Tupolev Tu-16 nosič naváděných pum typu SNAB-3000 Krab

Typ:  modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) zastávající roli nosiče naváděných klouzavých pum typu SNAB-3000

Určení:  ničení důležitých pozemních cílů za pomoci naváděných klouzavých pum typu SNAB-3000

Odlišnosti od letounu Tu-16 (Badger A):

- instalace jednoho páru závěsníků, na kterých lze přepravovat dvojici naváděných klouzavých pum s pasivním IČ navedením typu SNAB-3000, pod křídlem, vně vnitřního páru aerodynamických hřebenů

Historie:  Vývoj první sovětské naváděné klouzavé pumy, která vešla ve známost jako SNAB-3000 Krab, byl iniciován výnosem ze dne 14. dubna 1947. Zmíněná zbraň měla hmotnost 3 300 až 3 325 kg a byla vyvinuta v konstrukční kanceláři KB-2, která spadala pod Ministerstvo zemědělské techniky. Svým vzezřením se puma typu SNAB-3000 Krab nápadně podobala německé pumě typu SD-1400X Fritz X z druhé světové války. Zmíněná zbraň byla tedy opatřena čtyřmi rozměrnými nosnými plochami uspořádanými do tvaru písmene „X“ a ocasními plochami uspořádanými do tvaru kříže, které kolem dokola obepínal kovový pás. Od pumy typu Fritz X se ale mírně odlišovala. Její tělo totiž mělo konstantní průměr, zatímco přední část pumy typu Fritz X byla výrazně rozšířena. Odlišná byla též křídla. Zatímco puma typu Fritz X měla lichoběžníková křídla s přímou náběžnou hranou, puma typu SNAB-3000 obdržela křídla s šípovou náběžnou hranou s úhlem šípu 30°. To přitom kompenzovalo posun aerodynamického těžiště směrem dozadu v důsledku instalace lehčí naváděcí hlavice. Puma typu SNAB-3000 byla opatřena vysoce explozivní bojovou hlavicí o hmotnosti 1 285 kg s nárazovým zapalovačem typu AV-515 z dílny GSKB-604. Naváděcí systém této zbraně se sestával z autopilota typu AP-55M a pasivní IČ samonaváděcí hlavice typu „01-53“ nebo „01-54“ se zorným polem ±8° ve vertikální i horizontální rovině. Ta zajišťovala navádění v koncové fázi letu. Zatímco samonaváděcí hlavice typu „01-53“ dokázala detekovat IČ radiaci o síle 0,04 µW/cm2 a měla dosah 4,5 km, samonaváděcí hlavice typu „01-54“ byla schopna zachytit IČ radiaci o síle 0,18 µW/cm2. Její detekční dosah přitom činil 9 km. Posledně uvedená navádění hlavice byla tedy schopna zachytit pouze cíle vyzařující poměrně velké množství tepelné energie, jakými jsou např. slévárny oceli. Letoun vyzbrojený klouzavou pumou typu SNAB-3000 se ke svému cíli přibližoval stejně jako při konvenčním bombardování za pomoci neřízených pum. Zmíněná puma se od svého nosiče odpoutávala automaticky po zacílení. Ke svému cíli puma typu SNAB-3000 sestupovala pod úhlem 55°. K aktivaci pasivní IČ samonaváděcí hlavice docházelo automaticky v průběhu sestupu. K tomu sloužil časovač. Zkoušky pumy typu SNAB-3000 se rozeběhly v roce 1951. Ten samý rok bylo vyrobeno prvních 20 zkušebních exemplářů této zbraně. Zpočátku byla puma typu SNAB-3000 testována na speciálně upraveném čtyřmotorovém pístovém strategickém bombardovacím letounu typu Tu-4 (Bull). První zkušební exempláře této zbraně postrádaly instalaci naváděcí soustavy. Zkoušky pumy typu SNAB-3000 s instalací naváděcí soustavy se rozeběhly v závěru roku 1952 a probíhaly u Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS) z Achtubinska. Poslání cíle při zkouškách této zbraně přitom zastávala nádoba se zapáleným kerosinem. V letech 1953 až 1954 bylo svrženo celkem 12 zkušebních exemplářů této zbraně v provedení s a bez bojové části. Osm z nich přitom dopadlo do vzdálenosti menší než 47 m od cíle, což bylo možné považovat za úspěch. Hlavním terčem kritiky se stal nosič v podobě letounu typu Tu-4 (Bull), který nebyl ničím jiným, než bezlicenční kopií amerického druhoválečného Boeingu B-29 Superfortress. Zmíněný stroj byl totiž velmi pomalý a již tehdy jej bylo možné považovat za morálně beznadějně zastaralý. Na počátku roku 1955 proto padlo rozhodnutí, aby byl na nosič pumy typu SNAB-3000 upraven dvoumotorový proudový strategický bombardovací letoun typu Tu-16 (Badger A). Konverzí na nosič zmíněné pumy konkrétně prošel, v kazaňské filiálce Tupolevovi OKB, letoun Tu-16 (černá 36 / v.