Typ:  speciální modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle) zastávající roli nosiče protilodní/protizemní řízené střely typu RAMT-1400 Ščuka

Určení:  ničení hladinových a pozemních cílů za pomoci řízené střely typu RAMT-1400 Ščuka

Historie:  Vývoj první sovětské letecké protilodní řízené střely byl zahájen v roce 1948. Zpočátku na zmíněné zbrani, která vešla ve známost jako RAMT-1400 Ščuka, pracovala konstrukční kancelář KB-2, která spadala pod Ministerstvo zemědělské techniky. V prosinci roku 1951 byly však veškeré práce na toto téma přesunuty do GSNII-642 (státní svazový vědecko-výzkumný institut 642), který vznikl sloučením KB-2 a závodu č.67. Zmíněná střela byla vyvíjena hned ve dvou verzích, které se od sebe navzájem odlišovaly pouze naváděcím systémem. Zatímco model RAMT-1400A Ščuka-A byl naváděn za pomoci rádiové-povelové jednotky, součástí naváděcího systému modelu RAMT-1400B Ščuka-B, který vzešel ze zadání ze dne 27. prosince 1949, se stala aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice. Střela typu RAMT-1400 Ščuka byla řešena jako středoplošník s přímým křídlem a přímými motýlkovými ocasními plochami. Její pohon obstarával raketový motor na TPL. Jako první se dočkala realizace střela typu RAMT-1400A Ščuka-A, která měla délku 6,7 m, rozpětí 4,0 m, startovací hmotnost 2 000 kg (na bojovou hlavici z toho připadalo 615 až 650 kg) a dolet 30 km. První start této zbraně byl uskutečněn dne 16. června 1949, a to na polygonu VMF, který se nacházel na Černém moři, poblíž Feodosie. Tehdy ale její řízení zatím ještě obstarával pouze autopilot typu AP-19. Do konce roku 1949 bylo uskutečněno 14 takových střeleb. První řízený let následoval v roce 1950. V tomto případě ale navádění střely typu RAMT-1400A Ščuka-A zajišťoval trofejní rádiový-povelový naváděcí systém německé značky Henschel. První zkoušky této zbraně s instalací rádiové-povelové jednotky typu KRU-Ščuka domácí konstrukce byly uskutečněny až mezi srpnem a listopadem roku 1951. Pro potřeby zkoušek této zbraně bylo přitom vyčleněno několik vyřazených minolovek, torpédových člunů a motorových člunů. Roli nosiče zpočátku zastával pístový torpédonosný letoun typu Tu-2T (Bat). Ten v průběhu roku 1952 vypustil celkem 15 střel typu RAMT-1400A Ščuka-A z výšek 2 000 až 5 000 m na vzdálenost 12 až 30 km. Za úspěšné bylo přitom možné považovat jen osm střeleb. Později však tento stroj nahradil upravený proudový bombardér typu Il-28 (Beagle). Použití podstatně rychlejšího letounu typu Il-28 (Beagle) v roli nosiče si ale vyžádalo vnést některé změny do konstrukce vlastní střely. Zmíněná zbraň konkrétně obdržela modifikovanou příď s odlišným tvarem a ocasní plochy s větším úhlem šípu náběžné hrany (35° vs 40°) a větší plochou. Prvních 14 takto modifikovaných střel typu RAMT-1400A Ščuka-A bylo letounem typu Il-28 (Beagle) vypuštěno mezí říjnem a prosincem roku 1952. Pravděpodobnost zásahu cíle přitom činila 51 až 57%, dle vzdálenosti cíle od místa odpalu. Dne 23. září 1954 byla objednána stavba nevelké ověřovací série střely typu RAMT-1400A Ščuka-A. Tomu, dne 6. dubna toho samého roku, předcházel požadavek na konverzi dalších 12-ti letounů typu Il-28 (Beagle) na nosič této zbraně. Nakonec ale takto byly upraveny pouhé dva tyto stroje. Zmíněné letouny byly pak využity k testům protizemní verze střely typu RAMT-1400A Ščuka-A, která se vyznačovala instalací těžší bojové části (900 kg). Zkoušky této zbraně přitom probíhaly na polygonu, který se nacházel poblíž letecké základny Vladimírovka. Prvních pět exemplářů verze RAMT-1400B Ščuka-B, která se vyznačovala instalací aktivní RL naváděcí hlavice, bylo vypuštěno v roce 1953. Zmíněné střely ale ještě postrádaly instalaci samonaváděcí hlavice. Mezi 17. březnem a 20. červencem roku 1954 bylo odpáleno dalších devět těchto střel. Plně vybavených ale bylo jenom pět z nich. Cílem zmíněných střel se přitom stala vyřazená nákladní loď Očakov. V průběhu zkoušek této zbraně bylo vyzkoušeno hned několik typů aktivních RL naváděcích hlavic. Žádná z nich však nepracovala, jak měla. V roce 1956 proto VMF došla trpělivost, a tak nechalo, výnosem ze dne 3. února, výrobu střely typu RAMT-1400A Ščuka-A zastavit a vývoj střely typu RAMT-1400B Ščuka-B ukončit.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři exempláře (všechny vznikly konverzí sériových Il-28)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík a střelec/radista

Pohon:       dva proudové motory typu Klimov VK-1A  s max. tahem po 2 700 kp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu PSBN-M (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Tento typ radiolokátoru slouží k navigaci a vyhledávání rozměrných pozemních cílů. Rozlehlý průmyslový objekt je přitom schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km.

Výzbroj:     dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 100 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků přední části trupu, dva pohyblivé kanóny toho samého typu s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 225 nábojů na hlaveň, instalované v ocasním střelišti typu Il-K6, a jedna řízená střela s rádiovým-povelovým navedením typu RAMT-1400A Ščuka-A nebo jedna řízená střela s aktivním RL navedením typu RAMT-1400B Ščuka-B, přepravovaná pod trupem

Poslední úpravy provedeny dne: 10.1.2016