Kozlov EI

 
 

Typ:  frontový stíhací letoun

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Historie:  První pokusy s křídlem s měnitelným úhlem náběhu byly v Rusku realizovány již v letech 1916 až 1917 a byly neúspěšné. Další pokus s aplikací takto pojatého křídla byl zde učiněn v roce 1939. Tehdy se totiž S.G. Kozlov, vedoucí katedry konstrukce letounů na Vojenské-vzdušné akademii (VVA) N.J. Žukovského, rozhodl křídlem s měnitelným úhlem náběhu opatřit svůj frontový stíhací letoun. Zmíněný stroj vešel ve známost jako EI (Eksperimentalnyj Istrebitel = experimentální stíhač) a byl pojat jako jednomotorový jednomístný dolnoplošník smíšené konstrukce s lichoběžníkovým křídlem, klasicky koncipovanými lichoběžníkovými ocasními plochami a zatahovatelným tříbodovým kolovým podvozkem ostruhového typu. Trup tohoto stroje měl být koncipován jako duralová poloskořepina s půdorysem na výšku postavené elipsy. Křídlo letounu typu EI mělo být řešeno jako jednodílné a mělo mít smíšenou konstrukci. Zatímco kostra křídla tohoto stroje se měla sestávat ze dvou ocelových nosníků a soustavy duralových žeber, jeho potah měl být zhotoven z překližky. Mechanizace křídla letounu typu EI se měla sestávat ze vztlakových klapek a křidélek. Pohon tohoto stroje měl obstarávat jeden 1 300 hp kapalinou chlazený vidlicový 12-ti válec typu M-107P z dílny V.J. Klimova. Výzbroj letounu typu EI se měla sestávat z jednoho kanónu, který měl být instalován mezi řadami motorových válců a měl střílet dutou hřídelí vrtule, dvou synchronních kulometů. Jejich instalace se zase měla nacházet pod motorovou kapotou, přímo nad motorem. Svým celkovým vzezřením se tedy letoun typu EI měl nápadně podobat slavným stíhacím letounů typu Jak-1 (I-26), LaGG-3 (I-301) a MiG-1/-3 (I-200). Křídlo tohoto stroje mělo ale být otočné okolo předního nosníku. Díky tomu mělo být možné zvýšit jeho úhel náběhu, což mělo vést ke zkrácení rozjezdu při vzletu a dojezdu při přistání. Při vzletu a přistání mělo tedy křídlo letounu typu EI zaujímat velký úhel náběhu, zatímco trup tohoto stroje se měl nacházet v horizontální poloze. To zase mělo mít pozitivní vliv na výhled z pilotní kabiny směrem dopředu dolů při vzletovém a přistávacím manévru. Protože by uchycení hlavních podvozků k otočnému křídlu bylo nanejvýš problematické, hlavní podvozky letounu typu EI měly být připevněny k trupu a měly se zatahovat do útrob trupu. Na vývoji tohoto stroje se podílelo hned několik konstruktérů. Zatímco návrhem podvozku letounu typu EI byl pověřen M.M. Šišmajrov, provedení pevnostních výpočtů bylo svěřeno S.N. Kanovi a I.A. Sverdlovi, za návrh křídla tohoto stroje odpovídal D.O. Gurajev s V.S. Čulkovem. Stavba prototypu letounu typu EI byla zahájena v roce 1940 a probíhala v blíže nespecifikovaném závodě, který se nacházel poblíž Moskvy. Kompletace tohoto stroje se ale zatahovala proti plánům, zčásti kuli technickým problémům a zčásti kuli častým změnám ve výrobních výkresech. Mezitím, dne 22. června 1941, na území SSSR nečekaně vtrhla německá vojska. Protože byla Rudá armáda tímto útokem značně zaskočena, německá vojska ještě před koncem toho samého roku stanula takřka před branami Moskvy. Z tohoto důvodu mezitím padlo rozhodnutí, aby byly všechny letecké konstrukční kanceláře a výrobní závody nacházející se v okolí Moskvy odsunuty za Ural. Evakuace závodu, ve kterém tehdy působil konstrukční tým S.G. Kozlova, byla přitom zahájena dne 16. října 1941. Protože prototyp letounu typu EI tehdy stále ještě nebyl kompletní, před odsunem Kozlovova konstrukčního týmu byl na místě zničen, i s podstatnou částí technických dokumentací. Na celém světě se aplikace křídla s měnitelným úhlem náběhu dočkala na jediném sériově vyráběném letounu. Konkrétně se jednalo o palubní nadzvukový stíhací letoun typu F-8 (F8U) Crusader americké značky Vought z 50. let.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  rozestavěn jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      jeden pístový motor typu Klimov M-107P s max. výkonem 1 300 hp

Výzbroj:    jeden kanón blíže nespecifikovaného typu, instalovaný mezi řadami motorových válců, dva synchronní kulomety blíže nespecifikovaného typu, instalované pod motorovou kapotou


 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,20 m
Délka:   ?
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

 

 

poslední úpravy provedeny dne: 1.7.2021