Lisunov PS-84 (transportní-bombardovací)

Typ:  dvouúčelová noční bombardovací/transportní modifikace ryze transportního letounu typu PS-84

Určení:  útoky na pozemní cíle nacházející se v hloubce území protivníka za nočních podmínek, přeprava vojáků a nákladu, shoz výsadku a odsun raněných

Odlišnosti od modelu Li-2 (PS-84) v provedení s defenzivní výzbrojí:

- instalace čtyř trámových závěsníků typu Der-19 pod centroplánem křídla – na ty lze umístit 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), nádrže s rozptylovači bojových chemických látek (BCHL) typu VAP-500 (max. 2 ks), padákem opatřené nákladové kontejnery typu PDMM nebo padákem opatřené sudy s benzínem typu PDBB

- instalace elektrického zařízení pro uvolňování pum z křídleních závěsníků typu ESBR-3P s mechanickým záložním zařízením typu ASBR

- instalace nočního bombardovacího zaměřovače typu NKPB-3 na pravém boku trupu poblíž okénka pilotní kabiny – za ním se nyní nachází sedadlo navigátora/bombometčíka, který má k dispozici speciální výsuvné hledí (v případě transportního modelu PS-84 zde seděl druhý pilot)

- zesílená konstrukce draku a podvozku – hlavní podvozek navíc obdržel nové vzpěry zasouvacího mechanismu s tvarem písmene „V“ (ty nahradily oba typy předtím používaných podvozkových vzpěr – jeden typ pro „letní“ kolové provedení a jeden typ pro „zimní“ lyžové provedení)

- modifikovaný palivový systém vestavbou dalších palivových nádrží do křídla (díky tomu celková zásoba paliva vzrostla na 3 110 l) a instalací systému pro přeplňování palivových nádrží inertním plynem v podobě ochlazených motorových zplodin (to snižuje riziko výbuchu při jejich průstřelu); některé letouny tohoto modelu navíc obdržely instalaci nádrží zhotovených z impregnované tkaniny (na místo kovových)

- vestavba dodatečného devítipalcového chladiče oleje (ten doplňuje dva původní) do vnějšího boku obou motorových gondol (reakce na přehřívání oleje v průběhu dlouhotrvajícího výstupu)

- instalace modifikovaných nákladových vrat se včleněnými vyklápěcími (směrem dovnitř nahoru) vstupními dveřmi pro výsadkáře alá PS-84-K/-84-I na levoboku trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla (nákladová vrata předchozího modelu instalaci těchto dvířek postrádala)

- instalace dvou oddělených hydraulických systémů na místo jednoho – zatímco autopilota nyní pohání hydraulická pumpa napojená na pravý motor, pohon ostatních hydraulických systémů zajišťuje hydraulická pumpa napojená na levý motor (úprava zavedená do konstrukce všech PS-84 vyrobených od září roku 1942)

- instalace střelecké věže typu UTK-1 (derivát střelecké věže typu MV-3) s jedním pohyblivým 12,7 mm kulometem typu UBT v ose hřbetu trupu na úrovni třetího páru bočních okének na místo identicky tvarované střelecké věže typu VUS-1 se slabším 7,62 mm kulometem typu ŠKAS (úprava zavedená do konstrukce všech PS-84 vyrobených od září roku 1942)

- instalace odmrazovacího systému náběžné hrany křídla - ten využívá horkých motorových spalin (úprava zavedená do konstrukce všech sériových PS-84 počínaje 62. výrobní sérií); od 67. výrobní série byly do konstrukce všech sériových PS-84 zavedeny odmrazovače elektro-termální

- zlepšená aerodynamika draku zapuštěním dvířek nákladových dveří a nýtů na náběžné hraně do povrchu (původně tyto konstrukční celky vystupovaly nad povrch) a zmenšením mezery mezi křídlem a klapkami, křídlem a křidélky a vrtulovým kuželem a vrtulovými listy (úprava zavedená do konstrukce všech sériových PS-84 vyrobených od roku 1943)

- instalace rychlejších 7,62 mm kulometů typu ŠKAS v obranných střeleckých postech typu ŠKU-1, které jsou vestavěny do bočních stěn zadního zavazadlového úložného prostoru nacházejícího přímo před ocasními plochami, na místo kulometů typu DA (úprava zavedená do konstrukce všech PS-84 vyrobených od března roku 1943)

- instalace UV osvětlení v pilotní kabině - to posádce usnadňuje práci za nočních podmínek (úprava zavedená do konstrukce všech sériových PS-84 počínaje 90. výrobní sérií)

- instalace tlumiče demaskující světelné stopy motorových výfuků typu GAM-10 (úprava zavedená do konstrukce všech sériových PS-84 počínaje 93. výrobní sérií ze srpna roku 1943)

- instalace malých jeřábů – ty pozemnímu personálu usnadňují zavěšování pum na zbraňové závěsníky umístěné pod centroplánem (úprava zavedená do konstrukce všech sériových PS-84 počínaje 107. výrobní sérií)

