Jachont

 

Typ:  taktická letecká protilodní řízená střela s plochou dráhou letu

Určení:  ničení hladinových plavidel

Vyvinul:  Mašinstrojenie

Verze:

Jachont – letecká modifikace střely typu 3M55. Tento model je opatřen odhazovaným aerodynamickým krytem příďového vstupu vzduchu a výtokové trysky letového motoru. K odhozu obou zmíněných krytů přitom dochází bezprostředně po odpoutání od závěsníku nosiče.

3M55 (SS-N-26 Strobile) – modifikace střely typu 3M55 tvořící jednu z komponentu lodního raketového systému typu P-800 Onyx. Ten byl přitom do výzbroje VMF zařazen v roce 2003.

3M55 (SSC-X-5 Stooge) – modifikace střely typu 3M55 tvořící jednu z komponentu pobřežního raketového systému typu 3K55 Bastion

Historie:  Vývoj prvního sovětského protilodního raketového komplexu 4. generace v podobě typu P-800 Onyx (SS-N-26 Strobile) byl zahájen na přelomu 70. a 80. let. Součástí tohoto nástupce raketového komplexu typu P-270 Moskit (SS-N-22 Sunburn) se stala protilodní řízená střela typu 3M55 s náporovým pohonem. Zmíněné střela byla přitom, na rozdíl od všech předchozích protilodních řízených střel domácí konstrukce, navržena tak, aby ji bylo možné vypouštět jak z paluby hladinových plavidel, tak i z paluby ponorkových plavidel, zbraňových závěsníků bojových letounů a pobřežního mobilního odpalovacího zařízení. Letecká verze střely typu 3M55 vešla ve známost pod exportním označením Jachont a široké veřejnosti byla poprvé prezentována v srpnu roku 1997 na moskevské airshow MAKS 97. Sériové výroby se ale tento model, na rozdíl od lodního modelu 3M55, nedočkal.

Uživatelé:  žádní

Nosič:  MiG-29K (‘Fulcrum D’) - 2 ks, Su-33 (‘Flanker D’) - 3 ks a Tu-142 (‘Bear F’) - 8 ks (v případě zahájení sériové výroby)

Naváděcí systém:  inerciální systém (autopilot) neznámého typu (navádění v počáteční a střední fázi letu) a pasivní-aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle nebo na elektromagnetické záření emitované cílem) neznámého typu (navádění v koncové fázi letu); Bezprostředně po odpoutání od závěsníku nosiče dochází k odhozu aerodynamického krytu příďového vstupu vzduchu a výstupní trysky. Poté se zažehne raketová urychlovací jednotka. Ta střelu typu Jachont vynese na cestovní výšku (15 km) a zároveň ji udělí letovou rychlost (až M=2,5). Po vyhoření a odhození raketového urychlovače se zažehne letový náporový motor. Přibližně ve vzdálenosti 40 až 50 km od cíle aktivní (pokud cíl neemituje elektromagnetické záření) nebo pasivní (pokud cíl emituje elektromagnetické záření) RL samonaváděcí hlavice určí jeho přesnou polohu. Poté následuje sestup do výšky 10 až 15 m nad vodní hladinou. V této výškové hladině se střela typu Jachont tato pohybuje až do okamžiku zásahu. Bezprostředně před dosažením svého cíle navíc tato střela může provádět obranné úhybné manévry.

Pohon:  jeden náporový motor s max. tahem 4 000 kp a jeden odhazovatelný urychlovací raketový motor na TPL

Bojová hlavice:  tříštivo-průbojná o hmotnosti 200 až 250 kg

 

 

 

TTD:     
Délka: 6,10 m 
Průměr těla:   700 mm
Rozpětí stabilizátorů: 1,70 m
Startovací hmotnost: 2 500 kg
Max. rychlost: 2 700 km/h
Dosah:  120 - 300 km

 

 

 

 Poslední úpravy provedeny dne: 15.10.2010