Typ:  bezmotorový transportní-výsadkový kluzák

Určení:  přeprava plně vyzbrojených výsadkářů do týlu území protivníka a zásobování pozemních jednotek působících v týlu území protivníka

Historie:  Na počátku roku 1948 letecký konstruktér A.S. Jakovlev, který tehdy současně byl  zaměstnancem ministerstva leteckého průmyslu, nechal zlikvidovat hned několik leteckých konstrukčních kanceláří, včetně konstrukční kanceláře V.K. Gribovského. V případě likvidace Gribovského konstrukční kanceláře přitom šlo čistě o Jakovlevovi osobní zájmy. Gribovskij by totiž zajisté obdržel zadání na vývoj výsadkového kluzáku s přepravní kapacitou 25 vojáků nebo 3 t nákladu, neboť již měl, díky 11-ti místnému typu G-11, s konstrukcí výsadkových kluzáků nemalé zkušenosti. Jenomže Jakovlev chtěl zakázku na zmíněný výsadkový kluzák získat pro sebe, a to i přesto, že s konstrukcí této techniky tehdy ještě neměl žádné zkušenosti. To se mu také podařilo. Tak vznikl typ Jak-14 (Mare). Současně byl však méně známému konstruktérovi G.I. Bakšaevovi zadán vývoj výsadkového kluzáku s přepravní kapacitou 14 až 16 osob. Zmíněný výsadkový kluzák obdržel označení T-1 a již od počátku měl statut experimentálního stroje. V konstrukci draku kluzáku typu T-1 měl totiž najít uplatnění též dural, zatímco všechny předchozí výsadkové kluzáky sovětské konstrukce měly dřevěnou kostru a potah z překližky a plátna. Nákladová kabina zmíněného stroje měla přitom poskytovat dostatek prostoru k přepravě automobilu typu GAZ-67B, polního děla ráže 45 mm nebo minometu ráže 120 mm. Max. užitečné zatížení výsadkového kluzáku typu T-1 mělo činit 1 600 kg. Prototyp zmíněného výsadkového kluzáku byl postaven v roce 1948 závodem z Kazaně. Zde tento stroj absolvoval též závodní zkoušky. Po završení závodních zkoušek byl prototyp kluzáku typu T-1 přelétnut na letiště institutu NII VVS (Vědecko-výzkumný institutu VVS). Zde zase tento stroj prošel zkouškami státními. Přestože byl prototyp kluzáku typu T-1 hodnocen kladně, sériové výroby se nedočkal. Přednost před tímto strojem totiž nakonec dostal již zmíněný Jakovlevův typ Jak-14 (Mare).

Popis:  Bezmotorový výsadkový kluzák typu T-1 byl řešen jako vzpěrový hornoplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami. Zmíněný stroj měl krátký zavalitý krabicovitý trup a obdélníkovým průřezem. V přední části trupu kluzáku typu T-1 se nacházelo pracoviště dvou pilotů se sedadly vedle sebe. Sedadla pilotů byla přitom instalována nad úrovní podlahy nákladové kabiny, pod bohatě zaskleným hranatým překrytem, který vystupoval z obrysu hřbetu trupu, přímo před křídlem. Střední část trupu kluzáku typu T-1 vyplňovala prakticky v celém objemu nákladová kabina s rozměry 4,04 m x 1,33 m x 1,80 m. Podél bočních stěn nákladové kabiny tohoto stroje byly instalovány sklápěcí sedadla pro 14 až 16 výsadkářů, po osmi podél obou stěn. Výsadkáři přitom na nich seděli zády ke stěně, resp. čelem proti sobě. Ve 14-ti místné konfiguraci přitom zůstávala neobsazena první dvě sedadla vlevo. Zadní část trupu kluzáku typu T-1 měla podobu výklopného (směrem nahoru) aerodynamického krytu, který zastával funkci nákladových vrat. Ta přitom zpřístupňovala útroby nákladové kabiny v celém průřezu. Záďová nákladová vrata doplňovaly postranní vstupní dveře, které se nacházely na levoboku, na úrovni náběžné hrany křídla. Zasklení nákladové kabiny kluzáku typu T-1 se omezovalo na dva páry postranních hranatých okének. Zatímco jeden z nich se nacházel na úrovni překrytu pilotního prostoru, ten druhý byl umístěn pod křídlem. Jednonosníkové hornoplošně uspořádané křídlo kluzáku typu T-1 mělo půdorys ve tvaru lichoběžníku, náběžnou hranu s kladným a odtokovou hranu se záporným úhlem šípu a rovné koncové oblouky a bylo vyztuženo jedním párem profilovaným vzpěr. Křídlo tohoto stroje mělo smíšenou konstrukci. Jeho kostra byla vyrobena z duralu. Potah náběžné hrany až po nosník byl zhotoven z překližky různé tloušťky. Zbytek plochy křídla kluzáku typu T-1 byl potažen plátnem. Mechanizace křídla tohoto stroje se sestávala ze vztlakových klapek, křidélek a interceptorů. Ocasní plochy kluzáku typu T-1 byly instalovány na koncích dvou dlouhých nosníků s obdélníkovým průřezem, které vybíhaly z kořenů odtokové hrany křídla, a sestávaly se z jedné vodorovné plochy (VOP) s lichoběžníkovým půdorysem a jedné lichoběžníkové svislé plochy (SOP) se zaobleným tvarem. Instalace SOP byla přitom umístěna v ose VOP. Zatímco na odtokové hraně SOP se nacházelo směrové kormidlo, odtokovou hranu VOP okupovala dvojice výškových kormidel. Směrovka i obě dvě výškovky byly opatřeny vyvažovací ploškou. Vzletové a přistávací zařízení kluzáku typu T-1 tvořil tříbodový kolový podvozek ostruhového typu. Zatímco hlavní podvozky tohoto stroje byly osazeny koly s rozměry 600 x 180 mm, ostruhový podvozek kluzáku typu T-1 byl opatřen zdvojeným kolečkem s rozměry 300 x 125 mm. Kolový podvozek tohoto stroje byl řešen jako odpružený a byl opatřen brzdami. Aktivaci podvozkových brzd, stejně jako vysunutí vztlakových klapek, zajišťoval stlačený vzduch (z tlakové lahve). Kolový podvozek doplňoval podvozek lyžový. Lyžový podvozek kluzáku typu T-1 se sestával ze dvou odpružených lyží, které byly instalovány (vedle sebe) na břichu střední části trupu, a jedné lyže zamezující překlopení „přes čumák“. Ta byla instalována v ose břicha špice trupu. Lyžový podvozek doplňovala ostruha, která byla instalována pod kýlem SOP.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

 Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti   

Kapacita:    14 až 16 výsadkářů nebo náklad do celkové hmotnosti 1 600 kg, přepravovaný uvnitř trupového nákladového prostoru s rozměry 4,04 m x 1,33 m x 1,80 m

Výzbroj:     žádná