Historie:  Protože evakuace řady výrobních závodů před rychle postupující německou armádou měla za následek, že se dálkové bombardovací letouny typu Il-4 Bob (DB-3), Jer-2 a Pe-8 (TB-7) nedostávaly k bojovým útvarům VVS v potřebném počtu, zatímco dodávky americké techniky v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu (Lend-Lease Act) poněkud vázly, v dubnu roku 1942 konstrukční kancelář OKB-43 A.I. Šulgina zpracovala na přímý příkaz samotného J.V. Stalina projekt bombardovací modifikace transportního letounu typu PS-84 (licenční derivát amerického Douglasu DC-3). Jelikož transportní PS-84 vykazoval poměrně malou letovou rychlostí, veškeré operace bombardovací modifikace tohoto stroje měly probíhat pod příkrovem noci. Přestavba transportního PS-84 na noční bombardér přitom spočívala zejména v instalaci čtyř trámových závěsníků typu Der-19 pod centroplán a nočního bombardovacího zaměřovače typu NKPB-3 na pravý bok trupu, poblíž okénka pilotní kabiny. Protože se zmíněné úpravy nikterak nedotkly nákladové kabiny, noční bombardovací PS-84 mohl zároveň zastávat funkci transportního stroje. Jelikož zkoušky dvouúčelového nočního bombardovacího a transportního letounu PS-84, které zajistil jeden z regimentů dálkového letectva VVS (ADD), zakončilo kladné hodnocení, OKB-43 následně příslušné technické výkresy s instalací pumových závěsníků a přidruženého vybavení předala taškentskému výrobnímu závodu č.84 a opravárenskému závodu GVF (Civilní Letecká Flotila) č.89. Protože bylo uchycení pumových závěsníků k centroplánu křídla sériových PS-84 navrhované konstrukční kanceláří OKB-43 příliš komplikované a za ideální nebylo možné považovat ani instalaci kabelového vedení zařízení pro uvolňování pum, neboť měla negativní vliv na činnost palivového systému, závod č.89 dodané technické výkresy následně upravil. První dva takto modifikované PS-84 přitom brány zmíněného podniku opustily dne 23. května 1942. Později se přestavbami ryze transportních PS-84 na dvouúčelové noční bombardovací a transportní stroje začal zabývat též leningradský závod č.81. Konverzí na tento model přitom procházely jak transportní stroje ze stavu VVS, tak i dopravní stroje Aeroflotu. Výrobní program taškentského závodu č.84, který se na rozdíl od opravárenského podniku č.89 striktně držel výrobních podkladů z dílny OKB-43, z ryze transportního na dvouúčelový bombardovací-transportní PS-84 přešel v červnu roku 1942, počínaje 32. výrobní sérií. Protože dodávky pumových závěsníků typu Der-19 zpočátku poněkud vázly, první plně vybavené bombardovací-transportní PS-84 brány zmíněného podniku nakonec opustily až v červenci toho samého roku. Kromě pumových závěsníků a přidruženého vybavení přitom nově vyrobené bombardovací-transportní PS-84 obdržely též zesílení konstrukce podvozku a některých částí draku, rozšířenou zásobu paliva a instalaci systému pro přeplňování palivových nádrží inertním plynem v podobě ochlazených motorových spalin a dodatečného olejového chladiče. Protože byly tyto stroje v porovnání s ryze transportními o poznání těžší, vykazovaly menší rychlostí a stoupavostí. Provozní možnosti bombardovacích-transportních PS-84, které vznikly konverzí ryze transportních nebo dopravních PS-84, byly pak díky absenci zmíněného konstrukčního zesílení omezeny ještě více. Ke státním zkouškám, jejichž realizaci dostalo na starost Zkušební středisko vojenského letectva (NII VVS), byl jeden ze sériových PS-84 v bombardovací-transportní verzi (3. letoun ze 36. výrobní série) předán dne 28. července 1942. Tento konkrétní stroj přitom spolu se všemi výše popsanými úpravami obdržel též nákladová vrata se včleněnými druhými vstupními dveřmi pro výsadkáře a vnitřní vybavení nákladové kabiny z předválečného modelu PS-84-K/-I. V závěrečné zprávě ze státních zkoušek, která spatřila světlo světa dne 9. září 1942, byl bombardovací-transportní PS-84 hodnocen kladně. Protože palubní střelci shledaly palebnou sílu letounu PS-84 za nedostatečnou pro zajištění efektivní obrany před stíhači Luftwaffe, obranná výzbroj tohoto stroje mezitím prošla úpravami. Zatímco 7,62 mm kulomet typu ŠKAS, který se nacházel ve hřbetní střelecké věži, nahradil silnější 12,7 mm kulomet typu UBT, oba boční 7,62 mm kulomety typu DA zastoupil shodný počet rychlejších ŠKASů. Příďový ŠKAS pak zůstal bez změn. První dva letouny typu PS-84 byly přitom takto v prostorách opravárenského závodu GVF modifikovány v dubnu roku 1942. Zkouškami na leteckém polygonu NIPAV, který se nacházel ve Faustově, tyto stroje prošly v červenci téhož roku. Protože nová výzbroj obdržela kladné hodnocení, instalace kulometu typu UBT se počínaje dnem 15. září 1942 stala standardem pro všechny nově vyrobené PS-84. Od října téhož roku byly pak takto v rámci modernizačního programu dodatečně přezbrojovány též i předtím vyrobené PS-84. Naproti tomu instalaci ŠKASů v bočních střelištích na místo kulometů typu DA se podařilo do výroby zavést teprve až v březnu roku 1943. Mezitím, dne 8. září 1942, byl tento typ letounu poněkud opožděně přejmenován dle nového systému značení, který platil již od prosince roku 1940, na Li-2, podle B.P. Lisunova, tehdejšího ředitele taškentského výrobního závodu č.84. I přesto se začalo toto označení v oficiálních dokumentech VVS objevovat až od druhé poloviny roku 1943. Produkce transportního-bombardovacího PS-84 se přitom zastavila 107. výrobní sérií. Poté tento stroj ve výrobním programu závodu č.84 nahradil zdokonalený dvouúčelový transportní-bombardovací model, který vešel ve známost jako Li-2NB. První exempláře tohoto nástupce letounu PS-84 přitom brány zmíněného podniku opustily v prosinci 1943. Provozovatelem transportních-bombardovacích PS-84 se stalo Dálkové Letectvo (ADD). ADD přitom své PS-84 zapojilo do většiny významných střetů východní fronty, počínaje bitvou o Stalingrad. Před bombardovacími speciály typu Il-4 (Bob) měly tyto stroje navrch v ovladatelnosti a prostorné kabině, která poskytovala posádce nebývalý komfort. Negativně byl hodnocen pouze výhled z pracoviště navigátora. Z hlediska nosnosti pum za letouny typu Il-4 (Bob) příliš nezaostávaly, neboť i tyto dálkové bombardéry obvykle létaly s nákladem pouhých čtyř 250 kg pum uvnitř pumovnice. Jejich bojové nasazení bylo možné považovat za nanejvýš úspěšné. Nejvíce se bojové PS-84 osvědčily při útocích na nepřátelské pozemní komunikace (silniční a železniční). Protože tyto operace obvykle probíhaly pod příkrovem noci, bojové ztráty bombardovacích PS-84 byly relativně malé.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík, radista/střelec, palubní mechanik/střelec a střelec

