Antonov An-28 (‘Cash’) (ex ‘Clog’)

Typ: lehký víceúčelový letoun s krátkým vzletem a přistáním (STOL)

Určení: doprava osob na místních linkách, přeprava nákladu, geologický průzkum, požární hlídková činnost, odsun raněných, pátrací a záchranné operace a shoz výsadku

Historie: Protože byla nosnost lehkého dvoumotorového víceúčelového letounu se zkráceným vzletem a přistáním (STOL) typu An-14, který vznikl jako nástupce veleúspěšných jednomotorových dvouplošníků řady An-2, značně omezena nevalným výkonem jeho pístových pohonných jednotek typu Al-14RF, jenž činil pouhých 300 hp, ještě v průběhu první poloviny 60. let se O.K. Antonov z vlastní iniciativy pustil do vývoje pokročilé modifikace tohoto stroje, která počítala s podstatně silnějšími turbovrtulovými motory typu GTD-550AS s max. výkonem 640 hp. Turbovrtulový An-14 přitom vešel ve známost jako An-14M a od počátku byl zamýšlen zejména jako nástupce již morálně zastaralých dopravních verzí letounu An-2 v podobě modelu An-2TP a An-2P, které tehdy ve velkých počtech provozoval Aeroflot na místních linkách. An-14M ale od svého předchůdce v podobě letounu typu An-14 i přes totožné typové označení přebíral pouze mírně upravené křídlo a celkové uspořádání. Trup tohoto modelu se znatelně větším objemem, jenž ukrýval nákladovou kabinu, do které bylo možno umístit náklad do celkové hmotnosti až 1 300 kg (na místo 720 kg) nebo sedadla pro 10 až 12 osob (na místo 6 až 7), byl totiž zcela nové konstrukce, což se týkalo i ocasních ploch. S oficiální podporou se přitom projekt letounu An-14M setkal na základě výnosu z 6. srpna 1964. Jediný prototyp turbovrtulového An-14M se od vzletové dráhy poprvé odlepil ve dni 30. dubna 1968. Letové zkoušky tohoto stroje se přitom zatáhly až do roku 1972. Ve dni 29. ledna 1973 se pak realizací svého prvního letu do zkušebního programu zapojil i první z 15-ti letounů ověřovací série, které spolu s ještě silnějšími turbovrtulovými motory typu TVD-850 s max. výkonem po 810 hp obdržely i nové typové označení An-28. Protože i s těmito pohonnými jednotkami byl letoun typu An-28 stále poněkud „podmotorován“, později se jeho srdcem staly ještě silnější 960 hp turbovrtulové motory typu TVD-10B. První let za pomocí TVD-10B přitom tento typ letounu uskutečnil v dubnu 1975. Již v roce 1972 ale přišla pro typ An-28 i jeho konkurenta Be-32 (Be-30) z dílny OKB G.M. Berjeva tvrdá rána v podobě rozhodnutí na vyšších postech, aby byly v rámci mezistátní smlouvy o vzájemné ekonomické pomoci za účelem podpory československého průmyslu zakoupeny pro Aeroflot letouny řady L-410 Turbolet z produkce závodu Let. Protože měl ale domácí vývoj stále ještě podporu u tehdejšího ministra civilního letectví B.P. Bugaeva, letoun typu An-28 byl i přes toto rozhodnutí mezi srpnem a říjnem 1976 podroben srovnávacím zkouškám s konkurenčním Be-32. Zatímco Be-32 exceloval doletem, rychlostí a letovými charakteristikami za ztížených meteorologických podmínek, pro An-28 zase hovořila větší přepravní kapacita a lepší vzletové a přistávací charakteristiky. Krátce nato ale B.P. Bugaev odešel z ministerského postu, čímž oba zmíněné letouny oficiální podporu zcela ztratily. Zatímco pro Be-32 to znamenalo úplný konec, An-28 měl větší štěstí, neboť o něj projevilo zájem Polsko, které mělo tento stroj v úmyslu vyrábět na základě licence v domácím závodě PZL. Ačkoliv příslušná mezistátní smlouva byla podepsána již v roce 1978, první polský An-28 se do vzduchu poprvé dostal až 22. července 1984. Ve dni 7. dubna 1986 pak tento typ letounu obdržel sovětský certifikát o letové způsobilosti. Krátce nato byly první sériové An-28 zavedeny na linky Aeroflotu. Letoun typu An-28 ve zdokonalené modifikaci M-28 se přitom ve výrobním programu závodu PZL udržel až do dnešních dnů. Zatímco letouny typu M-28 odebírané Polským vojenským letectvem a námořnictvem nesou označení M-28 Bryza, „westernizované“ exportní stroje jsou známy jako M-28 Skytruck.

