Typ:  lehký víceúčelový letoun

Určení:  kultivace zemědělských ploch chemickým postřikem, doprava osob na místních linkách, přeprava nemocných a raněných, přeprava lehkého nákladu a přeprava pošty

Historie:  Na konci 50. let 20. století se čínský letecký průmysl stále nacházel doslova „v plenkách“, neboť se tehdy zabýval pouze licenční výrobou letecké techniky sovětské konstrukce, a ještě k tomu jen velmi krátce. Jako první se přitom v ČLR licenční výroby dočkal, v roce 1954, dvoumístný jednomotorový pístový cvičný letoun typu Jak-18 (Max) z dílny A.S. Jakovleva, a to na lince závodu č.320 z Nanchangu. Krátce nato, v roce 1956, se v ČLR, resp. v prostorách závodu č.112 ze Shenyangu, rozeběhla též licenční výroba podzvukového proudového stíhacího letounu typu MiG-17F (Fresco C). Přestože na konci 50. let neměl v ČLR s projektováním letecké techniky nikdo žádné zkušenosti, v roce 1958 se zde do vývoje svého prvního letadla pustil velký počet subjektů. Přibližně ve dvou pětinách případů se navíc jednalo o subjekty, které navíc neměly s leteckým průmyslem nic společného, jakými byly různé strojírenské výrobní závody, university a školy s technickým zaměřením a výzkumné ústavy. Ten rok byla totiž zahájena politika tzv. „Velkého skoku“, jejíž poněkud nereálným cílem se stalo učinit z ČLR za pouhých 15 let jednu z největších světových ekonomických velmocí. Protože toho mělo být docíleno razantním zvyšováním produkce, čínský letecký průmysl byl tehdy tlačen k výkonům, na které nestačil. Důsledkem přeceňování vlastních schopností a značného tlaku na výrobní výkony ze strany tehdejšího Čínského vedení se stalo porušování veškerých zásad projektování a v neposlední řadě též až trestuhodné odbývání zkoušek, výzkumu a kontroly výrobní kvality. Díky tomu byla naprostá většina letadel, která vznikla v tomto období, pro celou řadu nedostatků a velmi špatnou výrobní kvalitu absolutně nezpůsobilá pro řadovou službu. Celý projekt „Velkého skoku“ byl navíc již v roce 1962 v tichosti ukončen, neboť vedl k rozvrácení ekonomiky a hladomoru, který měl za následek milióny mrtvých. V roce 1958 se mimo jiných rozhodli navrhnout a postavit vlastní letadlo též pedagogové a studenti Beijing Aviation Industrial School z Beijing (česky Pekingu), která zajišťovala přípravu budoucích pracovníků pro letecké výrobní závody. Přípravy k zřízení zmíněného vzdělávacího institutu byly zahájeny v září roku 1951. Vlastní výuka započala dne 3. října 1952 a zpočátku probíhala v poněkud provizorních prostorách, které byly pro tyto účely uvolněny závodem č.211 z Nanyuanu. V červnu roku 1954 byla Beijing Aviation Industrial School přesunuta do právě tehdy dokončeného kampusu ve Weizikengu, který byl vystavěn dle sovětské dokumentace. Mezi říjnem roku 1952 a zářím roku 1955 na zmíněné škole působila též trojice sovětských odborníků. Výuka zde probíhala dle sovětského vzdělávacího modelu. Součástí výuky na Beijing Aviation Industrial School byly i praktické stáže v leteckých výrobních závodech. Zmíněný letoun obdržel pojmenování Hongqi-1 (Hongqi = Red Flag) a primárně měl soužit k zemědělským pracím. Ty tehdy v ČLR zastávaly jednomotorové dvouplošníky typu Po-2 (Mule) a An-2 (Colt) sovětské výroby. Zatímco těžší letoun typu An-2 (Colt) mohl přepravovat okolo 1 000 kg chemikálií, lehčí letoun typu Po-2 (Mule) unesl jen okolo 200 kg chemikálií. Letoun typu Hongqi-1 měl mít přitom vyšší nosnost než letoun typu Po-2 (Mule) a současně nižší nosnost než letoun typu An-2 (Colt). Protože hlavním určením tohoto stroje měly být, jak již bylo uvedeno, práce v zemědělství, měl být