Pohon:        dva pístové motory typu Švecov M-62IR s max. výkonem po 1 000 hp

Vybavení:   - zaměřovací: jeden noční bombardovací zaměřovač typu NKPB-3 (jeho instalace se nachází na pravém boku přídě trupu poblíž okénka pilotní kabiny), tři střelecké zaměřovače typu KPT-5 (jejich instalace se nachází ve dvou střeleckých postech, které jsou včleněny do boků zádě trupu, a na hřbetu špice trupu, přímo před čelním zasklením pilotní kabiny) a jeden střelecký zaměřovač typu MPT-1 (jeho instalace se nachází ve hřbetní střelecké věži)

Kapacita:    25 osob, 18 sedících a 2 ležící ranění nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 až 3 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny; na pumové závěsníky lze na místo pum umístit padákem opatřené nákladové kontejnery typu PDMM nebo padákem opatřené sudy s benzínem typu PDBB

Výzbroj:      jeden 7,62 mm kulomet typu ŠKAS se zásobou 450 nábojů, instalovaný v pevné lafetě typu 5T-275U vestavěné přímo do špice přídě trupu, jeden pohyblivý kulomet téhož typu nebo jeden 12,7 mm pohyblivý kulomet typu UBT** se zásobou 1 500 nábojů, umístněný v otočné hřbetní střelecké věži typu VUS-1 (v případě ŠKASu) nebo UTK-1 (v případě typu UBT), dva pohyblivé 7,62 mm kulomety typu DA nebo ŠKAS*** se zásobou 500 nábojů na hlaveň, instalované ve střeleckých postech typu ŠKU-1 nacházejících se na bocích zádě trupu přímo před ocasními plochami, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 000 kg (čtyři 250 kg pumy typu FAB-250, dvě 500 kg pumy typu FAB-500 nebo dvě nádrže s rozptylovači BCHL typu VAP-500), přepravovaná na čtyřech závěsních umístěných pod centroplánem křídla

* s 1 000 kg pumovým nákladem pod centroplánem

** úprava zavedená do konstrukce všech sériových strojů vyrobených od září roku 1942

*** úprava zavedená do konstrukce všech sériových strojů vyrobených od března roku 1943

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2012