Verze (SSSR/Ukrajina):

An-14M – prototypová modifikace letounu An-28 se slabšími pohonnými jednotkami typu GTD-550AS s max. výkonem po 640 hp. Jediný exemplář tohoto modelu poprvé vzlétl ve dni 30. dubna 1968.

An-28 – předsériová modifikace letounu An-28 s motory typu TVD-10B s max. výkonem po 960 hp a sedadly pro 15 až 17 osob v kabině cestujících. První z 15-ti exemplářů tohoto modelu poprvé vzlétl ve dni 29. ledna 1973.

An-38 – pokročilá modifikace letounu An-28 se silnějšími pohonnými jednotkami typu TPE331-14GR-801E americké výroby s max. výkonem po 1 500 hp nebo TVD-20 ruské výroby s max. výkonem po 1 375 hp, prodlouženým trupem, který ukrývá objemnější kabinu s přepravní kapacitou 2 500 kg nákladu nebo 27 osob, a novým avionickým vybavením. První prototyp letounu An-38 poprvé vzlétl ve dni 23. června 1994. Produkcí letounů této řady se přitom od roku 1997 zabývá závod NAPO z Novosibirska. viz. samostatný text

Verze (Polsko):

An-28 – od roku 1984 na základě licence závodem PZL vyráběná kopie letounu An-28 s pohonnými jednotkami typu PZL-10S (licenční kopie ruského TVD-10B) s max. výkonem po 960 hp 

An-28A – modifikace letounu An-28 uzpůsobená pro činnost v arktických oblastech s rozšířenou zásobou paliva

An-28TD Bryza-1TD – transportní/výsadková modifikace letounu An-28 Polského vojenského letectva s rozměrnými nákladovými vraty s nájezdovou rampou na zádi. Tento model může uvnitř svého nákladového prostoru přepravovat náklad do celkové hmotnosti až 1 750 kg, 17 výsadkářů nebo 6 ležících či 7 sedících raněných. Jediný prototyp letounu An-28TD Bryza-1TD poprvé vzlétl v roce 1992. Shodné označení přitom nesly též dva standardní An-28, které zakoupilo již v roce 1988 Polské námořnictvo. Sériové transportní Bryzy vycházely z pokročilejšího modelu M-28 Skytruck a značily se jako M-28B Bryza-TD.

M-28B1R Bryza-1R – speciální modifikace letounu M-28TD Polského námořnictva určená pro pobřežní hlídkovou činnost a pátrací/záchranné operace. Letoun typu Bryza-1R je vybaven pozorovacím systémem typu MSC-400, jehož součástí je pátrací radiolokátor typu ARS-400 s vyhledávacím dosahem až 100 km a schopností sledovat až 100 hladinových a pozemních cílů najednou, který je umístěn uvnitř rozměrného břišního trupového polokapkovitého radomu, velící a řídící systém typu CSS-400 a terminál typu LS-10M datalinku Leba-2. Dále je tento model vybaven fotoaparátem typu AFA-39Za, vyhledávacím reflektorem, křídelními závěsníky pro 100 kg osvětlovací pumy a systémem pro detekci zdroje rádiového signálu Chelton. Na palubě Bryzy-1R se rovněž nacházejí záchranné čluny, které jsou trosečníkům shazovány za letu. Dále se tento model vyznačuje instalací vypouklého průzoru na místo 3. a 5. okénka nacházejícího se na pravoboku a 4. okénka nacházejícího se na levoboku. Letoun typu M-28B1R vznikl na základě zadání Polského námořnictva z roku 1989 jako nástupce zastaralých plovákových dvouplošníků typu An-2M. První prototyp Bryzy-1R nesl označení An-28B1R a poprvé vzlétl v roce 1992. Zpočátku přitom tento stroj létal s instalací radaru typu SRN-441XA (modifikace navigačního radaru), poté s jeho výrazně dokonalenou modifikací nesoucí označení ARS-100 (od roku 1993) a nakonec s kvalitativně novým vyhledávacím radiolokátorem typu ARS-400 (od roku 1997). Polské námořnictvo nejprve v říjnu 1994 převzalo jednu Bryzu-1R ve verzi M-28RM s instalací radaru typu ARS-100. Protože provozní zkoušky tohoto stroje zakončilo kladné hodnocení, později Polské námořnictvo do svého stavu zařadilo ještě sedm Bryz-1R ve verzi M-28B1R s instalací pokročilejšího radaru typu ARS-400. 