schopen operovat z krátkých nezpevněných ploch. Díky víceúčelové konstrukci měl ale najít též uplatnění při dopravě osob na místních linkách, přepravě nemocných a raněných, přepravě lehkého nákladu či přepravě pošty. Protože ani studenti ani pedagogové zmíněné školy tehdy ještě neměli s projektováním a stavbou letadel žádné zkušenosti, při vývoji letounu typu Hongqi-1 se v podstatě učili za pochodu. Zmíněný stroj přitom pojali jako jednomotorový vzpěrový hornoplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami a pevným tříbodovým podvozkem ostruhového typu. Charakteristickým rysem pro tento stroj byl stupňovitý přechod trupu ve štíhlý ocasní nosník v oblasti za křídlem. Letoun typu Hongqi-1 měl tedy shodné uspořádání jako letoun typu Yan’an-1, který byl vyprojektován a postaven pedagogy a studenty NPU (Northwestern Polytechnical University) z Xianu, a letoun typu Heilongjiang-1, který měli zase na svědomí pedagogové a studenti Harbin Aviation Industrial School. Zatímco letouny typu Yan’an-1 a Heilongjiang-1 byly vyprojektovány pro 160 hp hvězdicový pětiválec typu M-11FR sovětské výroby, pohon letounu typu Hongqi-1 obstarával silnější sovětský 260 hp hvězdicový devítiválec typu Al-14R. Přímo na vývoji a stavbě prototypu letounu typu Hongqi-1 se podílelo 369 osob. Přitom se jednalo vesměs o studenty v oboru konstrukce letadel. Když se k tomuto číslu připočítal i podpůrný personál, tak přesáhlo hodnotu 400. Průměrný věk pedagogů, žáků a zaměstnanců Beijing Aviation Industrial School, kteří se zapojili do programu Hongqi-1, byl přitom nižší než 21 let. Celá řada studentů podílející se na vývoji a stavbě prototypu tohoto stroje přitom tehdy ještě neměla za sebou ani praktické stáže. Program Hongqi-1 se navíc potýkal s nedostupností veškerého potřebného strojního zařízení, neboť škola přeci jenom nebyla výrobní závod, a veškerých potřebných výrobních materiálů. Některé původně zamýšlené součástky draku letounu typu Hongqi-1 proto musely být buďto nahrazeny jinými alternativami, popř. vyrobeny dle méně přísných tolerancí. Prototyp tohoto stroje se do oblak napoprvé vydal, z VPD pekingského letiště Xijiao, dne 22. prosince 1958, po pouhých cca pěti měsících od započetí projektových prací. Za jeho kniplem přitom seděl pilot Zhang Xingyuan. Přestože bylo hodnocení letounu typu Hongqi-1 ze strany pilota kladné, sériové výroby se nedočkal, stejně jako všechny letouny, které byly v roce 1958 vyvinuty a postaveny čínskými vzdělávacími institucemi. Zda prototyp letounu typu Hongqi-1 vykonal více zkušebních letů, není známo. V únoru roku 1960 se Beijing Aviation Industrial School stala vyšší odbornou školou. Na počátku roku 1963 se nicméně navrátila ke svému původnímu názvu, neboť přestala poskytovat vyšší odborné vzdělání. V červnu roku 1969 byla pak transformována ve strojírenský závod Changkong Machinery Plant se zaměřením na výrobu olejových čerpadel pro leteckou techniku. Tím v podstatě zanikla jako vzdělávací instituce. Letoun typu Hongqi-1 se přitom stal pátým letounem v celkovém pořadí vyvinutým v ČLR v rámci studentského projektu, po dvoumotorovém dopravním letounu typu Beijing-1 z dílny BIA (Beijing Institute of Aeronautics), jednomotorovém lehkém víceúčelovém letounu typu Shenhang-1 z dílny Shenyang Aviation Industrial School, jednomotorovém lehkém víceúčelovém letounu typu Yan’an-1 z dílny NPU (Northwestern Polytechnical University) z Xianu a jednomotorovém lehkém víceúčelovém letounu typu Heilongjiang-1 z dílny Harbin Aviation Industrial School, a současně třetím letounem vyvinutým a postaveným v ČLR střední odbornou školou.

