Typ:  pokročilá modifikace víceúčelového bojového letounu typu Ta-3

Určení:  ochrana bombardovacích letounů před vzdušným napadením, ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany a ničení pozemních cílů, včetně tanků a obrněné techniky, v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu Ta-3:

- instalace nových vnějších částí křídla. Vnější části křídla tohoto modelu jsou kompletně zhotoveny z Elektronu, mají větší plochu (28,1 m² vs 25,5 m²), menší vzepětí (3° vs 6°30'), mírný záporný úhel šípu náběžné hrany (na místo mírného kladného) a větší štíhlost (6,38 vs 6,25). Kromě toho vnější části křídla tohoto modelu ukrývají dodatečné palivové nádrže.

- větší zásoba paliva (1 405 kg vs 835 kg) a maziva (100 kg vs 80 kg)

Historie:  První prototyp jednomístného dvoumotorového bojového letounu typu OKO-6 z dílny V.K. Tairova měl v rámci přestavby na prototyp vylepšeného modelu Ta-3 obdržet nejen všechny úpravy, které byly vneseny do konstrukce druhého prototypu tohoto stroje (OKO-6bis), ale též 1 300 hp motory typu M-89 (na místo původních 1 100 hp motorů typu M-88r), zesílený podvozek a nové vnější části křídla s větší plochou a dodatečnými palivovými nádržemi. Kuli průtahům s výrobou nových vnějších částí křídla byl ale tento stroj nakonec ke zkouškám odevzdán, dne 28. dubna 1941, s původními vnějšími částmi křídla bez palivových nádrží. Nové vnější části křídla pro prototyp Ta-3 přitom nebyly k dispozici ani po ukončení předběžných zkoušek, které byly završeny dne 10. července 1941. Z tohoto důvodu padlo rozhodnutí, aby bylo odevzdání tohoto stroje ke zkouškám státním odloženo. Mezitím měl prototyp Ta-3 projít další etapou závodních zkoušek. Do dalšího vývoje tohoto stroje ale neblaze zasáhla německá invaze do SSSR, která započala dne 22. června 1941, spolu s evakuací leteckého průmyslu z okolí Moskvy před rychle postupujícími německými vojsky za Ural a úmrtím šéfkonstruktéra OKB-483 V.K. Tairova při letecké nehodě. K zmíněné nehodě přitom došlo dne 29. října toho samého roku při evakuaci pracovníků leteckého průmyslu z Moskvy. Nakonec byl proto prototyp letounu Ta-3 v konfiguraci s novými vnějšími částmi křídla ke zkouškám předán až v květnu roku 1942. Zmíněné nové vnější části křídla měly přitom nejen větší plochu, ale též větší štíhlost a menší vzepětí. Jejich náběžné hrany navíc měly, kuli zachování pozice těžiště, mírný záporný úhel šípu (a nikoliv mírný kladný). Kromě toho byly kompletně zhotoveny z Elektronu. Protože ukrývaly dodatečné palivové nádrže, celková zásoba paliva takto modifikovaného prototypu Ta-3, který byl nyní znám jako Ta-3bis, činila 1 405 kg. Původně to přitom bylo 835 kg. Zvětšení zásoby paliva se ale neobešlo též bez zvětšení zásoby maziva (z 80-ti kg na 100 kg). Všechny výše uvedené úpravy ale sebou přinesly posun těžiště a vzrůst vzletové hmotnosti z 6 000 kg na 6 626 kg. Zkoušky prototypu Ta-3bis probíhaly u institutu LII, který byl mezitím evakuován, z Moskvy, do Kazaně. Závěrečná zpráva ze zkoušek prototypu Ta-3bis byla podepsána dne 24. prosince 1942 a obsahovala kladné hodnocení. Při letu rychlostí 406 km/h ve výšce 4 200 m totiž zmíněný stroj dokázal urazit vzdálenost 2 065 km. Dolet prototypu Ta-3bis při letu rychlostí 446 km/h ve výšce 6 900 m činil 1 695 km. To bylo ale vykoupeno o něco nižší rychlostí. Zatímco ve výšce 7 050 m prototyp Ta-3bis dosahoval rychlosti 565 km/h, rychlost tohoto stroje v přízemní výšce činila 452 km/h. Primárním posláním zkoušek prototypu Ta-3bis bylo ale stanovení vlivu nových vnějších částí křídla na stabilitu a ovladatelnost. Přitom se podařilo zjistit, že instalace nových vnějších částí křídla s větší plochou nemá negativní vliv na letové charakteristiky. Pilotáž tohoto stroje byla naopak snazší a příjemnější než pilotáž modelu Ta-3. Bezproblémová byla pilotáž prototypu Ta-3bis i při střemhlavém letu. V průběhu střemhlavého letu se jej přitom podařilo rozehnat až na 665 km/h. Zmíněný stroj se ale neobešel též bez některých nedostatků. Prototyp modelu Ta-3bis totiž sdílel překryt pilotní kabiny s modelem Ta-3, který poskytoval nevyhovující výhled (zejména pak do stran a dozadu), bez jakýchkoliv změn. Hlavním terčem kritiky se ale staly poruchové motory typu M-89. Díky různým technickým závadám na pohonných jednotkách proto prototyp Ta-3bis z 66-ti dnů zkušebního programu celých 37 dnů strávil na zemi. Právě nepřetržité problémy s motory typu M-89 vedly k tomu, že byly zkoušky tohoto stroje již dne 15. srpna 1942 s definitivní platností zastaveny. Plány na záměnu těchto pohonných jednotek 1 600 hp kapalinou chlazenými vidlicovými 12-ti válci typu AM-37 z dílny A.A. Mikulina nebo 1 330 hp nebo hvězdicovými dvouřadými 14-ti válci typu M-82A z dílny A.D. Švecova nakonec vzaly za své, neboť byla konstrukční kancelář OKB-483 na konci roku 1942 zrušena. Tím byly další práce na téma Ta-3 s definitivní platností zastaveny.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí prototypu Ta-3)

Uživatelé:  žádní

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      dva pístové motory typu Tumanskij M-89 s max. výkonem po 1 300 hp

Výzbroj:    dva 7,62 mm kulomety typu ŠKAS s celkovou zásobou 800 nábojů (350 pro levý a 450 pro pravý), vestavěné do horní poloviny špice trupu, čtyři 20 mm kanóny typu ŠVAK se zásobou 200 nábojů na hlaveň, instalované ve snímatelné lafetě nacházející se pod potahem břicha přední části trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 500 kg (jedna puma o hmotnosti 250 kg, jedna puma o hmotnosti 500 kg nebo čtyři 82 mm neřízené rakety typu RO-82), přepravovaná na jednom trupovém závěsníku

Poslední úpravy provedeny dne: 14.12.2021