MAI MAI-63

Typ:  výzkumný bezmotorový kluzák

Určení:  výzkum letových vlastností, stability a ovladatelnosti letounu koncipovaného jako tzv. létající křídlo

Historie:  V roce 1958 se skupina nadšených studentů studujících při Moskevském Aviatickém Institutu (MAI) konstrukci letadel, A. Krivomlin, M. Alexandrov, J. Belov, A. Belosvet, B. Irinarchov, S. Kurilenko, E. Mizinov a V. Novikov a další, sešla ve studentské konstrukční kanceláři (SKB) se zaměřením na vývoj letounů koncipovaných jako tzv. létající křídlo. Zmíněná SKB tehdy zpracovala projekty hned dvou obdobně koncipovaných experimentálních létajících křídel. Konkrétně přitom šlo bezmotorový kluzák typu Lx-MAI a ultralight typu MAI-59. Společným znakem pro oba zmíněné letouny se stalo třídílné šípové křídlo, které se sestávalo z robustní střední části se značnou hloubkou, náběžnou hranou s kladným úhlem šípu a odtokovou hranou se záporným úhlem šípu a dvou štíhlých vnějších šípových částí s ohnutými konci pod úhlem 90° směrem dozadu. Svislou ocasní plochu (SOP) oba tyto stroje postrádaly. Na odtokové hraně koncových částí křídla obou zmíněných letounů se nacházela výšková kormidla, která zároveň zastávala funkci směrových kormidel a aerodynamických brzd. Ve dvou posledně uvedených případech se horní a spodní plocha těchto koncových křídleních ovládacích plošek rozevírala směrem od sebe, obdobně jako nůžky. Směrové ovládání bylo přitom zajištěno rozevřením levé nebo pravé koncové plošky. Zatímco rozevřením pravé plošky docházelo vlivem vzrůstu aerodynamického odporu na pravé straně k natáčení směrem doprava, v případě rozevření té levé doleva. Pokud tyto plošky plnily funkci aerodynamických brzd, rozevíraly se obě současně. Značná hloubka střední části křídla spolu se zahnutými konci vnějších částí křídla se přitom měla pozitivně pomítnout na vzletových a přistávacích charakteristikách. Díky takto uspořádanému křídlu měly navíc oba zmíněné stroje vykazovat značným rozsahem rychlostí. Oba výše uvedené letouny, Lx-MAI a MAI-59, měly mít celodřevěnou konstrukci. Rozpětí křídla mělo přitom v případě toho prvně uvedeného typu činit celých 15 m. Zatímco hmotnost draku bezmotorového modelu Lx-MAI měla činit 180 kg, prázdná hmotnost motorizovaného modelu MAI-59 měla dosahovat 250-ti kg. Pohon posledně uvedeného stroje měl zajišťovat československý motor typu Walter Minor opatřený tlačnou vrtulí. Projekty obou zmíněných letounů, Lx-MAI a MAI-59, byly prezentovány v roce 1961 v prostorách Polytechnického musea v rámci výstavy „Studenti – XXII sjezd“. Jejich realizace se ale zhostily až studenti následujících ročníků. Zatímco výkresové podklady k letounu MAI-59 se staly základem projektu ultralightu typu MAI-62, z projektu Lx-MAI vzešel bezmotorový kluzák typu MAI-63. Práce na projektu bezmotorového modelu MAI-63 se rozeběhly na podzim roku 1962 a byly završeny rok nato. Od svého motorizovaného protějšku v podobě typu MAI-62 se tento stroj odlišoval zejména instalací křídla s menším úhlem šípu a znatelně větším rozpětím. Na projektování a stavbě prototypu kluzáku MAI-63 se mimo jiných podílel též V. Rycarev, G. Bespalov, E. Bolkov, A. Turik, S. Turčkov, V. Fatjanov, V. Vasiljev a V. Puškin. Veškerou činnost na toto téma pak řídil, stejně jako v případě ultralightu typu MAI-62, A.I. Pecuch. Jediný prototyp kluzáku typu MAI-63 byl postaven v roce 1964. Letové zkoušky tohoto stroje, které byly realizovány v Alferevě, se rozeběhly ještě v tom samém roce. Protože křídlo jediného prototypu kluzáku MAI-63 vykazovalo nedostatečnou odolností vůči kroucení, po realizaci několika zkušebních letů ve vleku byl tento stroj uzemněn. Poté byly do jeho konstrukce vneseny některé změny. Ty se týkaly zejména křídla, které obdrželo zesílenou konstrukci, a podvozku. V roce 1965 byl navíc tento stroj opatřen instalací 23 hp vzduchem chlazeného pístového motoru typu VP-750 z dílny V.V. Poljakova nad střední částí křídla. Tento typ motoru přitom vznikl jako pohonná jednotka pro motorizované kluzáky a lehké sportovní letouny a kluzáku typu MAI-63 měl umožňovat vzlétat zcela samostatně. Takto modifikovaný jediný prototyp experimentálního kluzáku typu MAI-63 vešel ve známost jako MAI-63M a jeho zkoušky probíhaly na letišti aeroklubu. Protože motor typu VP-750 pracoval velmi nespolehlivě, celý zkušební program motorizovaného kluzáku typu MAI-63M se nakonec omezil pouze na pojíždění po vzletové dráze.

