KnAAPO SA-20P

Typ:  lehký víceúčelový obojživelný letoun; vývojový derivát letounu typu Berjev Be-103

Určení:  přeprava osob, přeprava nákladu a pošty, přeprava turistů, létání pro zábavu, obchodní lety, pátrací a záchranná činnost, poskytování neodkladné zdravotnické pomoci, vzdušné snímkování, hlídková činnost, ekologický monitoring vodních ploch a požární hlídková činnost

Odlišnosti od letounu Be-103:

- instalace jedné 360 hp pístové pohonné jednotky typu M-14Ch domácí konstrukce, která roztáčí jednu třílistou tažnou vrtuli typu MTV-9, na místo dvou 210 hp pístových motorů typu IO-360ES4 americké výroby – v této souvislosti dvojici oválných horizontálně zploštěných gondol uchycených k bokům trupu v oblasti za pilotní kabinou za pomoci směrem vně podélnou osu trupu nakloněných obdélníkových pylonů nahradila jedna o poznání robustnější doutníkovitá gondola (s kruhovým lapačem vzduchu v čele) uchycená za pomoci lichoběžníkového pylonu (s obdélníkovým lapačem vzduchu na náběžné hraně) k ose hřbetu trupu v oblasti přímo před SOP

- instalace modifikované vodorovné ocasní plochy

- modifikovaná hydrodynamika člunovitého břicha trupu

- instalace avionického vybavení domácí provenience

Historie:  Závod KnAAPO (č.126) z Komsomolska na Amuru se až do roku 1998, kdy obdržel oprávnění na vývoj lehkých námořních obojživelných letounů, zabýval výhradně sériovou výrobou letecké techniky z dílny několika sovětských, resp. ruských, konstrukčních kanceláří. Prvním produktem vlastní vývojové činnosti zmíněného podniku se přitom stal jednomotorový šestimístný pístový obojživelný letoun typu SA-20P. Tento stroj ale nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu Be-103 z dílny TANTK G.M. Berjeva, který se zde právě tehdy, od července roku 1995, vyráběl. Z hlediska konstrukce draku, palubních systémů a palubních agregátů se přitom letoun typu SA-20P se svým vývojovým předchůdcem v podobě typu Be-103 shodoval z celých 70-ti %. Protože byl letoun typu SA-20P určen zejména pro tuzemský trh, kromě modifikovaného člunovitého břicha trupu a modifikované vodorovné ocasní plochy (VOP) obdržel též avionické vybavení a pohonnou jednotku domácí výroby. Pohonnou jednotkou tohoto stroje se přitom stal jeden 360 hp pístový motor typu M-14Ch. Naproti tomu pohon letounu Be-103 obstarávaly dva 210 hp pístové motory typu IO-360ES4 americké výroby. Letoun typu SP-20P byl navržen s ohledem na požadavky ruské normy AP-23 a jeho hlavním úkolem se měla stát přeprava osob a lehkého nákladu v těžko přístupných oblastech Sibiře, Dálného východu a severních regionech evropské části Ruska. V těchto oblastech je totiž velmi řídká síť letišť. Naproti tomu se zde nachází nespočet říčních toků, jezer a vodních rezervoárů vhodných pro provoz nevelkých obojživelných letounů. Kompletaci jediného prototypu letounu SA-20P se podařilo završit květnu roku 2002. Poté tento stroj prošel pozemními zkouškami. Jejich součástí se přitom staly též nedestruktivní statické zkoušky nové VOP a nosného pylonu motorové gondoly (zatížení na hodnotu odpovídající 67-ti % vypočtené hodnotě pevnosti). Další sérii pozemních zkoušek byl jediný prototyp letounu SA-20P podroben již na zkušebním letišti závodu KnAAPO. Součástí těchto zkoušek se přitom kromě měření tahu vrtule stal též vibrační test. Na vodu byl tento stroj poprvé spuštěn na počátku června roku 2002. Krátce nato, dne 12. června téhož roku, si jediný