Suchanov Diskoplan-2

Typ:  výzkumný bezmotorový kluzák

Určení:  prověření letových vlastností, stability a ovladatelnosti letounu opatřeného křídlem s tvarem disku

Historie:  Poznatky o křídle s tvarem disku získané v průběhu letových zkoušek výzkumného bezmotorového kluzáku typu Diskoplan-1, které byly realizovány v průběhu roku 1957 v Tušinu, M.V. Suchanov následně zužitkoval při návrhu svého druhého výzkumného bezmotorového létajícího disku. Ten přitom vešel ve známost jako Diskoplan-2 a jeho jediný prototyp vznikl v roce 1960 v prostorách OKB S.A. Lavočkina. Zatímco vnitřní konstrukce 3,55 m diskovitého křídla Diskoplanu-1 se sestávala z klasických podélníků a žeber, kostru 4,90 m diskovitého křídla většího Diskoplanu-2 tvořily dva kruhy, vnější a vnitřní, které byly navzájem propojeny výpletem z 0,2 mm ocelových drátů, obdobně jako kola bicyklu. Křídlo tohoto bezmotorového stroje navíc obdrželo, kuli lepší stabilitě a menšímu aerodynamickému odporu, ostrou obvodovou hranu (na místo zaoblené), která byla zhotovena z duralu. Přímo nad středem odtokové hrany hornoplošně uspořádaného křídla Diskoplanu-2 se nacházela instalace svislé ocasní plochy. Ta se přitom sestávala z nízkého protáhlého pevného trojúhelníkového kýlu a rozměrného kruhového směrového kormidla. Výškové řízení a řízení klopení zase zajišťoval jeden pár elevonů, který se nacházel na odtokové hraně křídla. Do středu náběžné hrany křídla Diskoplanu-2 byla pak včleněna doutníkovitá trupová gondola s výrazně směrem vpřed vystupující štíhlou špicí s ogiválním profilem. Ta ukrývala jednomístný kokpit, který byl opatřen konvenčním průzračným polokapkovitým „stíhačkovým“ překrytem. Tříbodové přistávací zařízení Diskoplanu-2 se sestávalo z nevelkého kolečka, které bylo umístěno v ose břicha trupové gondoly, a dvou záďových ostruh. Letové zkoušky jediného prototypu bezmotorového Diskoplanu-2 se rozeběhly v roce 1962 a mimo jiné odhalily i to, že je takto koncipovaný letoun schopen klouzavého letu v malé výšce nad zemí na dynamickém vzduchovém polštáři za využití tzv. přízemního efektu, obdobě jako ekranoplán. Při přiblížení k povrchu země se tedy tento stroj sám stabilizoval v obou osách a následně bez vměšování pilota do řízení sám hladce dosedl na svůj tříbodový podvozek. Díky tomu nebylo s Diskoplanem-2 prakticky možné havarovat v průběhu přistávacího manévru. Po ukončení zkušebního programu byl jediný prototyp tohoto stroje věnován leteckému muzeu z Monina. Zde se přitom nachází do dnešních dnů.

Verze: žádné

Vyrobeno: jeden prototyp

Uživatelé: žádní

Posádka:    jeden pilot

Poslední úpravy provedeny dne: 21.5.2013