Tiber Sova
Typ: experimentální bezpilotní vzdušný prostředek
Určení: ověření technologií nezbytných ke stavbě bezpilotního prostředku na solární pohon schopného nepřetržitého letu ve velkých výškách po dobu několika let (do vyčerpání technické životnosti) ve všech oblastech Ruska, zejména pak v oblastech nad severním polárním kruhem
Historie: Experimentální bezpilotní vzdušný prostředek typu Sova z dílny společnosti Tiber, společnosti zabývající se vývojem a výrobou řídicích systémů bezpilotních prostředků, vzešel z výzkumného programu Sova, který je podporován státním „Fondem pro pokročilé výzkumné projekty“, ruským protějškem americké agentury DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency) založeným v roce 2012. Cílem zmíněného programu bylo vytvoření a ověření technologií nezbytných k stavbě bezpilotního vzdušného prostředku na solární pohon majícího schopnost nepřetržitého letu ve velkých výškách po dobu několika let (do vyčerpání technické životnosti) ve všech oblastech Ruska, zejména pak v oblastech nad severním polárním kruhem (66,5°), tedy v oblastech s velmi krátkým dnem. Takový prostředek měl přitom najít uplatnění mimo jiné též v roli telekomunikační retranslační stanice. Kromě toho se s ním počítalo pro nepřetržité monitorování zájmových oblastí. Zmíněný stroj měl být tedy schopen zastávat poslání telekomunikačních a špionážních družic a průzkumných pilotovaných a bezpilotních letounů s klasickým pohonem, a to za nesrovnatelně nižší pořizovací a provozní náklady. První prototyp experimentálního bezpilotního vzdušného prostředku typu Sova byl řešen jako štíhlé křídlo s obdélníkovým půdorysem, lichoběžníkovými winglety a rozpětím 9,54 m. Pohon tohoto stroje obstarávaly tři elektromotory. Ty byly umístěny uvnitř tří štíhlých trupových gondol, které byly od sebe navzájem vzdáleny 3,00 m, a roztáčely po jedné dvoulisté tažné vrtuli s průměrem 0,63 m. Ze zadní části všech tří trupových gondol vybíhal štíhlý ocasní nosník. Zatímco ke koncům vnějších ocasních nosníků byly uchyceny pouze VOP, prostřední ocasní nosník prvního prototypu bezpilotního vzdušného prostředku typu Sova nesl jednu VOP a jednu SOP. Celá horní plocha křídla i wingletů tohoto stroje byla pokryta solárními panely s výkonem 270 W. Ty za denních podmínek napájely elektromotory a zároveň nabíjely palubní akumulátorové baterie, které dodávaly proud elektromotorům za nočních podmínek. Protože byl první prototyp bezpilotního prostředku typu Sova zhotoven z kompozitu na bázi uhlíkových vláken, měl značnou tuhost a zároveň velmi malou hmotnost. Hmotnost tohoto stroje přitom činila pouhých 11,8 kg. Řízení tohoto stroje bylo prováděno změnou úhlu náběhu jednotlivých sekcí křídla a zajišťoval jej speciální systém řízení, jehož součástí byli tři autopiloti. Takto koncipovaný systém řízení přitom prvnímu prototypu bezpilotního prostředku typu Sova zajišťoval dobrou stabilitu i v turbulentním proudění. Kromě toho volba zmíněného způsobu řízení konstrukčnímu týmu společnosti Tiber umožnila pro tento stroj navrhnout méně pevné křídlo, což sebou přineslo nemalou úsporu hmotnosti (20 až 30 %). Díky tomu všemu první prototyp bezpilotního vzdušného prostředku typu Sova z hlediska energetické efektivity překonával zahraniční bezpilotní vzdušné prostředky té samé kategorie o celých 15 až 20 %. A nejen to. Jeho pohonný systém dokázal využívat dostupné solární panely s účinností 18 až 20 %. Bezpilotní vzdušný prostředek typu Sova mohl operovat zcela autonomně bez zásahu operátora. Trasu letu tohoto stroje bylo ale možné korigovat za pomoci několika zabezpečených rádiových a satelitních kanálů. První prototyp bezpilotního vzdušného prostředku typu Sova vykonal, na konci srpna roku 2016, jediný 50-ti h non-stop let, jako první bezpilotní vzdušný prostředek na solární pohon ruské konstrukce. V průběhu zmíněného letu se přitom pohyboval ve výškách do 9 000 m. Jediný zkušební let prvního prototypu bezpilotního vzdušného prostředku typu Sova, potvrdil, že tento stroj dokáže zůstat ve vzduchu i přes celou noc. Po jednom 24 h cyklu byly totiž jeho palubní baterie vybyty z necelých 70-ti %. Zmíněný let ale potvrdil též to, že je schopen stabilního letu i za podmínek turbulence. Na zkoušky prototypu prvního, které se omezily, jak již bylo řečeno, na jediný let, navázaly zkoušky prototypu druhého. Plány ze srpna roku 2016 přitom počítaly se zahájením zkoušek tohoto stroje v září toho samého roku. Druhý prototyp bezpilotního vzdušného prostředku typu Sova byl koncipován jako aerodynamická zvětšenina prototypu prvního a měl rozpětí 28,5 m. Dle předběžných výpočtů měl mít dostup okolo 20 000 m a vytrvalost 30 dní. V průběhu zkušebního programu tento stroj dosáhl výšky 19 000 m. V roce 2018 byl ale zničen při havárii. Poté byly zřejmě další práce na téma Sova s definitivní platností zastaveny.
Verze: -
Vyrobeno: dva prototypy
Uživatelé: žádní
Sova (1. prototyp)
Navádění: inerciální (autopilot)
Pohon: tři elektromotory
TTD: | |
Rozpětí křídla: | 9,54 m |
Délka: | 1,55 m |
Výška: | ? |
Prázdná hmotnost: | ? |
Max. vzletová hmotnost: | 11,8 kg |
Max. rychlost: | cca 32 km/h |
Praktický dostup: | ? |
Max. dolet: | ? |
Vytrvalost: | přes 50 h |
Poslední úpravy provedeny dne: 8.12.2024