RosAeroSystems Au-21 Puma

Aerostat typu Au-21 Puma z dílny společnosti RosAeroSystems, která není ničím jiným, než pobočkou společnosti Augur (bývalé vzduchoplavecké ústředí Augur) primárně zastává roli nosiče radiolokátoru včasné výstrahy (AWACS).  Alternativně lze do podvěsu tohoto aerostatu umístit stanici pro vedení REB, stanici pro radiotechnický průzkum či retranslační stanici. Za pomoci palubního radiolokátoru aerostat typu Au-21 může vyhledávat, sledovat a identifikovat jak nízkoletící vzdušné cíle, tak i pozemní a hladinové cíle. Zmíněný aerostat má kapkovitý aerodynamický tvar a lichoběžníkové pneumatické ocasní plochy uspořádané do tvaru obráceného písmene „Y“ a vyztužené za pomoci lan. Oba dva dolní ocasní stabilizátory přitom svírají úhel 56° vůči vertikální ose aerostatu. Uvnitř všech tří stabilizátorů aerostatu typu Au-21 je udržován konstantní tlak. K regulaci tlaku uvnitř stabilizátorů slouží vzduch ze sekce nacházející se v zakončení aerostatu. Jednotlivé stabilizátory jsou přitom se zmíněnou sekcí propojeny vnějšími hadicemi. Nosným plynem aerostatu typu Au-21 je hélium. Jeho tlak je regulován za pomoci balonetu (vzduchem naplněné těleso). Plášť tohoto aerostatu je zhotoven z materiálu UR-2310, který se sestává z vysokomolekulárních vláken RUSAR, polyuretanových filmů a adheziv. Nosník radiolokátoru je umístěn pod břišním nafukovacím aerodynamickým přetlakovým krytem s kapkovitým tvarem, který se nachází přímo před ocasními plochami. S nákladem o hmotnosti 900 kg aerostat typu Au-21 může působit ve výšce 4 000 m při rychlosti větru 35 m/s po dobu 25-ti dní. Z výšky nad 3 000 m přitom palubní radiolokátor tohoto aerostatu dokáže monitorovat oblast o poloměru 230 km. Součástí celého komplexu typu Puma je vlastní aerostat, užitečné zatížení, poutací lano a stacionární pozemní stanice. Součástí poutacího lana aerostatu typu Au-21 jsou kabely pro napájení palubních systémů elektrickou energií. Zmíněné lano ale souží též k odvádění statické elektřiny. Kromě toho zastává též roli hromosvodu. Předávání informací získaných palubním vybavením je prováděno za pomoci datalinku. Aerostat typu Au-21 vzešel z objednávky ČLR z roku 2000 a svůj veřejný debut si odbyl na moskevské airshow MAKS 2003, která se konala v srpnu roku 2003. V době svého vzniku šlo o zdaleka největší aerostat ruské výroby. Číňané si objednali celkem tři aerostaty typu Au-21. První z nich byl dodán v roce 2005. Poslední z nich byl instalován v březnu roku 2013 v Ganyingcunu, který se nachází poblíž Pekingu. Mezitím byly ale předchozí dva exempláře aerostatu typu Au-21 ztraceny při nehodách. Zmíněné aerostaty byly následně nahrazeny aerostaty čínské výroby. Pod břišním kapkovitým krytem aerostatů typu Au-21 dodaných do ČLR se údajně nacházejí komponenty komplexu Sea Dragon, který předtím našel uplatnění na protiponorkovém letounu typu Il-38N (May). Původní plány přitom počítaly s instalaci radiolokátoru typu Zaslon (Flash Dance) ze stíhacího letounu typu MiG-31 (Foxhound A). Číňané si dle oficiálního sdělení aerostaty typu Au-21 zakoupili pro boj s pašeráky. Vzhledem k tomu, že byly tyto aerostaty rozmístěny poblíž Tchajwanského průlivu, lze usuzovat, že se ve skutečnosti staly součástí PVO. Kromě Číňanů o aerostat typu Au-21 projevil zájem též jeden blíže neuvedený arabský stát.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  ČLR (v letech 2005 až 2013 dodány 3 ks)

* 4 000 m s 900 kg zatížením