Cybin NM-1

Typ:  pilotovaný technologický 1:1 demonstrátor strategického průzkumného letounu typu RSR (nerealizovaný vývojový předchůdce letounu R-020)

Určení:  prověření letových vlastností, stability a ovladatelnosti letounu RSR v průběhu vzletového a přistávacího manévru a v průběhu letu subsonickou rychlostí

Odlišnosti od letounu RSR:

- instalace slabších 2 000 kp proudových motorů typu AM-5 na místo 4 750 kp turbonáporových motorů typu D-21 uvnitř modifikovaných koncových křídleních gondol s jednoduššími čelními kruhovými lapači vzduchu bez pohyblivých regulačních kuželů a jednoduchými pevnými tryskami (na místo trysek s měnitelným průřezem)

- zjednodušený palivový systém s menší kapacitou palivových nádrží (z palivového systému tohoto modelu byl navíc vyloučen systém pro přečerpávání paliva mezi přední a zadní trupovou nádrží - za jeho pomoci měla být automaticky udržována pozice aerodynamického těžiště)

- znatelně menší délka špice trupu (tento zásah do konstrukce si vyžádal umístit do přídě trupu vyvažovací zátěž o hmotnosti 700 kg)

- instalace výsuvného lyžového podvozku na místo zatahovatelného tandemově uspořádaného kolového podvozku – podvozek tohoto modelu se sestává z jedné výsuvné duralové lyže s délkou 2,1 m, šířkou 0,1 m a tloušťkou 10 mm, nacházející se v ose břicha střední části trupu (na úrovni kořene náběžné hrany křídla), a dvou výsuvných vyrovnávacích vzpěr, umístěných na břichu zadní partie motorových gondol (ke vzletu ale tento model využívá odhazovatelný kolový podvozek – ten se sestává z hlavní dvoukolové jednotky, která se připevňuje k podtrupové přistávací lyži, a jednokolové ostruhové jednotky)

