Lisunov Li-2T (‘Cab’)

Typ:  neozbrojená transportní modifikace transportního a nočního bombardovacího letounu typu Li-2NB

Určení:  přeprava vojáků a nákladu, shoz výsadku, odsun raněných a vlekání bezmotorových transportních/ výsadkových kluzáků

Odlišnosti od modelu Li-2NB:

- absence všech čtyř pumových závěsníků typu Der-19 nacházejících se pod centroplánem, zařízení pro shoz pum typu ESBR-3 a ASBR a bombardovacího zaměřovače typu NKPB-7

- absence defenzivní výzbroje – v této souvislosti z osy hřbetu trupu zmizela kulovitá otočné střelecká věž typu UTK-1 s pohyblivým 12,7 mm kulometem typu UBT (ta se nacházela na úrovni třetího páru bočních okének) a z boků trupu v oblasti bývalého zadního zavazadlového úložného prostoru (ten se nachází přímo před ocasními plochami) dvojice střelišť typu ŠKU-1 s pohyblivým 7,62 mm kulometem typu ŠVAK

- absence systému pro přeplňování palivových nádrží inertním plynem

- absence tlumiče demaskující světelné stopy motorových výfuků typu GAM-10

- snížený počet členů posádky z šesti osob na čtyři (vypuštěním navigátora/bombometčíka a střelce)

- instalace sedadla palubního mechanika po levoboku přední části trupu přímo za sedadlem prvního pilota (v případě modelu Li-2NB se sedadlo palubního mechanika, který zároveň obsluhoval boční střeliště typu ŠKU-1, nacházelo v bývalém zadním zavazadlovém úložném prostoru) 

- instalace nových sedaček v kabině letové posádky bez pancéřovaných opěradel

- instalace jednodílných neprůzračných dvířek na levém boku trupu přímo pod zasklením pilotní kabiny na místo bohatě prosklených dvoudílných horizontálně dělených dvířek – tyto dvířka se vyklápějí směrem ven dopředu a zajišťují přístup do předního zavazadlového úložného prostoru (v případě modelu Li-2NB se zde nacházelo sedadlo navigátora/bombometčíka s instalací bombardovacího zaměřovače)

- instalace úchytů statických lan padáků výsadkářů pod stropem nákladové kabiny (úprava zavedena do konstrukce všech letounů typu Li-2T počínaje 250. výrobní sérií*)

- instalace vyklápěcích (směrem ven nahoru) nákladových vrat s rozměry 1,65 x 1,52 m bez včleněných druhých vstupních dveří na levoboku trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla (počínaje 262. výrobní sérií* byly však tyto druhé vstupní dveře opět zavedeny)

- instalace demontovatelných sklápěcích sedadel pro 25 výsadkářů uvnitř nákladové kabiny (úprava zavedena do konstrukce všech letounů typu Li-2T počínaje 262. výrobní sérií*)

- instalace sedadla radisty po levoboku přímo za sedadlem prvního pilota (původně se toto sedadlo nacházelo po pravoboku přímo za sedadlem druhého pilota) (úprava zavedena do konstrukce všech letounů typu Li-2T počínaje 262. výrobní sérií*)

- instalace odolnější ocelové podlahy v nákladové kabině na místo podlahy překližkové (úprava zavedena do konstrukce všech letounů typu Li-2T počínaje 266. výrobní sérií*)

- instalace úchytu pro vlečné lano bezmotorových transportních/výsadkových kluzáků typu Cybin C-25 (Mist) na „useknutém“ zakončení trupu – v této souvislosti byly do stropu kabiny letové posádky v oblasti přímo nad pracovišti radisty a palubního mechanika vestavěny výsuvné periskopy v podobě modifikovaných bombardovacích zaměřovačů typu OP2-LM (ty sloužily pro sledování kluzáků umístěných ve vleku) (úprava zavedena do konstrukce všech letounů typu Li-2T počínaje 277. výrobní sérií*)

- instalace radiostanice typu RSI-6 na místo radiostanice typu RSR-1 (úprava zavedena do konstrukce všech letounů typu Li-2T počínaje 325. výrobní sérií*)