M-28 Skytruck – „westernizovaná“ exportní modifikace letounu An-28 se silnějšími a ekonomičtějšími motory typu Pratt & Whitney Canada PT6A-65B kanadské výroby s max. výkonem po 1 100 hp, pětilistými vrtulemi firmy Hartzell na místo třílistých a novou avionikou firmy Bendix-King. Vývoj Skytrucku se rozeběhl v roce 1991 v přímé reakci na rozpad východního bloku, který měl mimo jiné za následek ztrátu hlavního odběratele letounů typu An-28 v podobě sovětského Aeroflotu. Prototyp letounu M-28 Skytruck, který byl na rozdíl od modelu An-28 určen zejména pro zákazníky ze západních zemí, poprvé vzlétl ve dni 24. července 1993 a domácí certifikát o letové způsobilosti obdržel v březnu 1996. Prvním provozovatelem tohoto modelu se ještě v tom samém roce stala Kolumbie. Ve dni 19. března 2004 pak Skytruck obdržel i americký certifikát FAR-23. Do roku 2006 bylo přitom vyvezeno celkem 36 strojů této řady.

M-28-02 Skytruck – pokročilá modifikace letounu M-28 Skytruck s konformní podtrupovou gondolou se zavazadlovým prostorem s nosností 300 kg. První exemplář tohoto modelu poprvé vzlétl v roce 1996.

M-28-05 Skytruck – pokročilá modifikace letounu M-28-02 Skytruck se zvýšenou max. vzletovou hmotností ze 7 t na 7,5 t, druhými přístupovými dveřmi na levoboku na místo prvního z pěti bočních okének (kabina předchozího modelu byla přístupná pouze ze zádě), rozšířenou zásobou paliva zástavbou dalších nádrží do křídla a novým avionickým vybavením 

M-28B Bryza-TD – vojenská transportní modifikace letounu M-28-05 Skytruck s polskými motory typu PZL-10S. Zatímco Polské námořnictvo převzalo po roce 2002 pouze dva tyto letouny jako náhradu za shodný počet letounů typu An-28TD Bryza-1TD, které mezitím prošly konverzí na model Bryza-1E, Polské vojenské letectvo celkem deset exemplářů ve čtyřech sériích: čtyři exempláře první série (M-28B Bryza TD), dva exempláře druhé série (M-28B Bryza TD II), dva exempláře třetí série (M-28B Bryza TD III) a dva exempláře čtvrté série (M-28B Bryza TD IV). Bryzy-TD druhé až čtvrté série jsou přitom na rozdíl od letounů první série uzpůsobeny pro činnost i za ztížených meteorologických podmínek. Součástí jejich vybavení se proto staly i brýle nočního vidění NVG. Poslední dvě Bryzy TD první série byly přitom dodány jako salónní dopravní stroje, z nichž ten první navíc stejně jako první exemplář třetí a čtvrté série obdržel podtrupovou gondolu se zavazadlovým prostorem. Druhý exemplář druhé série byl zase vybaven zařízením, které slouží pro provádění kalibrací letištních navigačních systémů.

M-28B/PT – modifikace vojenského transportního letounu M-28 Bryza-TD s kanadskými motory typu PT6A-65B a pětilistými vrtulemi firmy Hartzell. Prvním provozovatelem letounu M-28B/PT se stalo Indonéské vojenské letectvo, které jej převzalo v počtu čtyř exemplářů. Dalších pět letounů typu M-28B/PT odebralo Polské letectvo.

M-28 Skytruck Plus – pokročilá modifikace letounu M-28-05 Skytruck s prodlouženým trupem o 1,84 m, který ukrývá prostornější kabinu s kapacitou 27-30 osob nebo 2 700 kg nákladu (např. tři standardní nákladové kontejnery LD-3). Jediný prototyp tohoto modelu z výrobní linky závodu PZL sjel v srpnu 1997 a od vzletové dráhy se poprvé odlepil na konci roku 1999. 

