KVZ Ansat

Typ:  lehký víceúčelový vrtulník uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Určení:  doprava osob, přeprava nákladu, odsun raněných, výcvik pilotů, administrativní lety, pátrací a záchranná činnost a hlídková činnost

Historie:  Na počátku 90. let se výrobní závod KVZ z Kazaně z vlastní iniciativy rozhodl zareagovat na rostoucí poptávku po nástupci lehkých víceúčelových vrtulníků řady Mi-2 (Hoplite), které disponovaly nosností 700 až 800 kg. První projekt na toto téma z dílny závodu KVZ nebyl ničím jiným, než derivátem osvědčeného vrtulníku typu AS350 Ecureuil francouzské konstrukce. Před tímto poněkud konzervativním projektem ale krátce nato, v roce 1993, dostal přednost projekt vrtulníku kvalitativně nové konstrukce. Zmíněný vrtulník přitom vešel ve známost pod názvem Ansat a stal se historicky vůbec prvním vrtulníkem ruské konstrukce vyprojektovaným s ohledem na požadavky americké normy FAR-29, která je protějškem ruské normy AP-29. Protože ruský průmysl tehdy nedokázal zajistit dodávky vhodné turbohřídelové pohonné jednotky pro vrtulník této kategorie, která by navíc splňovala přísné požadavky americké normy FAR-29 na spolehlivost, srdcem Ansatu se nakonec stala dvojice motorů typu PW207C kanadské značky Pratt & Whitney Canada. S projektem víceúčelového Ansatu se široká veřejnost mohla poprvé seznámit v roce 1995 na Pařížské Air Show. Zde byla přitom k vidění 1:1 maketa trupu tohoto stroje. Na prezentaci kompletní 1:1 makety došlo až dva roky nato. Zmíněná prezentace se přitom konala opět na Pařížské Air Show. Montáž prototypů byla zahájena ještě ten samý rok. Kompletaci prvního z nich, který byl vyhrazen pro statické zkoušky, se přitom podařilo završit v roce 1998. Pro potřeby programu letových zkoušek byl vyčleněn až druhý prototyp tohoto stroje (modrá 02). První krátké visení v malé výšce nad vzletovou drahou první letový Ansat (modrá 02) vykonal dne 17. srpna 1999. První plnohodnotný let po okruhu přitom následoval dne 6. října toho samého roku. Protože zkoušky tohoto stroje sužovaly problémy s reduktorem, v listopadu roku 1999 musely být, po náletu pouhých čtyř hodin, pozastaveny. Na zemi přitom první letový Ansat (modrá 02) strávil až do druhé čtvrtiny roku 2000. Do února roku 2003 tento stroj nalétal celkem 120 hodin. Mezitím, na konci roku 1999, byly zahájeny pozemní zkoušky druhého letového Ansatu (bílá 902), který byl zároveň třetím dokončeným exemplářem tohoto stroje v celkovém pořadí. Druhý letový Ansat (bílá 902) se ale od toho prvního (modrá 02) v mnohém odlišoval. Konkrétně tento stroj obdržel, na základě poznatků získaných v průběhu zkoušek prvního letového Ansatu (modrá 02), prodloužený trup, odlišně tvarované ocasní plochy, výkonnější pohonné jednotky typu PW207K a modifikované transmise. Přestože se pozemní zkoušky tohoto stroje rozeběhly, jak již bylo řečeno, na konci roku 1999, za kompletní jej bylo možné považovat teprve až v