Popis:  Lehký víceúčelový letoun typu Hongqi-1 byl řešen jako jednomotorový vzpěrový hornoplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami. Trup tohoto stroje měl proměnný průřez. V přední části trupu letounu typu Hongqi-1 se nacházela motorová sekce. Pohon tohoto stroje obstarával jeden 260 hp hvězdicový (vzduchem chlazený) devítiválec typu Al-14R. Zmíněný motor roztáčel jednu dvoulistou vrtuli a byl opatřen válcovitou kapotou. V čele motorové kapoty letounu typu Hongqi-1 se nacházel rozměrný kruhový lapač vzduchu s radiálními regulačními žaluziemi. Ohřátý vzduch útroby motorové sekce opouštěl úzkým prstencovitým výstupem, který lemoval záď motorové kapoty. Uvnitř hranaté střední části trupu letounu typu Hongqi-1, přímo za motorovou sekcí, se nacházela kabina, která kromě pilota pojala čtyři cestující nebo náklad do celkové hmotnosti 300 kg. Zasklení kabiny tohoto stroje se sestávalo ze čtyř lichoběžníkových čelních okének, která se nacházela přímo pod náběžnou hranou křídla, a tří párů tandemově uspořádaných nevelkých hranatých postranních okének. Přední pár postranních okének kabiny letounu typu Hongqi-1 byl přitom součástí vstupních dveří. Postranní vstupní dveře doplňovala nákladová vrata, která se nacházela pod ocasním nosníkem. Záďová nákladová vrata umožňovala pohodlnou nakládku nádrže s chemickým postřikem, v zemědělském provedení, nebo nosítek s raněným, v sanitním provedení. V oblasti za křídlem trup letounu typu Hongqi-1 stupňovitě přecházel ve štíhlý nosník ocasních ploch s plynule se zmenšujícím průměrem směrem zepředu dozadu. Přímé hornoplošně uspořádané křídlo tohoto stroje mělo rozpětí 12,09 m, plochu 21,67 m², půdorys ve tvaru obdélníku a zaoblené koncové oblouky. Křídlo letounu typu Hongqi-1 bylo vyztuženo trubkovými vzpěrami s tvarem písmene „V“, které měly podobnou konstrukci jako křídelní vzpěry sovětského Jaku-12 (Creek). Odtokovou hranu křídla tohoto stroje okupovaly v celém rozpětí vztlakové klapky a křidélka. Ocasní plochy letounu typu Hongqi-1 se sestávaly z jedné lichoběžníkové svislé plochy (SOP), která tvořila zakončení ocasního nosníku, a jedné vyztužené, za pomoci drátů, dolnoplošně uspořádané vodorovné plochy (VOP) s obdélníkovým půdorysem. Zatímco na odtokové hraně SOP se nacházelo jedno směrové kormidlo, odtokovou hranu VOP letounu typu Hongqi-1 okupovala dvojice výškových kormidel. Vzletové a přistávací zařízení tohoto stroje tvořil pevný (nezatahovatelný) tříbodový podvozek ostruhového typu. Všechny tři podvozky letounu typu Hongqi-1, dva hlavní a jeden ostruhový, byly osazeny jednoduchými koly. Hlavní podvozky tohoto stroje měly nohy ve tvaru pyramidy a byly uchyceny k okrajům břicha přední části trupu, na úrovni čelního zasklení kabiny. Naproti tomu instalace ostruhového podvozku se nacházela pod kýlem SOP.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:   jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Ivčenko Al-14R sovětské výroby s max. výkonem 260 hp  

Kapacita:   čtyři cestující nebo náklad do celkové hmotnosti 300 kg

Poslední úpravy provedeny dne: 25.9.2026