacházející se uvnitř střední části trupu, a náklad osvětlovacích pum (jedna kazeta typu DJa-SS se dvěma pumami typu FOTAB-100-80 nebo jednou pumou typu FOTAB-250-215) a signálních pum (dvě kazety typu DJa-SS s 2 x 6 barevnými značkovacími-signálními světélkujícími pumami typu COSAB nebo 2 x 6 námořními značkovacími pumami typu OMAB), přepravovaný uvnitř nevelké pumovnice nacházející se uvnitř zadní části trupu přímo za šachtou hlavního podvozku

Poslední úpravy provedeny dne: 10.9.2013