Albatross Geraň-3

Typ:  sebevražedný útočný bezpilotní vzdušný prostředek (UAV) velkého doletu; na základě licence vyráběná kopie íránského UAV typu HESA Shahed-238

Určení:  ničení stacionárních pozemních cílů s předem známou polohou

Historie:  V listopadu roku 2023 se na internetu objevily fotografie z demonstrace proudového derivátu pístového jednorázově použitelného sebevražedného bezpilotního vzdušného prostředku typu Shahed-136, který vešel ve známost jako Shahed-238, nejvyššímu íránskému duchovnímu vůdci A. Chameneímu na teheránské universitě Ashura Aerospace University of Science and Technology. Jakékoliv informace o technických parametrech tohoto stroje ale nebyly zveřejněny. V dubnu roku 2024 se díky ukrajinské hackerské skupině PRANA Network na veřejnost dostaly utajované dokumenty závodu Albatross, ze kterých bylo možné vyčíst, že právě probíhají studie ohledně proveditelnosti výroby UAV typu Shahed-238 v jeho prostorách. Zmíněný závod byl postaven ve speciální ekonomické zóně (SEZ) Alabuga, která se nachází na území Tatarstánu, poblíž města Jelabuga, a od roku 2022 zajišťuje licenční produkci pístových UAV typu Shahed-136, pod označením Geraň-2, pro „speciální vojenskou operaci“, jak je v Rusku oficiálně nazývána invaze na Ukrajinu, která započala dne 24. února 2022. Do výrobního programu závodu Albatross byl přitom UAV typu Shahed-238 nakonec zaveden pod označením Geraň-3. Protože výroba tohoto stroje bude více náročná a nákladná, podle všeho nebude tak objemná jako výroba pístového modelu Geraň-2. UAV typu Geraň-3 je řešen, stejně jako UAV typu Geraň-2, jako bezocasá delta s krátkým vřetenovitým trupem s kruhovým průřezem, mohutným středoplošně uspořádaným křídlem se značnou hloubkou, šípovou náběžnou a přímou odtokovou hranou a svislými ploškami s tvarem pětiúhelníku na koncích. Ty, stejně jako u typu Geraň-2, vystupují nad horní i dolní plochu křídla. Pohon tohoto stroje obstarává nevelký proudový motor typu TF-TJ800A čínské značky Telefly Telecommunications Equipment Co. s max. tahem 80 kp. Zmíněný motor využívá lapač vzduchu s ledvinovitým průřezem, který se nachází na hřbetu zadní části trupu, a na rozdíl od motoru íránského UAV typu Shahed-238 není opatřen kapotou. Od tohoto svého vzoru se ale UAV typu Geraň-3 odlišuje též menšími rozměry hřbetního lapače vzduchu pohonné jednotky a odlišně tvarovaným příďovým trupovým aerodynamickým krytem. Příď trupu tohoto stroje má přitom shodný tvar jako příď trupu pístového UAV typu Geraň-2. UAV typu Geraň-3 je vyráběn ve třech subverzích, které se od sebe navzájem odlišují naváděcím systémem. První z nich je přitom opatřena, stejně jako UAV typu Geraň-2, pouze inerciálním systémem (autopilotem) a satelitním navigačním systémem typu Kometa-M12. Zmíněný systém spolupracuje jak s ruským systémem GLONASS, tak i s americkým systémem GPS, a protože je opatřen 12-ti CRPA přijímacími anténami, je odolný vůči elektronickému rušení. U druhé subverze inerciální a satelitní navigační systém doplňuje elektro-optická/pasivní IČ samonaváděcí hlavice. V tomto případě je UAV typu Geraň-3 v koncové fázi letu naváděn buďto autonomně na tepelnou signaturu cíle nebo manuálně operátorem prostřednictvím videokanálu. To přitom umožňuje přesné navedení tohoto stroje na pozemní cíl, včetně toho pohyblivého. U třetí subverze UAV typu Geraň-3, která slouží k ničení radiolokačních stanic, inerciální a satelitní navigační systém doplňuje pasivní RL samonaváděcí hlavice. Ta zajišťuje automatické navedení na zdroj elektro-magnetického záření. Díky proudovému pohonu má UAV typu Geraň-3 rychlost 280 až 330 km/h. Naproti tomu UAV typu Geraň-2 dosahuje rychlosti pouhých 180 km/h. Cenou za vyšší rychlost proti typu Geraň-2 je ale vyšší IČ signatura a menší dolet (360 až 600 km vs 1 200 km). Ve vybavení UAV typu Geraň-3 našla uplatnění, stejně jako v případě typu Geraň-2, celá řada elektronických součástek západní výroby. Jedná se např. o mikročipy značky Intel a Texas Instruments či komponenty satelitního navigačního systému značky Tallysman Wireless Vzhledem k malým rozměrům, bezocasému uspořádání a kompozitní konstrukci má tento stroj radiolokační odrazivou plochu (RCS) pouhých 0,03 a 0,05 m². Díky tomu je obtížně odhalitelný radiolokátory. Tak např. radiolokátor typu RDY-2 letounu typu Mirage 2000-5F jej dokáže odhalit ze vzdálenosti pouhých 25 až 30 km. Vzhledem k vysoké rychlosti je navíc velmi obtížným cílem pro Ukrajinské mobilní týmy PVO, které jsou vyzbrojeny pouze protiletadlovými kulomety a kanóny. První starty UAV typu Geraň-3 byly zaznamenány v lednu roku 2024. Tehdy se přitom podle všeho ještě jednalo pouze o zkušební lety. Dne 30. listopadu 2025 se ukrajinské PVO podařilo poprvé zneškodnit několik těchto strojů za pomoci sebevražedných přepadových UAV typu Sting. Do té doby byl zaznamenán odpal celkem 138-ti UAV typu Geraň-3. To dokládá, že výroba tohoto stroje stále není příliš objemná. První fotografie vraku UAV typu Geraň-3 se přitom na internetu objevila v červnu roku 2025. Konkrétně se jednalo o stroj s identifikačním číslem „U-36“.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  138+ sériových strojů

Uživatelé:  Rusko

Navádění:  inerciální (autopilot) + satelitní nebo inerciální (autopilot) + satelitní + elektro-optické/pasivní IČ samonavedení nebo inerciální (autopilot) + satelitní + pasivní RL samonavedení

Pohon:       jeden dvouproudový motor typu Telefly TF-TJ800A čínské výroby s max. tahem 80 kp

Výzbroj:     bojová hlavice o hmotnosti o 50 až 90 kg