Popis (model MAI-63):  Experimentální bezmotorový kluzák typu MAI-63 byl řešen jako jednomístné létající křídlo. Drak tohoto stroje byl zhotoven převážně z kovu. Pouze potah zadní partie střední části křídla a ovládacích ploch měl plátěnou konstrukci. Křídlo kluzáku MAI-63 obdrželo laminární profil a sestávalo se ze tří částí, a to z robustní střední části se značnou hloubkou a lichoběžníkovým půdorysem a dvou štíhlých šípových vnějších částí se zahnutými konci pod úhlem 90° směrem dozadu. Odtoková hrana těchto ohnutých konců křídla byla pohyblivá a zastávala funkci výškového kormidla, směrového kormidla a aerodynamických brzd zároveň. Ve dvou posledně uvedených případech se jejich horní a spodní plochy rozevíraly směrem od sebe, obdobně jako nůžky. Na odtokové hraně vnějších částí křídla se nacházela též křidélka. Ta byla umístěna přímo mezi výškovými kormidly a přechody vnějších částí křídla, na kterých se nacházely aerodynamické hřebeny, ve střední část křídla. Náběžná hrana střední i obou vnějších částí křídla měla identický kladný úhel šípu. Svislou ocasní plochu kluzák typu MAI-63 zcela postrádal. Směrové ovládání tohoto stroje totiž obstarávaly, jako již bylo řečeno, koncové křídlení pohyblivé plošky, které se díky značné šípovitosti křídla nacházely ve značné vzdálenosti od aerodynamického těžiště. Jednomístný uzavřený kokpit se nacházel uvnitř vystouplé gondoly včleněné do osy střední části křídla a byl opatřen protáhlým vyklápěcím (směrem do strany) jednodílným zaobleným „stíhačkovým“ polokapkovitým průzračným překrytem. Protože střední část křídla kluzáku MAI-63 vykazovala poměrně malou tloušťkou, pilot musel uvnitř kabiny zaujímat pozici vleže na zádech. Pevný kolový tříbodový ostruhový podvozek kluzáku MAI-63 doplňovala dvojice nevelkých koleček nacházející se pod konci křídla. Vzpěry podvozkových kol tohoto stroje byly přitom opatřeny aerodynamickými kryty.

Verze:

MAI-63 – původní bezmotorová modifikace jediného prototypu kluzáku MAI-63

MAI-63M – pozdější motorizovaná modifikace jediného prototypu kluzáku MAI-63 s instalací 23 hp vzduchem chlazeného pístového motoru typu VP-750 nad střední částí křídla. K horní ploše střední části křídla tohoto stroje byl přitom zmíněný motor uchycen za pomoci pylonu svařeného z ocelových trubek.

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

 

MAI-63

 

Posádka:    jeden pilot 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 12,60 m 
Délka:   ?
Výška: ?
Prázdná hmotnost: 126 kg
Max. vzletová hmotnost: 200 kg
Max. rychlost: ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 7.4.2013