prototyp letounu SA-20P odbyl svůj veřejný debut. Tomu se přitom stalo na leteckém dni, který se konal při příležitosti oslav 70. výročí založení Komsomolska na Amuru. Poté, v září roku 2002, se tento stroj zúčastnil 4. Hydro Air Show. Tato mezinárodní airshow se přitom konala v Gelendžiku. Teprve až poté se rozeběhly letové zkoušky. V průběhu první etapy zkušebního programu, kterou se podařilo završit na podzim roku 2002, jediný prototyp letounu SA-20P operoval výhradně z pozemní letištní plochy. V rámci této etapy letových zkoušek zmíněný stroj vykonal celkem 11 letů s celkovou délkou trvání 1 hod a 7 min. K tomu prvnímu z nich se přitom vydal dne 16. října 2002. V průběhu zmíněných letů se s jediným prototypem letounu SA-20P podařilo dosáhnout výšky 1 000 m a rychlosti 160 km/h. Přestože tento stroj vykazoval dobrou stabilitou a ovladatelností a k jeho prospěchu hovořil též poměrně malý hluk uvnitř pilotní kabiny a v neposlední řadě též i menší prázdná hmotnost v porovnání se sériovým Be-103 (o 140 kg), ještě předtím, než byl předán k další etapě letových zkoušek, jeho konstrukce doznala nespočet změn. Jednou z nich se přitom stala instalace modifikované VOP se zmenšeným rozpětím o 400 mm. Svůj první let v rámci druhé etapy letových zkoušek tento stroj uskutečnil dne 8. září 2003, tedy téměř po celém roce od ukončení etapy první. V průběhu září přitom jediný prototyp letounu SA-20P vykonal okolo dvou desítek vzletů z pozemního letiště. Poté se přešlo k třetí etapě letových zkoušek. Ta již byla realizována zejména na vodě. Od vodní hladiny se přitom tento stroj poprvé odpoutal dne 4. října 2003. Třetí etapu letových zkoušek jediného prototypu letounu SA-20P se podařilo úspěšně završit dnem 10. října téhož roku. Do tohoto data si tento stroj stihl na své konto připsat dalších 16 vzletů a přistání na vodní hladině. Ty přitom jediný prototyp letounu SA-20P vykonal v průběhu pouhých čtyř zkušebních letů. Kromě toho tento stroj v rámci třetí etapy letových zkoušek uskutečnil tři lety zahájené vzletem a zakončené přistáním na pozemním letišti. V průběhu všech tří etap letových zkoušek jediný prototyp letounu SA-20P vykonal celkem 45 vzletů a přistání z pozemního letiště a 17 vzletů a přistání z vodní hladiny. Jeho celkový nálet přitom činil 20 hod 32 min. Zatímco max. dosažená rychlost odpovídala hodnotě 230 km/h, max. dosažená výška činila 4 660 m. Max. vzletová hmotnost byla přitom stanovena na 2 270 kg. Tomu všemu pak dne 24. prosince 2003 následovalo vystavení osvědčení o letové způsobilosti v civilním provozu dle normy AP-23. Součastně jediný prototyp letounu SA-20P obdržel civilní registraci RA-3068K. Do konce roku 2005 si přitom tento stroj stihl na své konto připsat na 100 zkušebních letů. Mezitím se rozeběhly práce na projektu pokročilé modifikace letounu SA-20P s instalací silnější 420 hp pístové pohonné jednotky typu M-9F. Takto modifikovaný SA-20P přitom vešel ve známost jako OSA, nebo též jako SA-21. Realizace se ale projekt letounu SA-21 (OSA), stejně jako projekt modifikace letounu SA-20P s instalací ještě silnějšího 500 hp turbovrtulového motoru typu Al-450, nakonec nikdy nedočkal.

Verze: žádné

Vyrobeno: jeden prototyp

Uživatelé: žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Ivčenko M-14Ch s max. výkonem 360 hp

Radar:        žádný

Kapacita:   pět osob nebo náklad do celkové hmotnosti 400 kg

Poslední úpravy provedeny dne: 17.6.2013