M-28B1E Bryza-1E – speciální námořní modifikace letounu M-28TD určená pro hlídkovou činnost v polských teritoriálních vodách a pro provádění ekologického monitoringu. Tento model je vybaven pozorovacím systémem typu Ericsson MSS-5000, jehož součástí je radiolokátor s bočním vyzařováním s dosahem 80 km (šířka sledované oblasti činí 160 km), který využívá dvě antény umístěné ve štíhlých podlouhlých válcovitých krytech připevněných k bokům zadní části trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla, IČ/UV senzor, fotoaparát typu DCS620 a TV kamera typu DCR-VX1000. Dále se Bryza-1E vyznačuje instalací vypouklého průzoru na místo 3. a 5. okénka nacházejícího se na pravoboku a 5. okénka nacházejícího se na levoboku a úchytů pro přídavné palivové nádrže na horní ploše nosníků hlavního podvozku. Dva exempláře tohoto modelu vznikly v letech 2000 až 2002 přestavbou dvou An-28TD, které Polské námořnictvo zakoupilo již v roce 1988.

M-28B2 Bryza-2RF – speciální modifikace letounu M-28B určená pro vedení radiotechnického průzkumu. Letoun typu Bryza-2RF měl být uzpůsoben pro provádění ELINT, SIGINT a IMINT průzkumu. Součástí jeho vybavení se přitom měl stát i radar typu Rybitwa (zdokonalený ARS-800). Vývoj tohoto modelu byl zahájen v polovině 90. let na základě požadavku Polského letectva. Jediný prototyp Bryzy-2RF nebyl nikdy vybaven všechny plánovanými systémy a později prošel konverzí na salónní dopravní stroj. V této podobě byl pak předán Polskému námořnictvu.

M-28B1Rbis Bryza-1Rbis – pokročilá modifikace námořního hlídkového/pátracího letounu M-28B1R Bryza-1R s rozšířenými schopnostmi o vyhledávání ponorkových plavidel protivníka. Tento model se vyznačuje instalací silnějších pohonných jednotek typu PT6A-65B na místo PZL-10S s pětilistými vrtulemi firmy Hartzell na místo třílistých, zatahovacího podvozku na místo pevného (za účelem zajištění nerušené činnosti radiolokátoru), druhých přístupových dveří na levoboku přímo za pilotní kabinou alá M-28-05 (kabina Bryzy-1R byla přístupná pouze ze zádě) na místo prvního bočního okénka, vypouklých průzorů na místo 2. a 5. okénka nacházejícího se na levoboku (v případě Bryzy-1R se levém boku trupu nacházel jen jeden pozorovací průzor, který zaujímal pozici 4. okénka) a nového pozorovacího systému typu SRM-800, jehož součástí je radiolokátor typu ARS-800 s dosahem cca 185 km a schopností sledovat až 100 hladinových a pozemních cílů najednou, který je umístěn uvnitř nezměněného břišního trupového polokapkovitého radomu, elektro-optický sledovací systém typu AN/AQQ-22 Star Safire II se schopností sledovat osm cílů najednou (kulovité pouzdro umístěné pod prodlouženou štíhlou špicí přední části trupu), který sdružuje kameru, IČ kameru a laserový dálkoměr, zásobník 10-ti akustických bójí typu HYD-10, jenž se nachází v zadní části trupu, detektor magnetických anomálií (MAD) typu MAG-10, který je umístěn uvnitř štíhlého ocasního žihadla, stanice radiotechnického průzkumu/výstražný RL systém typu ESM-10 Lemur-10, datalink typu LS-10M/Link11, systémem pro detekci zdroje rádiového signálu Chelton a nový IFF systém typu APX-113. Jediný exemplář letounu M-28B1Rbis vznikl přestavbou prototypu Bryzy-1R, od vzletové dráhy se poprvé odlepil ve dni 29. ledna 2003 a do výzbroje Polského námořnictva byl zařazen v březnu roku 2008. Úpravou na tento model by přitom měly v rámci modernizačního programu projít tři letouny typu M-28B1R z inventáře Polského námořnictva.

