Bartini T-117

Typ:  taktický transportní letoun

Určení:  přeprava vojáků a nákladu, přeprava a shoz výsadku, odsun raněných a vlekání bezmotorových transportních/výsadkových kluzáků

Historie:  V samém závěru druhé světové války se italský imigrant R.L. Bartini, který tehdy působil při vězeňské konstrukční kanceláři CKB-29, pustil do prací na projektech celé řady dopravních a transportních letounů. Zmíněná konstrukční kancelář přitom od konce 30. let sdružovala letecké konstruktéry zatčené obávanou tajnou policií NKVD (Lidový Komisariát Vnitřních Věcí) na základně vykonstruovaných obvinění v rámci proslulých Stalinových čistek. Zmíněným politickým persekucím, které měly vytvořit atmosféru strachu a upevnit Stalinovu absolutistickou moc, tehdy neunikla ani řada představitelů sovětského průmyslu, leteckého nevyjímaje. Jakýkoliv neúspěch ve zkušebním programu nějakého prototypu nového letounu nebo pouhá pomluva mohla v této temné době znamenat pro sebeuznávanějšího konstruktéra okamžité ukončení kariéry, zatčení nebo dokonce popravu. Bartinimu se přitom stala osudná známost s „nepřítelem národa“ Tuchačevským. Kromě toho byl obviněn z údajné špionáže pro italského fašistického vůdce Mussoliniho. NKVD si přitom pro něho přišla dne 14. února 1938. Jedním z několika projektů zpracovaných zmíněným italským konstruktérem při CKB-29 se stal projekt taktického transportního letounu typu T-117. Úvodní projekt tohoto dvoumotorového hornosplošníku s netradičně pojatým širokým (5 m) trupem s průřezem ve tvaru tří vzájemně se prolínajících kružnic spatřil světlo světa na podzim roku 1944 a MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) byl představen na jaře roku 1946. Protože přetlaková nákladová kabina letounu T-117 měla být díky značným vnitřním rozměrům a záďové nájezdové rampě na rozdíl od nákladové kabiny všech ostatních tehdejších letounů sovětské konstrukce schopna pojmout i obrněný transportér nebo nákladní automobilu (o celkové hmotnosti až 8 t), MAP projekt tohoto stroje následně začlenilo do vývojových plánů na rok 1947. Zatímco první prototyp letounu T-117 měl být ke státním zkouškám předán nejpozději v květnu roku 1947, s předáním prototypu druhého se počítalo v dubnu roku 1949. Druhý T-117 se měl přitom od toho prvního odlišovat zejména instalací obranné výzbroje. Ta se měla sestávat ze dvou pohyblivých 20 mm kanónů instalovaný ve hřbetní dálkově ovládané věži typu SEB-3A a jednoho pohyblivého 12,7 mm kulometu umístěného v ocasním střelišti typu LU-68. Vývojové plány přitom kromě vojenské transportní verze, která měla disponovat přepravní kapacitou 80-ti plně vyzbrojených vojáků, počítaly též s civilní dopravní verzí. Ta přitom měla být schopna přepravit 50 cestujících s 500-ti kg nákladu na vzdálenost 1 600 km průměrnou rychlostí 365 km/h. Instalace silnějších pohonných jednotek přitom dávala výhledově možnost přepravy až 1,5 x většího počtu osob. Technologická 1:1 maketa letounu T-117 ve vojenské transportní verzi byla komisí MAP shlédnuta a schválena v červnu roku 1947. Stavbu prototypu tohoto stroje dostal na starost závod č.86 z Taganrogu. Jeho kompletace započala ještě v červenci roku 1946. V této souvislosti byla následně, na základě výnosu z 28. července samého roku, při zmíněném podniku zřízena konstrukční kancelář OKB-86. Šéfkonstruktérem této konstrukční kanceláře se přitom stal sám R.L. Bartini. V červnu roku 1948, když se první prototyp tohoto stroje již nacházel ve stádiu 80%-ní technické připravenosti, byl ale celý program T-117 na přímý příkaz J.V. Stalina zastaven. Osudným pro tento stroj se přitom staly jeho pohonné jednotky v podobě 2 000 hp hvězdicových motorů typu AŠ-73. Ty totiž byly přednostně určeny pro čtyřmotorové strategické bombardéry typu Tu-4 (Bull). Kromě toho zajišťovaly též pohon dvoumotorového dopravního letounu typu Il-12 (Coach), který se tehdy již nacházel v sériové výrobě. R.L. Bartini proto zpracoval projekt alternativní modifikace tohoto stroje s instalací slabších 1 850 hp hvězdicových motorů typu AŠ-82FN. Ty přitom měly letounu T-117 kromě schopnosti letu rychlostí 415 km/h ve výšce 2 000 m v konfiguraci s 4,3 t zátěží zajistit též předávací dolet 2 200 km. Projekt takto modifikovaného T-117 se setkal s oficiální zelenou. Datum předání prototypu motory typu AŠ-82FN poháněného T-117 ke státním zkouškám bylo přitom stanoveno na únor roku 1949. Protože byla mezitím OKB-86 zrušena v rámci reorganizace sovětského průmyslu, posledně uvedené modifikace letounu T-117 nakonec nikdy nepřekročila ani stádium projektu.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (jeho kompletaci se nepodařilo završit)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    šest až sedm osob

Pohon:       dva pístové motory typu Švecov AŠ-73 s max. výkonem po 2 000 hp

Radar:        žádný

Kapacita:    80 plně vyzbrojených vojáků nebo náklad do celkové hmotnosti 8 000 kg (samohybné dělostřelecké systémy, obrněné automobily typu BA-64, automobily typu ZIS-5, GAZ-67B, GAZ-AA a M-1, motocykly typu M-72, 120 mm minomety a 57 mm až 122 mm samohybná děla), přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 12,75 m x 4,5 m x 2,75 m; Do vleku tohoto stroje mělo být možné umístit jeden těžký transportní-výsadkový kluzák typu Il-32.

Výzbroj:     dva pohyblivé 20 mm kanóny, instalované ve hřbetní dálkově ovládané věži typu SEB-3A, a jeden pohyblivý 12,7 mm kulomet, umístěný v ocasním střelišti typu LU-68 (s obrannou výzbrojí počítal až druhý prototyp)

* pouze vypočtený odhad

Poslední úpravy provedeny dne: 6.4.2013