č. 4200303) z produkce závodu č.22 z Kazaně. Protože přepravu pumy typu SNAB-3000 v útrobách trupové pumovnice letounu typu Tu-16 (Badger A) vylučovalo značné rozpětí její křídel, které činilo 2,52 m, konstrukční tým OKB A.N. Tupoleva letoun Tu-16 (černá 36) opatřil instalací jednoho páru speciálních křídelních závěsníků. Za ideální nosič pumy typu SNAB-3000 ale nebylo možné považovat ani letoun typu Tu-16 (Badger A). Důvodem toho byla jeho značná rychlost. Při odhozu při rychlostech okolo M=0,9 byla totiž puma typu SNAB-3000 značně nestabilní. Její ovládací plochy měly navíc při tak velkých rychlostech velmi nízkou efektivitu. To přitom mělo velmi negativní vliv na přesnost navedení. První čtyři shozy pumy typu SNAB-3000 proto skončily absolutním neúspěchem. Z tohoto důvodu bylo následujících 32 shozů zmíněné pumy provedeno ve výškách do 10 000 m při rychlostech do 840 km/h. V průběhu státních zkoušek, které byly realizovány v září roku 1955, letoun Tu-16 (černá 36) svrhl dalších 18 pum typu SNAB-3000, z toho 12 na cíl s IČ signaturou ekvivalentní Krasnodarské ropné rafinérie. 6 pum typu SNAB-3000 přitom minulo cíl o více než 80 m. Naváděcí hlavice dalších pum toho typu nebyla ani schopna cíl zaměřit. Pouze dvě pumy typu SNAB-3000, které byly svrženy na cíl s IČ signaturou odpovídající Azovské slévárny oceli, obstály. Jejich odchylka od cíle byla totiž nižší než 12 m. Naváděcí systém pumy typu SNAB-3000 byl navíc značně nespolehlivý. Okolo 50-ti % zkušebních letů letounu Tu-16 (černá 36) muselo být předčasně ukončeno kuli nějaké závadě na naváděcím systému této zbraně. Zkoušky nosiče pumy typu SNAB-3000 na bázi proudového letounu typu Tu-16 (Badger A) bylo tedy možné považovat za zcela neúspěšné. Podvěs zmíněných pum byl navíc původem silného aerodynamického odporu, což mělo negativní vliv na dolet. Zatímco s dvojicí pum typu SNAB-3000 v podvěsu měl letoun Tu-16 (černá 36) dolet 3 620 km, dolet tohoto stroje s jednou pumou tohoto typu pod křídlem činil 4 500 km. Naproti tomu s 9 000 kg nákladem klasických pum v útrobách trupové pumovnice dokázal urazit vzdálenost 5 430 km. Dne 26. srpna 1956 byl proto vývoj pumy typu SNAB-3000 zastaven.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Tu-16)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       dva proudové motory Mikulin RD-3 (AM-3) s max. tahem po 8 750 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.  

Výzbroj:     jeden střelecký post typu NU-88 s jedním pevným 23 mm kanónem typu AM-23L3 se zásobou 100 nábojů, vetknutý do pravoboku přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, tvořící zakončení trupu, a dvě 3 000 kg klouzavé řízené pumy s pasivním IČ navedením typu SNAB-3000 Krab, přepravované na křídelních závěsnících

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 32,99 m
Délka: 34,80 m
Výška: 10,36 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup: ?
Max. dolet: 3 620* km

 

* s dvojicí pum typu SNAB-3000 v podvěsu, resp. 4 500 km s jednou pumou typu SNAB-3000 v podvěsu

 

 

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018