M-28-05 – speciální modifikace letounu M-28-05 Skytruck Polské pohraniční stráže určená pro hlídkovou činnost a pátrací-záchranné operace. Vybavení tohoto modelu se sestává z pátracího radiolokátoru typu ARS-400M s dosahem 220 km, který je instalován uvnitř břišního trupového polokapkovitého radomu alá Bryza-1R/-1Rbis, termovizního systému typu AN/AQQ-22 Star Safire II, jehož kulovité pouzdro se stejně jako v případě Bryzy-1Rbis nachází pod štíhlou protáhlou špicí přední části trupu, a UV/IČ senzoru. Dále pátrací M-28-05 obdržel moderní záchranné a pátrací vybavení, pokročilou avioniku, přesný navigační systému založený na laserových gyroskopech a instalaci vypouklého pozorovacího průzoru na místo 3. okénka nacházejícího se na pravoboku a 1. okénka nacházejícího se na levoboku. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl v roce 2006 přestavbou sériového M-28-05.

Vyrobeno: SSSR: jeden prototyp (An-14M) a 15 strojů ověřovací série; Polsko: přes 176 sériových strojů všech verzí

Uživatelé: Indonésie, Kolumbie, Nepál, Peru, Polsko, SSSR, USA, Venezuela a Vietnam

An-14M

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva turbovrtulové motory Glušenkov GTD-550AS s max. výkonem po 810 hp

Kapacita:    12 osob, 10 výsadkářů, 6 ležících a 5 sedících raněných nebo náklad do celkové hmotnosti 1 300 kg, přepravovaný v nákladové kabině s rozměry 5,26 m x 1,66 m x 1,70 m

An-28

Posádka:    jeden nebo dva piloti

Pohon:       dva turbovrtulové motory Glušenkov TVD-10B (PZL-10S) s max. výkonem po 960 hp

Kapacita:    15 až 17 osob, 6 ležících a 5 sedících raněných s ošetřovatelem nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný v nákladové kabině s rozměry 5,26 m x 1,66 m x 1,70 m

M-28TD

Posádka:    jeden nebo dva piloti

Pohon:       dva turbovrtulové motory PZL-10S (licenční kopie ruského TVD-10B) s max. výkonem po 960 hp

Kapacita:    17 výsadkářů, 6 ležících či 7 sedících raněných nebo náklad do celkové hmotnosti 1 750 kg, přepravovaný v nákladové kabině s rozměry 5,26 m x 1,66 m x 1,70 m

M-28B1R Bryza-1R

Posádka:    dva piloti, palubní mechanik a tři operátoři

Pohon:       dva turbovrtulové motory PZL-10S (licenční kopie ruského TVD-10B) s max. výkonem po 960 hp

Radar:        povětrnostní radiolokátor typu RDR-2000, vestavěný do přídě trupu, a pátrací impulsní dopplerův radiolokátoru typu ARS-400 s vyhledávacím dosahem až 100 km a schopností sledovat až 100 hladinových a pozemních cílů zároveň, instalovaný v rozměrném polokapkovitém radomu nacházejícím se na břiše trupu

Vybavení:  jeden letecký fotoaparát typu AFA-39Za

Výzbroj:     dvě 100 kg osvětlovací pumy typu SAB-100-55, SAB-100-75 nebo SAB-100MW, přepravované pod křídlem

M-28B1Rbis Bryza-1Rbis

Posádka:    dva piloti, palubní mechanik a tři operátoři

Pohon:       dva turbovrtulové motory Pratt & Whitney Canada PT6A-65B kanadské výroby s max. výkonem po 1 100 hp

Radar:        povětrnostní radiolokátor typu RDS-82VP/RDR-2000, vestavěný do přídě trupu, a pátrací impulsní dopplerův radiolokátoru typu ARS-800, s vyhledávacím dosahem cca 185 km a schopností sledovat až 100 hladinových a pozemních cílů zároveň, instalovaný v rozměrném polokapkovitém radomu nacházejícím se na břiše trupu

Vybavení:  elektro-optický pozorovací systém typu AN/AQQ-22 Star Safire II se schopností sledovat až osm cílů najednou (kulovité pouzdro umístěné pod štíhlou podlouhlou špicí přední části trupu), který sdružuje kameru, IČ kameru a laserový dálkoměr, detektor magnetických anomálií (MAD) typu MAG-10, instalovaný v ocasním žihadlovitém radomu, výmetnice 10-ti klamných cílů typu HYD-10, umístěná v zadní část trupu, a stanice radiotechnického průzkumu/výstražný RL systém typu ESM-10 Lemur-10

Výzbroj:     dvě 100 kg osvětlovací pumy typu SAB-100-55, SAB-100-75 nebo SAB-100MW, přepravované pod křídlem

Poslední úpravy provdeny dne: 6.3.2011