R-37 (AA-13 Axehead)

Typ:  letecká protiletadlová řízená střela velmi velkého dosahu

Určení:  ničení vzdušných cílů (bombardovací letouny, stíhací letouny, letouny AWACS, letouny REB, průzkumné letouny, transportní letouny, vrtulníky, křižující střely …) nacházejících se ve velkých i v malých výškách útokem ze zadní i z přední polosféry za všech meteorologických podmínek ve dne i noci

Vyvinul:  Vympel

Verze:

K-37 (iz.610) – první modifikace střely K-37 spolupracující s palubním radiolokátorem typu RP-31M Zaslon-M těžkého přepadového stíhače typu MiG-31M. Protože zmíněný letoun nikdy nepřekročil prototypové stádium, tento model se nakonec nedočkal sériové výroby.

K-37M (iz.610M) – pokročilá modifikace střely K-37 s instalací odhazovatelného urychlovacího raketového motoru na TPL. Naváděcí systém střely K-37M spolupracuje s palubním radiolokátorem typu RP-31AM Zaslon-AM víceúčelového bojového letounu typu MiG-31BM. Dle oficiálního sdělení vrchního velitele VVS z počátku roku 2012 by měl být tento model do výzbroje zařazen v dohledné době.

RVV-BD (iz.620) – pokročilá modifikace střely K-37. Tento model vznikl v rámci programu víceúčelového bojového letounu 5. generace typu T-50 (PAK-FA). Celý program RVV-BD se nyní nachází ve stádiu střeleckých zkoušek.

Historie:  Protiletadlová řízená střela (PLŘS) velmi velkého dosahu s kombinovaným pasivním-aktivním radiolokačním samonavedením typu K-37 (iz.610) vznikla na základě výnosu ze dne 8. dubna 1983 jako nástupce obdobně koncipované dalekodosahové střely typu R-33 (K-33) v rámci modernizačního programu těžkého přepadového stíhače typu MiG-31, z něhož vzešel model MiG-31M. Součástí zbraňového systému tohoto radarem typu RP-31M Zaslon-M vybaveného letounu se přitom mělo stát hned šest střel typu K-37. Naproti tomu starší radarem typu RP-31 Zaslon vybavený MiG-31 byl vyzbrojen kombinací čtyř střel typu R-33 se dvěma méně výkonnými PLŘS velkého dosahu s pasivní IČ samonaváděcí soustavou typu R-40TD/-40TD1. Svého předchůdce v podobě PLŘS typu R-33 přitom model K-37 překonává manévrovacími schopnostmi, odolností naváděcí soustavy proti rušení a dosahem. Zatímco při standardní trajektorii letu dálkový dosah střely K-37 činí 150 km, při balistické dráze letu je tato zbraň schopna zasáhnout cíl vzdálený až 400 km. Na takto velké vzdálenosti lze ale za pomocí PLŘS typu K-37 útočit pouze na rozměrné vzdušné cíle s velmi omezenými manévrovacími schopnostmi, které jsou navíc zdrojem silného elektromagnetického záření (např. vzdušná velitelská stanoviště, letouny AWACS nebo letouny REB). Po koncepční stránce se tato zbraň velmi podobá svému méně výkonnému předchůdci. Protože se ale měla stát rovněž součástí zbraňového systému vyvíjených stíhacích letounů 5. generace, které počítaly s přepravou podvěsné výzbroje uvnitř zbraňových šachet, spolu se stabilizátory se znatelně menším rozpětím obdržela též sklopitelné záďové ovládací plochy. Dále se model K-37 od typu R-33 odlišuje instalací více zakřiveného příďového ogiválního krytu naváděcí hlavice. Naproti tomu průměr těla obou zmíněných střel, R-33 a K-37, je zcela identický. Úvodní projekt střely K-37 spatřil světlo světa již v roce 1983. Střelecké zkoušky se rozeběhly v roce 1988. Tehdy přitom ze zbraňových závěsníků jednoho z prototypů přepadového MiGu-31M odstartovalo k neřízenému letu celkem 10 těchto střel. V následujícím roce bylo vypuštěno dalších šest střel typu K-37. Zatímco let čtyř z nich probíhal po předem naprogramované dráze, zbylé dvě již byly opatřeny samonaváděcí hlavicí. Dne 13. února 1992 byla pak tato střela spolu se svým nosičem v podobě letounu typu MiG-31M prezentována vrchním představitelům států SNS na letišti Mačulišče, které se nachází poblíž Minsku. Tomu v dubnu roku 1994 následoval sestřel vzdušného cíle vzdáleného celých 228 km, což představuje do dnešních dnů absolutní světový rekord. Protože rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s následnou těžkou ekonomickou krizí, která zachvátila v 90. letech všechny nově vzniklé postsovětské republiky, nedovolil přepadovému stíhacímu MiGu-31M překročit prototypové stádium, již v roce 1997 byly zkoušky střely K-37 zcela zastaveny. Ještě v tom samém roce se ale tato zbraň představila široké veřejnosti na aerosalónu MAKS 97. Tímto však vývoj střely typu K-37 zdaleka neskončil. Prvním vývojovým derivátem této zbraně se stal model K-37M (iz.610M), jenž dostal do vínku instalaci odhazovatelného raketového urychlovače na TPL. Naváděcí systém této střely přitom spolupracuje s palubním radiolokátorem typu RP-31AM Zaslon-AM víceúčelového bojového letounu typu MiG-31BM, který vznikl v rámci modernizačního programu přepadových MiGů-31B/BS ze stavu VVS. Dle oficiálního sdělení vrchního velitele VVS z počátku roku 2012 se K-37M stane součástí podvěsné výzbroje operačních MiGů-31BM již v dohledné době. Ve verzi RVV-BD (iz.620) bude pak tato PLŘS začleněna též do zbraňového systému vyvíjeného víceúčelového bojového letounu 5. generace typu T-50 (PAK-FA). Celý program RVV-BD se nyní nachází ve stádiu střeleckých zkoušek.

Uživatelé:  žádní

Nosič:  K-37: MiG-31M (‘Foxhound B’) - 6 ks; K-37M: MiG-31BM - 4 ks; RVV-BD: T-50

Naváděcí systém:  K-37: inerciální systém s povelovou korekcí (navádění v počáteční a ve střední fázi letu) + poloaktivní/aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na odraz elektromagnetického záření střeleckého radiolokátoru nosiče nebo na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle) typu 9B1388 (navádění v koncové fázi letu)

Pohon:  jeden (v případě modelu K-37 a RVV-BD) nebo dva (v případě modelu K-37M) raketové motory na TPL

Bojová hlavice:  fragmentovaná-trhavá o hmotnosti 47 kg (v případě modelu K-37) nebo 60 kg (v případě modelu RVV-BD) s bezkontaktním rádiovým přibližovacím zapalovačem a mechanickým nárazovým zapalovačem

 

 

 

TTD: K-37 RVV-BD
Délka: 4,10 m 4,06 m
Průměr těla: 380 mm 380 mm
Rozpětí stabilizátorů: 1,10 m 1,02 m
Startovací hmotnost: 500 kg 510 kg
Max. rychlost cíle: ? ?
Max. přetížení cíle: 4 g 8 g
Výškový dosah: 3 - 30 000 m 15 - 25 000 m
Dálkový dosah: 150 - 400* km 200 km

 

* platí pouze pro vzdušné cíle s velmi omezenými manévrovacími schopnostmi, které jsou navíc zdrojem silného elektromagnetického záření (např. vzdušná velitelská stanoviště, letouny AWACS nebo letouny REB)

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 28.4.2012