Historie:  Protože novátorské pojetí aerodynamiky nadzvukového výškového strategického průzkumného letounu typu RSR z dílny OKB-256 P.V. Cybina sebou přinášelo mnoho nového a neprozkoumaného, s přihlédnutím na skutečnost, že výsledky aerodynamických měření získané v průběhu zkoušek zmenšených modelů nikdy nepřinášejí zcela spolehlivé výsledky, padlo na podzim roku 1956 rozhodnutí, aby byly základní letové charakteristiky tohoto stroje nejprve prověřeny za pomoci 1:1 pilotovaného technologického demonstrátoru se zjednodušenou konstrukcí draku. Zmíněný stroj vešel ve známost pod označením NM-1 a protože měly být za jeho pomoci prověřovány letové charakteristiky, stabilita a ovladatelnost letounu RSR v průběhu vzletu, přistání a letu podzvukovou rychlostí, na místo plánovaných 4 750 kp turbonáporových motorů typu D-21 z dílny P.A. Solovjova obdržel instalaci o poznání slabších 2 000 kp proudových motorů typu AM-5 z dílny A.M. Mikulina uvnitř zjednodušených koncových křídleních gondol. Od operačního modelu RSR se přitom podzvukový demonstrátor typu NM-1 dále odlišoval znatelně menší délkou špice trupu, jednodušší konstrukcí palivového systému, který navíc pojal méně paliva, a instalací jednoduššího a lehčího výsuvného lyžového podvozku na místo zatahovatelného tandemově uspořádaného kolového podvozku. Ke vzletu ale tento stroj využíval odhazovatelný kolový podvozek, který se sestával z hlavní dvoukolové jednotky a jednokolové ostruhové jednotky. Jinak se demonstrátor NM-1 z konstrukčního hlediska s operačním modelem RSR zcela shodoval. Zcela identické byly přitom i použité konstrukční materiály a systém řízení. Zkušební lety demonstrátoru  NM-1 neměly trvat déle než 15 minut. V jejich průběhu se přitom tento stroj měl pohybovat ve výškách 1 200 až 1 500 m rychlostí 480 až 500 km/h. Stavbu jediného exempláře podzvukového demonstrátoru typu NM-1 dostal na starost závod č.256 z Podberezi u Moskvy. Jeho kompletaci se přitom podařilo završit v polovině roku 1958. Na zkušební leteckou základnu Žukovskyj byl ale tento stroj dopraven ještě předtím, než byl dokončen. Tento krok sice zviditelnil veškeré práce na programu RSR před představiteli leteckého průmyslu a zároveň navodil dojem z plnění plánů, nicméně kompletaci prototypu NM-1 poněkud protáhl. Podstatná část dokončovacích prací na tomto stroji totiž byla prováděna přímo pod širým nebem. Noc ale musel trávit nečinně uvnitř hangáru, stejně jako veškerý čas, kdy padal déšť. Pojížděcí zkoušky jediného prototypu demonstrátoru typu NM-1 se proto nakonec rozeběhly až dne 1. října 1958. V průběhu této své první pojížďky se přitom nakrátko, na 17 sec, odlepil od vzletové dráhy. Okamžité zahájení letových zkoušek ale zcela znemožnil objev drobných závad na palubních systémech, které bylo nezbytné ještě předtím odstranit, spolu se špatným počasím. Protože krátce nato vzešly určité pochybnosti ohledně pevnosti přistávací lyže a navíc zimní obdobní nebylo shledáno za příliš vhodné pro realizaci letových zkoušek, jediný exemplář demonstrátoru NM-1 nakonec až do jara roku 1959 zcela nečině postával uvnitř hangáru. Pojížděcí zkoušky tohoto podzvukového stroje byly obnoveny dnem 18. března. První let přitom následoval dne 7. dubna 1959. Při tomto své prvním 12 minut trvajícím letu jediný exemplář demonstrátoru NM-1 dosáhl rychlosti necelých 500 km/h a výšky 1 500 m. Protože díky chybě ve výpočtu došlo k odhození startovacího vozíku ve výšce celých 40 m při rychlosti celých 400 km/h, při dopadu na VPD byl zcela zničen. Další dva zkušební lety následovaly ve dnech 3. a 9. června téhož roku. Od roku 1959 do roku 1960 jediný prototyp demonstrátoru NM-1 vykonal celkem 32 zkušebních letů s délkou trvání od 11-ti min do 40-ti min a za jeho kniplem se vystřídalo celkem 10 zkušebních pilotů. Zkušební lety tohoto stroje přitom probíhaly ve výškách 1 000 až 4 000 m. Díky nízkému tahu vestavěných pohonných jednotek se s ním ale nepodařilo dosáhnout rychlosti vyšší než 490 km/h. Z toho samého důvodu tento stroj nemohl provádět manévry s větším úhlem náběhu než 10° až 12°. Zatímco přistávací charakteristiky jediného prototypu demonstrátoru NM-1 byly hodnoceny nanejvýš kladně, neboť jeho pilotáž v této fázi letu byla ještě snazší než pilotáž řadových stíhacích letounů řady MiG-21 (Fishbed), Su-7 (Fitter) a Su-9 (Fishpot), z hlediska vzletových charakteristik sklidil určitou kritiku. Pilotáž tohoto stroje při vzletovém manévru totiž sebou přinášela některé těžkosti. Dalším nedostatkem prototypu NM-1 se stala tendence k samovolnému klonění v průběhu horizontálního letu. Na základě těchto poznatků byla následně konstrukce draku letounu RSR radikálně přepracována. Takto přepracovaný letoun typu RSR přitom vešel ve známost pod novým typovým označením R-020 a se svým vývojovým předchůdcem měl společné pouze celkové aerodynamické uspořádání.

Verze: žádné

Vyrobeno: jeden prototyp

Uživatelé: žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin Al-5 s max. tahem po 2 000 kp

Poslední úpravy provedeny dne: 9.6.2013