AFM-Servers Ptero

Lehký bezpilotní vzdušný prostředek (UAV) typu Ptero-G0 z dílny moskevské společnosti AFM-Servers primárně slouží k vzdušnému snímkování. Zmíněný stroj umožňuje provádět topografické snímkování (podklady pro digitální mapy v měřítku 1:1000 a 1:10000), fotogrammetrické snímkování, termovizní snímkování či snímkování pro potřeby zhodnocení stavu inženýrských staveb a objektů infrastruktury (průmyslové stavby, vedení vysokého napětí, silnice, železnice, plynovody a ropovody). Za pomoci palubního vybavení UAV typu Ptero-G0 lze přitom pořizovat panoramatické i perspektivní snímky za denních i nočních podmínek. UAV typu Ptero-G0 může působit v plně autonomním režimu nebo může být řízen manuálně operátorem. Max. odchylka od předem zadané letové trasy v autonomním režimu činí ±5 m. Zmíněný stroj startuje z přenosného pneumatického katapultu a přistává za pomoci padáku na airbagu. Startovací katapult UAV typu Ptero-G0 má pracovní tlak 25 až 35 atm a zmíněnému stroji dokáže udělit rychlost až 65 km/h. Přistání přitom tento stroj může provést v autonomním režimu, a to na předem zadaných souřadnicích. UAV typu Ptero-G0 je koncipován jako jednomotorový hornoplošník s krátkým vřetenovitým trupem, přímým křídlem se zalomenou náběžnou a rovnou odtokovou hranou a zaoblenými konci a klasicky koncipovanými ocasními plochami s lichoběžníkovým tvarem. V přední části trupu UAV typu Ptero-G0, který je řešen jako skořepina s nosným potahem, se nachází instalace pohonné jednotky v podobě jednoválcového benzínového čtyřtaktního motoru s vnitřním spalováním. Zmíněný motor přitom roztáčí jednu dvoulistou tažnou vrtuli s dřevěnými listy. Ve spodní části trupu, přímo za motorovou sekcí, se nachází sekce č.2, která je vyhrazena pro užitečné zatížení v podobě fotoaparátu nebo termokamery. Přímo nad sekcí č.2 je umístěna sekce č.1 s palubním radio-eletronickým vybavením a přistávacím airbagem. Pro palubní radiotechnické vybavení je přitom vyhrazena též sekce č.3, která se nachází v horní části zádě trupu, přímo za sekcí č.1. Poslední sekce trupu, sekce č.4, se nachází pod křídlem, přímo za sekcí č.2, a ukrývá palivovou nádrž a přistávací padák. Instalace přistávacího padáku je přitom umístěna přímo za palivovou nádrží, pod ogiválním krytem, který tvoří zakončení trupu. Všechny čtyři trupové sekce UAV typu Ptero-G0 zpřístupňují snadno snímatelné krytky. Zatímco sekce č.1 a č.3 jsou přístupné z hřbetu, sekce č.2 a č.4 zpřístupňují břišní krytky. Křídlo UAV typu Ptero-G0 je řešeno jako dvoudílné a sestává se z pravého a levého dílu. Křídlo tohoto stroje je kompletně zhotoveno z kompozitních materiálů. Zatímco uvnitř levé poloviny křídla UAV typu Ptero-G0 se nachází palubní modem dálkového spojení a blok GPS (GLONASS), pravá polovina křídla tohoto stroje ukrývá palubní modem blízkého spojení a modul SVS. Ocasní plochy UAV typu Ptero-G0 se sestávají z jedné svislé plochy (SOP) a jedné vodorovné plochy (VOP) a jsou instalovány na konci dlouhého štíhlého nosníku, který vybíhá ze zádě trupu, v oblasti nad krytem přistávacího padáku. Obsluhu celého komplexu typu Ptero-G0, který je řešen jako přenosný, zajišťují dvě osoby. Celý komplex tohoto typu lze umístit do dvou kufříků. Zatímco jeden z nich má rozměry 1 600 x 600 x 550 mm a je určen pro vlastní UAV a pneumatický startovací katapult s lahví se stlačeným vzduchem, ten druhý má rozměry 600 x 600 x 250 mm je vyhrazen pro pozemní řídící stanici. Kufřík s UAV a startovacím katapultem přitom váží 71,0 kg. Hmotnost menšího kufříku s pozemní řídící stanicí činí 29,5 kg. Letové zkoušky UAV typu Ptero-G0 se rozeběhly v roce 2012. Sériová výroba tohoto stroje byla zahájena v prosinci roku 2012. Produkci UAV typu Ptero-G0 přitom zajišťuje NIISTT (Vědecko-výzkumný institut moderních telekomunikačních technologií) ze Smolenska. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl na moskevské airshow MAKS 2013, která se konala v srpnu roku 2013 v Žukovském. Návštěvníci zmíněné airshow si přitom mohli prohlédnout UAV typu Ptero-G0 na přenosném startovacím katapultu s pozemní řídicí stanicí na bázi automobilu značky GAZ. V roce 2014 byly první dva UAV typu Ptero-G0 dodány prvnímu zahraničnímu zákazníkovi. Přestože UAV typu Ptero nebyl nikdy oficiálně zařazen do výzbroje ruských ozbrojených sil, dočkal se nasazení v protiteroristické operaci v Sýrii, která byla oficiálně zahájena vládním výnosem ze dne 30. září 2015 a jejím posláním byla podpora vládních vojsk při boji proti ISIL a dalším islámským protivládním vzbouřencům. To dokládá nález jednoho nepoškozeného exempláře tohoto stroje jednotkami vzbouřenců z října roku 2016 v provincii Latakíja.

Verze:

Ptero-G0 – výše popsaná modifikace UAV typu Ptero s instalací jednoho jednoválcového benzínového čtyřtaktního motoru s vnitřním spalováním. První sériové exempláře tohoto modelu poháněl motor typu Saito FG-36 nebo FG-40. Pohon některých UAV typu Ptero-G0 z pozdějších výrobních sérií nicméně obstarával motor typu Honda GX35. Tento model se do oblak poprvé vydal v roce 2012.

Ptero-G1 – modifikace UAV typu Ptero s hybridním pohonem. Pohonný systém tohoto modelu se sestává ze dvou motorů s vnitřním spalováním a jednoho generátoru elektrické energie. Zmíněný elektrogenerátor přitom zajišťuje nejen napájení palubních systémů, ale též spouštění motorů. Kromě toho UAV typu Ptero-G1 obdržel nového autopilota. Tento model má v porovnání s UAV typu Ptero-G0 větší vytrvalost (12 h vs 8 h), dolet (1 200 km vs 800 km), dostup (3 500 m vs 3 000 m) a nosnost (5 až 9 kg vs 3 až 5 kg). Zkoušky UAV typu Ptero-G1 byly úspěšně završeny na konci roku 2015.

Ptero-H2 – modifikace UAV typu Ptero s instalací elektromotoru, který je napájen vodíkovým palivovým článkem z dílny společnosti InEnerdži.

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Mexiko, Rusko, ?

Ptero-G0

Navádění:  inerciální + rádiové-povelové

Pohon:      jeden motor s vnitřním spalováním typu Saito FG-36, Saito FG-40 nebo Honda GX35

Vybavení:  jeden digitální fotoaparát nebo jedna termokamera