srpnu roku 2001. Do oblak se druhý letový Ansat (bílá 902) poprvé vydal dne 27. prosince 2001. V průběhu zkušebního programu byly do konstrukce tohoto stroje vneseny další změny. Nejvíce změn doznal lyžový podvozek a hlavní palivová nádrž. Ta byla přitom přemístěna z vnějších bočních trupových gondol alá Mi-2 (Hoplite) přímo pod podlahu nákladové kabiny. Tovární certifikační zkoušky Ansatu se rozeběhly dnem 31. října 2002. Certifikát o letové způsobilosti dle domácí normy AP-29 byl tomuto typu vrtulníku vystaven dne 29. prosince 2004. K tomuto dni přitom druhý letový Ansat (bílá 902) strávil ve vzduchu více než 400 hodin. Poté byl tento stroj zbaven nosného a pohonného systému v zájmu jediného demonstračního prototypu lehkého pozorovacího a bitevního vrtulníku typu Ansat-2RC (černá 902). Produkce vrtulníku typu Ansat se rozeběhla v roce 2004. Vůbec prvním provozovatelem víceúčelového Ansatu se stala jihokorejská lesní stráž a policie. Korejci ale nakonec, v letech 2004 až 2006, převzali jen šest těchto strojů ze sedmi objednaných. Jeden z nich byl totiž mezitím, v roce 2006, ztracen při havárii. Za prvního domácího uživatele Ansatu lze zase považovat VMF. Ruské VMF přitom v květnu roku 2006 převzalo jeden tento stroj ve verzi Ansat-O, která zastávala poslání vzdušné zkušebny avionického vybavení z dílny NPP Radar MMS. Přestože se jednou z předností vrtulníku typu Ansat měly stát nízké nároky na sériovou výrobu, produkce tohoto stroje se zpočátku potýkala s nemalými obtížemi. Do dnešních dnů se tak kromě 24-ti vojenských cvičných speciálů typu Ansat-U, které byly vyhrazeny pro Ruské VVS, podařilo postavit jen 12 civilních Ansatů, sedm pro jihokorejskou lesní stráž a policii, jeden (v sanitní úpravě) pro kazaňský výrobní závod KVZ (RA-20012), dva pro ruskou tajnou službu FSB (RF-28539 a RF-28540) a dva pro laoskou policii (ty ale nakonec nebyly předány). Kariéra jihokorejských Ansatů ale neměla delšího trvání. Důvodem toho se stala absence mezinárodního certifikátu o letové způsobilosti v civilním provozu. Získání takového certifikátu totiž zcela znemožnila absence mezinárodních norem pro civilní vrtulníky s elektro-impulsním systémem řízení (FBW). Žádný jiný vrtulník této kategorie totiž nebyl nikdy předtím takto pokročilým řízením vybaven. V březnu roku 2010 byl proto vrtulník typu Ansat dodatečně certifikován alespoň pro přepravu nákladu a pro provádění vzdušných prací. Jediný exemplář takto certifikovaného Ansatu (RF-21021) vešel ve známost pod označením Ansat-K a jeho provozovatelem se stal, od roku 2011, letecký oddíl zvláštního určení MVD z Tatarstánu. Protože současná legislativa zcela zamezuje využívání vrtulníků s FBW pro komerční přepravu osob, mezitím, v roce 2010, se KVZ zaměřil na vývoj modifikace Ansatu s instalací méně pokročilého hydromechanického systému řízení. Zmíněný model vešel ve známost pod označením Ansat-1M a typový certifikát obdržel v srpnu roku 2013.

