CAGI (Senkov) BP-1 (CAGI-1)

Typ:  experimentální kluzák

Určení:  prověření stability a ovladatelnosti letounu koncipovaného jako létající křídlo s šípovou náběžnou hranou s konstantním úhlem šípu v celém rozpětí

Historie:  Letouny řešenými jako létající křídlo se v SSSR ve 30. letech 20. století zabývalo hned několik institucí a konstruktérů, a to ne náhodou. Létající křídlo totiž klade menší aerodynamický odpor než klasicky koncipovaný letoun, neboť postrádá ocasní plochy a trup. Díky absenci ocasních ploch a trupu má navíc nižší hmotnost. Další devízou létajícího křídla je skutečnost, že se celý jeho drak podílí na vztlaku, zatímco u klasického letounu vyvozuje vztlak pouze křídlo a VOP. Létající křídla se proto dostaly do středu pozornosti i několika konstruktérů působících v institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky). Ve 30. letech 20. století zde přitom vznikly hned tři takto koncipované bezmotorové experimentální kluzáky, a to BP-1 (CAGI-1), BP-2 (CAGI-2) a BP-3 (CAGI-3). Zatímco typ BP-1 navrhl A.A. Senkov, typy BP-2 a BP-3 vyprojektoval V.N. Beljaev. Kluzák typu BP-1 z dílny A.A. Senkova se svým vzezřením nápadně podobal kluzákům typu BIČ-8 a BIČ-12 z dílny B.I. Čeranovského. Jednalo se tedy o stroj s šípovou náběžnou hranou s konstantním úhlem šípu v celém rozpětí, přímou odtokovou hranou, zdvojenou SOP na koncích a trupovou gondolou s jednomístnou pilotní kabinou v ose. Pilotní kabina kluzáku typu BP-1 byla ale řešena jako uzavřená, zatímco trupové gondoly kluzáků typu BIČ-8 a BIČ-12 ukrývaly otevřenou kabinu. Odlišná byla též mechanizace křídla. Zatímco u typu BIČ-8, resp. u typu BIČ-12, odtokovou hranu křídla okupovaly v celém rozpětí dvě, resp. tři, páry ovládacích ploch, na odtokové hraně křídla typu BP-1 se nacházela pouze křidélka, která současně zastávala funkci výškovek. Ta navíc nezaujímala odtokovou hranu křídla v celém rozpětí. Kromě toho byl tento stroj opatřen výsuvnými ploškami, které plnily funkci interceptorů. Jediný prototyp kluzáku typu BP-1 byl postaven v roce 1933. Za chodu zkoušek tento stroj prošel úpravami. V původní podobě přitom prototyp kluzáku typu BP-1 zaujímal při stání sklon 15° „čumákem“ směrem nahoru. Protože ale při rozjezdu a dojezdu občas docházelo k střetu zdvojené SOP, která byla uchycena ke koncům křídla, s povrchem VPD, později tento stroj obdržel ocasní ostruhu s větší výškou. To přitom vedlo k poklesu úhlu náběhu při stání na 7°30' a současně ke vzrůstu součinitele vztlaku při vzletu a přistání na hodnotu 0,3. Díky posledně uvedenému měl ale prototyp kluzáku typu BP-1 nyní dlouhý rozjezd při vzletu a velkou přistávací rychlost. První zkušební lety prototyp kluzáku typu BP-1 podnikl na plachtařské stanici v Moskvě. Poté se zúčastnil 10. ročníku Všesvazové plachtařské soutěže, která se konala na podzim roku 1934 v Koktebelu. Zmíněné plachtařské soutěže se přitom zúčastnilo hned několik létajících křídel. Kromě typu BP-1 se jednalo též o typ BP-2 (CAGI-2), typ „P.P.Postyšev“ z dílny Charkovského Aviatického Institutu (ChAI) a typy LAK-1 a LAK-2 z dílny Leningradského aeroklubu (LAK). Zde byl přitom kluzák typu BP-1 pilotován A.N. Skorodumovem. Stabilitu a ovladatelnost tohoto stroje při normálním letu zmíněný pilot hodnotil kladně. Upozorňoval však na nedostatečnou účinnost výškového řízení při plnění figury „Nestěrova smyčka“ (uzavřená smyčka ve vertikální rovině). S kritikou se ale setkal též výhled z pilotní kabiny. Pilotní kabina kluzáku typu BP-1 byla navíc poněkud stísněná. Po skončení zmíněného plachtařského klání byl tento stroj umístěn, spolu s kluzáky typu BP-2 a „P.P.Postyšev“, které byly koncipovány též jako létající křídlo, do závěsu za vlečný letoun typu Polikarpov P-5. Dne 6. října se pak tato sestava vydala z Koktebelu do Moskvy, a to přes Džankoj, Melitopol, Záporoží a Charkov. Do Moskvy ale nakonec dolétl pouze kluzák typu BP-2. Piloti kluzáků typu BP-1 a „P.P.Postyšev“ se totiž byli nuceni od vlečného letounu typu P-5 odpojit už poblíž Charkova. Důvodem toho byla skutečnost, že let těchto strojů ve vleku provázely problémy s kymácením. Let celé této sestavy z Koktebelu do Charkova přitom trval 4 h a 30 min.

Popis:  Jednomístný bezmotorový experimentální kluzák typu BP-1 byl koncipován jako létající křídlo. Drak tohoto stroje měl dřevěnou kostru. Potah trupu a náběžné a odtokové hrany křídla kluzáku typu BP-1 byl zhotoven z překližky. Zbytek draku tohoto stroje byl potažen plátnem. Krátký vřetenovitý trup kluzáku typu BP-1 měl délku 3,40 m a průřez na výšku postavené elipsy a ukrýval jednomístnou pilotní kabinu. Pilotní kabina tohoto stroje byla řešena jako uzavřená a byla opatřena dvoudílným překrytem, který vystupoval nad hřbet špice trupu a svou zadní částí plynule přecházel ve vyvýšený hřbet zadní části trupu. Křídlo kluzáku typu BP-1 bylo řešeno jako třínosníkové a mělo šípovou náběžnou a přímou odtokovou hranu, rovné koncové oblouky, relativní tloušťku 12 %, rozpětí 12,00 m a plochu 18,00 m². Za odtokovou hranou vnějších částí křídla tohoto stroje se nacházela instalace křidélek, která současně zastávala funkci výškových kormidel. Ke koncům křídla kluzáku typu BP-1 byla zase uchycena zdvojená svislá ocasní plocha (SOP) s lichoběžníkovým tvarem. Obě SOP tohoto stroje se sestávaly z kýlu a směrového kormidla. Směrová kormidla kluzáku typu BP-1 přitom plnila současně poslání aerodynamických brzd. V tomto případě se vyklápěla současně směrem od trupu. Na vnějších částech křídla tohoto stroje se ale nacházely též výsuvné plošky, které zastávaly funkci interceptorů. Vzletové a přistávací zařízení kluzáku typu BP-1 bylo velmi jednoduché a tvořila jej jedna lyže, která byla uchycena k břichu trupu, a jedna ostruha.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:   jeden pilot

Výzbroj:    žádná