Historie:  Protože na jaře roku 1945 bylo již více než zřejmé, že je porážka nepřítele v podobě fašistického Německa neodvratná, ještě na konci toho samého roku výrobní program taškentského výrobního závodu č.84 zcela přešel na neozbrojené verze letounu PS-84 (Li-2) v podobě civilního dopravního modelu Li-2P (Cab) a vojenského transportního modelu Li-2T (Cab). Tento krok byl přitom oficiálně posvěcen výnosem NKAP (Lidový Komisariát Leteckého Průmyslu) ze dne 1. května 1945. Od svého civilního protějšku v podobě modelu Li-2P (Cab) se vojenský Li-2T (Cab) odlišoval pouze uspořádáním interiéru kabiny a instalací nákladových vrat na levém boku trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla. Prototyp tohoto modelu (1. letoun z 210. výrobní série) ale státními zkouškami, které byly realizovány mezi 12. zářím až 13. říjnem roku 1945 na letišti Zkušebního centra vojenského letectva (NII VVS), neprošel. Kuli nedostatečně účinnému chlazení oleje a motorových válců totiž nebyl schopen dlouhodobého výstupu za využití max. stoupavosti a dlouhodobého letu s jedním pracujícím motorem. Kromě toho vykazoval řadou konstrukčních nedostatků. Za uspokojivou přitom nebylo možné považovat ani výrobní kvalitu. Naproti tomu měl díky absenci výzbroje, pancéřové ochrany a dalších ochranných prvků před ozbrojeným válečným modelem Li-2NB navrch v rychlosti (o 17 až 18 km/h), dostupu (o 500 m) a doletu (o 265 km). Protože transportní Li-2T (Cab) jinak zadání VVS splňoval, na konci roku 1945 stal součástí výrobního programu taškentského závodu č.84. Tomu ale předcházela realizace opravných státních zkoušek. Do konce roku 1953 brány zmíněného podniku opustilo celkem 2 130 těchto strojů. Část z nich byla přitom vyhrazena na export. Mezitím, na konci roku 1946, se transportní Li-2T (Cab) stal též součástí výrobního programu závodu č.126 z Komsomolska na Amuru. I přes počáteční těžkosti brány tohoto podniku do roku 1950 opustilo dalších 353 těchto strojů (40 v roce 1947, 148 v roce 1948, 157 v roce 296 a 8 v roce 1950). Ty ale byly na rozdíl od těch, co vznikly na lince taškentského závodu č.84, určeny výhradně pro domácí ozbrojené složky. Protože již od konce 40. let začaly letouny typu Li-2T (Cab) u bojových útvarů doplňovat modernější pístové stroje typu Il-12T (Coach) a Il-12D (Coach), od plánů, které počítaly se zřízením další výrobní linky v prostorách moskevského závodu č.30, bylo nakonec zcela opuštěno. Od roku 1956 byly počty letounů typu Li-2T (Cab) u bojových útvarů VVS v souvislosti s příchodem ještě modernějších transportních letounů typu Il-14T (Crate) a Tu-4D (Bull) snižovány ještě vyšším tepem. Definitivní konec ale pro tyto stroje přenesl až příchod turbovrtulových transportních letounů typu An-8 (Camp) a An-12 (Cub). Tyto stroje přitom začalo VVS přebírat na přelomu 50. a 60. let. Poslední letouny typu Li-2T (Cab) v barvách VVS dolétaly v roce 1964. Poté byl nevelký počet těchto strojů předán polovojenské sportovní organizaci DOSAAF (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem) a Ministerstvu Civilního letectví (MAP). Zbylé pak skončily v železném šrotu.

Verze:  -

Vyrobeno:  2 483 sériových strojů

Uživatelé:  viz. PS-84 (dopravní)

Posádka:    dva piloti, radista a palubní mechanik

Pohon:       dva pístové motory typu Švecov AŠ-62IR (M-62IR) s max. výkonem po 1 000 hp

Kapacita:    25 plně vyzbrojených výsadkářů, 18 ležících raněných nebo náklad do celkové hmotnosti 1 700 kg až 2 800 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 9,00 m x 2,20 m x 1,98 m (do závěsu toho stroje lze umístit jeden transportní/výsadkový kluzák typu Cybin C-25 Mist se vzletovou hmotností 4 200 kg)

Výzbroj:      žádná

* platí pro výrobní série postavené závodem č.84 (do konstrukce letounů vyráběných závodem č.126 byly zmíněné úpravy zavedeny s mírným zpožděním)

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2012