BUAA Mifeng-16 (Bee-16)

Typ:  lehký experimentální vrtulník; vývojový derivát bezpilotního vrtulníku typu M22 Haiou (Seagull)

Určení:  ověření letových vlastností, stability a ovladatelnosti vrtulníku s nosným systémem sestávajícím se ze dvou souosých (koaxiálních) protiběžných rotorů

Historie:  V polovině 90. let byl konstrukčním týmem pekingské university BUAA (Beijing University of Aeronautics and Astronautics) vyvinut a postaven prototyp bezpilotního vrtulníku typu M22 Haiou (Seagull), který byl opatřen dvojicí souosých (koaxiálních) protiběžných nosných rotorů. Volba na dvojici souosých protiběžných nosných rotorů ze strany konstruktérů zmíněného bezpilotního vrtulníku přitom nepadla náhodou. Takto koncipovaný nosný systém se totiž zcela obejde bez vyrovnávací vrtule. Díky tomu může být výkon pohonných jednotek převáděn prakticky bez ztrát na tah nosných rotorů. Z tohoto důvodu má nosný systém sestávající se ze dvou souosých protiběžných rotorů v porovnání s klasicky koncipovaným nosným systémem vyšší vztlak. Vrtulník opatřený dvojicí souosých protiběžných nosných rotorů má proto větší statický dostup a stoupavost. Takto koncipovaný vrtulník má navíc vyšší provozní bezpečnost, neboť nemůže havarovat v důsledku poškození vyrovnávací vrtule. Díky absenci hnacího systému vyrovnávací vrtule je navíc z konstrukčního hlediska jednodušší. Pro dvojici souosých protiběžných nosných rotorů ale hovoří též snazší ovladatelnost a lepší obratnost. Takto koncipovaný nosný systém má ale i své nedostatky. Konkrétně se přitom jedná o značnou výšku rotorové hlavy, což sebou přináší vzrůst aerodynamického odporu a v neposlední řadě též problémy s přepravou a skladováním, a nebezpečí vzájemného střetu listů obou nosných rotorů při prudkém manévrování. Prototyp bezpilotního vrtulníku typu M22, který byl prvním bezpilotním vrtulníkem z dílny BUAA, se do oblak napoprvé vydal v roce 1995. Protože se letové zkoušky zmíněného bezpilotního vrtulníku obešly bez problémů a navíc tento stroj měl výkonnostní rezervu, krátce nato padlo rozhodnutí, aby byla postavena jeho pilotovaná verze. Zmíněný vrtulník vešel ve známost jako Mifeng-16 (Bee-16) a s bezpilotním vrtulníkem typu M22 sdílel pohonný, hnací a nosný systém, stejně jako uspořádání podvozku a ocasních ploch. Jinak se jednalo o zcela novou konstrukci. Zatímco bezpilotní vrtulník typu M22 měl robustní trup kapkovitého tvaru, trup pilotovaného modelu Mifeng-16 měl vyjma částečně uzavřeného jednomístného kokpitu příhradovou konstrukci a postrádal potah. Protože vrtulník typu Mifeng-16 vycházel z bezpilotního vrtulníku typu M22, prototyp tohoto stroje se podařilo zalétat pouhý rok od započtení vývojových prací. Letovými zkouškami prototyp vrtulníku typu Mifeng-16 prošel v roce 1997. Nejprve se přitom se zmíněným strojem vznesl do malé výšky nad VPD Hu Jizhong. V tomto případě byl ale prototyp vrtulníku typu Mifeng-16 ještě z bezpečnostních důvodů upoután lany. První volný let s tímto strojem podnikl Li Kuiyuan. Další zkušební lety s vrtulníkem typu Mifeng-16 vykonal Song Maosen. Letové zkoušky zmíněného stroje byly završeny někdy okolo srpna roku 1997. Sériové výroby se tento první pilotovaný vrtulník s dvojicí souosých protiběžných nosných rotorů postavený na území ČLR nedočkal.

Popis:  Jednomotorový lehký jednomístný vrtulník typu Mifeng-16 byl opatřen nosným systémem, který se sestával ze dvou dvoulistých souosých (koaxiálních) protiběžných rotorů s průměrem 5 m. Trup tohoto stroje se sestával ze tří částí, a to přední části, střední části a ocasního nosníku. Přední část trupu vrtulníku typu Mifeng-16 tvořil částečně uzavřený jednomístný kokpit. Zatímco z bočního pohledu měl kokpit tohoto stroje tvar pravoúhlého trojúhelníku se zaoblenými rohy, při pohledu zepředu měl tvar poloviny oválu. V čele kokpitu vrtulníku typu Mifeng-16 se nacházelo jedno rozměrné okno s oválným tvarem. Do boků kokpitu tohoto stroje byl vetknut jeden pár rozměrných zaoblených vstupních otvorů. Vstupy do kokpitu vrtulníku typu Mifeng-16 byly otevřené a postrádaly dvířka. Střední část trupu tohoto stroje měla příhradovou konstrukci a byla svařena z ocelových trubek, stejně jako ocasní nosník. V příhradové střední části trupu vrtulníku typu Mifeng-16 se nacházela instalace pohonné jednotky v podobě blíže neuvedeného pístového motoru s max. výkonem 100 hp, palivové nádrže a jednotlivých komponent hnacího systému, včetně reduktoru. Ke konci poměrně krátkého příhradového ocasního nosníku tohoto stroje byly uchyceny ocasní plochy. Ocasní plochy vrtulníku typu Mifeng-16 se sestávaly z jedné vodorovné plochy (VOP) s půdorysem ve tvaru obdélníku a jedné lichoběžníkové zdvojené svislé plochy (SOP) a zaujímaly vzájemné uspořádání do tvaru písmene „H“. SOP byly tedy uchyceny ke koncům VOP. Na odtokové hraně VOP i obou SOP vrtulníku typu Mifeng-16 se nacházela kormidla. Ocasní plochy přitom zlepšovaly stabilitu a ovladatelnost tohoto stroje, stejně jako bezpečnost při případném nouzovém přistání v režimu autorotace s nefunkčním motorem. Vzletové a přistávací zařízení vrtulníku typu Mifeng-16 tvořil jednoduchý lyžový podvozek trubkové konstrukce.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:   jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor neznámého typu s max. výkonem 100 hp        

Výzbroj:     žádná