Verze:

Ansat – základní modifikace víceúčelového vrtulníku typu Ansat. První ze dvou letových prototypů tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 17. srpna 1999. Do výrobního programu závodu KVZ byl vrtulník typu Ansat zařazen v roce 2004. Tento model se příliš nerozšířil, protože jej díky absenci mezinárodních norem pro lehké civilní vrtulníky s FBW není možné certifikovat pro přepravu osob.

Ansat-O – speciální modifikace vrtulníku typu Ansat zastávající roli vzdušné zkušebny avionického vybavení pro námořní vrtulníky z dílny NPP Radar MMS, včetně naváděcích hlavic protilodních ŘS, termovizních vyhledávacích a sledovacích systémů, multifunkčních displejů (MFD), radiostanic a navigačních systémů. Od standardního Ansatu lze tento speciál snadno rozpoznat zejména díky výrazně protažené přídi trupu v oblasti před pilotní kabinou s nevelkým kopulovitým dielektrickým krytem, který ukrývá anténu radiolokační samonaváděcí hlavice protilodní ŘS, na špici, mohutným vystouplým zaobleným krytem na hřbetu, přímo před čelními okénky pilotní kabiny, a otočnou kopulovitou věžičkou termovizní kamery na břichu. Kromě toho tento model zcela postrádá levé boční přístupové dveře do kabiny cestujících. Jediný exemplář Ansatu-O (černá 20440) vznikl v roce 2005 konverzí Ansatu s výrobním číslem 050101. Společnost NPP Radar MMS si přitom tento konkrétní exemplář Ansatu objednala v roce 2000. Svůj veřejný debut si Ansat-O odbyl v srpnu roku 2005 na moskevské airshow MAKS 2005. Svému provozovateli v podobě Ruského VMF byl přitom tento stroj předán v květnu roku 2006.

Ansat-U – speciální vojenská cvičná modifikace vrtulníku typu Ansat se zdvojeným řízením, tříbodovým kolovým podvozkem na místo lyžového a dvoukřídlými nákladovými vraty na obou bocích trupu na místo jednokřídlých. Cvičný Ansat-U vzešel ze zadání Ruského VVS. Letové zkoušky prvního ze dvou prototypů tohoto modelu se rozeběhly dne 1. dubna 2004. V letech 2010 až 2017 VVS převzalo celkem 50 sériových Ansatů-U. viz. samostatný text

Ansat-1K – modifikace víceúčelového vrtulníku typu Ansat certifikovaná pouze pro přepravu nákladu a pro provádění vzdušných prací. Certifikát o letové způsobilosti vrtulník typu Ansat-1K obdržel v březnu roku 2010. Jediný exemplář vrtulníku typu Ansat-K (RF-21021) pravděpodobně vznikl konverzí jednoho ze sériových exemplářů modelu Ansat. Jeho provozovatel se přitom stal, do roku 2011, letecký oddíl zvláštního určení MVD z Tatarstánu.

Ansat-1M – modifikace víceúčelového vrtulníku typu Ansat s instalací hydromechanického systému řízení na místo elektro-impulsního systému řízení (FBW) typu KSU-A. Tato změna v systému řízení se přitom nikterak neprojevila na vzletové hmotnosti a letových charakteristikách. Model Ansat-1M představuje reakci výrobce na nedostupnost mezinárodních norem pro lehké civilní vrtulníky s FBW. Díky tomu totiž nelze vrtulníky typu Ansat legálně používat pro přepravu cestujících. Základem obou prototypů Ansatu-1M se staly sériové Ansaty ze zrušené zakázky laoské policie. Letové zkoušky prvního z nich (RF-28539) se přitom rozeběhly na počátku května roku 2012. Dodávky sériových Ansatů-1M zákazníkům byly zahájeny v roce 2016. viz. samostatný text

Ansat-M – pokročilá modifikace víceúčelového vrtulníku typu Ansat-1M s modifikovanou vnitřní konstrukcí draku, zvětšenou zásobou paliva, novými ocasními plochami, modifikovaným podvozkem a vylepšenou avionikou. Prototyp tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 29. prosince 2020. Sériová výroba vrtulníku typu Ansat-M se měla rozeběhnout v roce 2021. viz. samostatný text

Ansat Aurus – modifikace vrtulníku typu Ansat-1M určená k přepravě VIP osob. Tento model má luxusně zařízený interiér kabiny se sedadly pro 5 osob a je vybaven satelitním komunikačním systémem. Cestující přitom v kabině vrtulníku typu Ansat Aurus sedí čelem proti sobě. Zatímco vpředu se nacházejí dvě sedadla pro VIP osoby, vzadu jsou umístěna tři sedadla pro doprovodný personál. Interiér tohoto vrtulníkového speciálu byl přitom navržen v kooperaci s institutem NAMI (Vědeckovýzkumný institut automobilů a automobilových motorů). Při návrhu ergonomie kabiny cestujících vrtulníku typu Ansat Aurus si konstruktéři vypomáhali nejen výpočetní technikou, ale též figuranty s různými tělesnými rozměry. Svůj veřejný debut si demonstrační prototyp vrtulníku typu Ansat Aurus (RA-20103) odbyl na airshow MAKS 2019, která se konala v srpnu roku 2019 v Žukovském. Zde si přitom zmíněný stroj prohlédl i ruský prezident V.V. Putin a turecký prezident R. Erdogan. Certifikační zkoušky tohoto modelu byly úspěšně završeny na počátku února roku 2020.

Ansat-NG – vyvíjená modifikace víceúčelového vrtulníku typu Ansat-M. Tento model počítá s motory typu VK-650V domácí značky Klimov. Protože ale vrtulník typu Ansat-NG bude opatřen shodným reduktorem jako vrtulník typu Ansat, výkon zmíněných motorů bude omezen hodnotou 700 hp. Návrh nového reduktoru pro vrtulník typu Ansat-NG by totiž významně navýšil vývojové náklady. Kromě toho tento model obdrží nový nosný a vyrovnávací rotor s profilem listů CAGI-346. Zvažována je přitom instalace pětilistého nosného rotoru s průměrem 11,5 m a třílistého vyrovnávacího rotoru nebo čtyřlistého nosného rotoru s průměrem 12,0 m a dvoulistého vyrovnávacího rotoru. Pokud bude nakonec vybrána druhá uvedená konfigurace, vrtulník typu Ansat-NG obdrží též nový ocasní nosník s jednoduchou SOP. Díky novým motorům a rotorům bude tento model mít vyšší vzletovou hmotnost a výkonnost. Kromě toho bude u vrtulníku typu Ansat-NG navýšena zásoba paliva o 28 %. Změn u tohoto modelu ale dozná též konstrukce trupu. Kabinu vrtulníku typu Ansat-NG budou zpřístupňovat nejen postranní dveře, které budou mít navíc větší rozměry, ale též záďové dveře. Vrtulník typu Ansat-NG bude moci viset i s jedním pracujícím motorem a bude certifikován pro přepravu cestujících v souladu s kategorií A.

Vyrobeno:  sedm prototypů (dva letové a jeden neletový prototyp modelu Ansat, dva prototypy modelu Ansat-U, jeden prototyp modelu Ansat-O a jeden prototyp modelu Ansat-M) a nejméně 168 sériových strojů všech verzí (12 Ansat, 50 Ansat-U a 106+ Ansat-1M)

Uživatelé:  Ansat: Jižní Korea (lesní stráž a policie) a Rusko (FSB a KVZ); Ansat-K: Rusko (MVD); Ansat-O: Rusko (VMF), Ansat-U: Rusko (VVS), Ansat-1M: Rusko, Srbsko a Zimbabwe

 

Ansat

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Pratt & Whitney Canada PW207K kanadské výroby s max. výkonem po 630 hp, resp. po 710 hp v krátkodobém nouzovém režimu

Kapacita:   9 osob nebo náklad do celkové hmotnosti 1 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 3,25 m x 1,64 x 1,30 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 1 300 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

 

 

 

TTD:     
Ø nosného rotoru:  11,50 m
Ø ocasního rotoru: 2,10 m
Celková délka: 13,59 m
Délka trupu:   11,16 m
Výška: 3,56 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 3 300 kg
Max. rychlost: 285 km/h
Praktický dostup:   5 700 m
Max. dolet:    635 km

 

 

  

Poslední úpravy provedeny dne: 31.12.2020