Lisunov Li-2MT (PS-84-T)

Typ:  speciální námořní „minolovná“ modifikace letounu Li-2T

Určení:  ničení námořních min s magnetickou roznětkou

Odlišnosti od modelu Li-2T:

- instalace prstencovitého krytu cívky elektromagnetického detonátoru námořních min s průměrem 15,45 m – ten je uchycen za pomocí čtyř vzpěr ke špici trupu, ke spodní ploše vnějších panelů křídla a k břichu zádě trupu v oblasti před ocasními plochami a za pomocí čtyř lan ke stožáru, který se nachází v ose hřbetu trupu na úrovni třetího páru bočních okének

- instalace zdroje elektrické energie v podobě elektrogenerátoru poháněného 220 hp pístovým motorem typu MV-6 (licenční Renault Bengali 6 francouzské výroby), v případě 1. a 2. prototypu, nebo 225 hp pístovým motorem typu M-14 (Al-14), v případě 3. prototypu, uvnitř střední části nákladového prostoru – v této souvislosti se na levém boku trupu v oblasti nad křídlem objevil kapsovitý lapač vzduchu následovaný ústím výfukové trubice

- instalace silnějších 1 850 hp pohonných jednotek typu AŠ-82FN na místo 1 000 hp motorů typu AŠ-62IR (úprava zavedená pouze do konstrukce 3. prototypu)

Historie:  Protože Britové zaujaly k sovětské žádosti o devět námořních speciálů typu Vickers Wellington DWI Mk.II, které sloužily pro ničení námořních min s magnetickou roznětkou, odmítavý postoj, v roce 1943 se lidový komisař vojenského námořnictva, admirál N.G. Kuzněcov, obrátil na Státní obranný výbor s požadavkem na letoun této kategorie. Protože specializovaný letoun pro ničení námořních min VMF evidentně chyběl a navíc na obdobném stroji právě tehdy pracovali ve fašistickém Německu (typ Junkers Ju52/3m MS), zmíněné Kuzněcovovo přání bylo nakonec vyslyšeno. Základem požadovaného speciálu se přitom stal transportní a noční bombardovací letoun typu PS-84 (sovětský derivát amerického Douglasu DC-3), jehož produkcí se zabýval taškentský závod č.84. Zpracováním projektu specializované modifikace zmíněného dvoumotorového letounu pro ničení námořních min s elektromagnetickou roznětkou, která následně vešla ve známost jako PS-84-T, byla v roce 1943 pověřena konstrukční kancelář OKB-30 A.P. Golubkova. Pokročilý vývojový projekt speciálu PS-84-T přitom spatřil světlo světa ještě v tom samém roce. NKVMF (Lidový Komisariát Vojenského Námořnictva) byl tento projekt přezkoumán a NKAP (Lidový Komisariát Leteckého Průmyslu) schválen dne 23. srpna 1943. Specializované vybavení letounu PS-84-T v podobě cívky s průměrem 15,45 m a systému napájení, který se sestával z elektrogenerátoru a jednoho 220 hp pístového motoru typu MV-6 (licenční Renault Bengali 6 francouzské výroby), zase navrhl institut NIEI (Vědeckovýzkumný elektronický Institut) vedený A.G. Josifjanem. Elektromagnetické záření generované zmíněnou cívkou přitom mělo být schopno při letu rychlostí 200 km/h ve výšce 20 m nad vodní hladinou aktivovat magnetické roznětky námořních min nacházejících v oblasti o šířce až 45 m a hloubce až 30 m. Na základě doporučení institutu CAGI (Ústřední Institut Aero- a Hydrodynamiky) Golubkov tuto cívku umístil do vnějšího prstencovitého krytu, který byl uchycen za pomocí vzpěr a lan k trupu a křídlu. Protože celý program PS-84-T koordinovaly hned tři komisariáty, a to Lidový Komisariát Leteckého Průmyslu (NKAP), Lidový Komisariát Vojenského Námořnictva (NKVMF) a Lidový Komisariát Elektrotechnického Průmyslu (NKEP), což se akorát promítlo na překypělé byrokracii, požadavek na stavbu dvou prototypů tohoto speciálu, které vešly ve známost pod označením Li-2MT, nakonec spatřil světlo světa teprve až dne 8. června 1945. To již ale byly boje druhé světové války prakticky u svého konce. Základem obou zmíněných letounů se staly draky sériových Li-2T (Cab). Jejich kompletaci se přitom podařilo závodu č.456 dokončit v létě roku 1946. Následně byl jeden z nich odzkoušen zkušebním institutem LII. Přestože se měly oba prototypy speciálu Li-2MT v roce 1947 zúčastnit tradiční srpnové letecké přehlídky v Tušinu, z tohoto záměru nakonec zcela sešlo. Dle zadání MAP (Ministerstvo Leteckého Průmyslu), nástupce NKAP, měly přitom tyto dva stroje pohánět motory typu AŠ-82R. Do konce roku 1951 se podařilo dokončit ještě jeden prototyp letounu Li-2MT. Zatímco pohon prvních dvou exemplářů tohoto speciálu zajišťovaly, stejně jako v případě transportního modelu Li-2T (Cab), 1 000 hp motory typu AŠ-62IR (M-62IR), třetí exemplář minolovného speciálu Li-2MT obdržel silnější 1 850 hp motory typu AŠ-82FN. Změny se přitom dotkly též pohonné jednotky elektrogenerátoru. Zatímco v případě prvních dvou prototypů tuto funkci zastával 220 hp pístový motor typu MV-6, elektrogenerátor prototypu třetího roztáčel 225 hp pístový motor typu M-14 (Al-14) z dílny O.G. Ivčenka. Úvodní projekt takto modifikovaného Li-2MT byl schválen výnosem ze dne 20. prosince 1949. Protože dolet tohoto stroje v konfiguraci s max. vzletovou hmotností činil 715 km, v průběhu jednoho letu s délkou trvání 3 hod měl být schopen vyčistit od min s magnetickou roznětkou pás vodní hladiny o délce 300 km. Zda byl tento stroj zkoušen za letu, není však známo.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři prototypy (vznikly konverzí sériových Li-2T)

Uživatelé:  žádní

Li-2MT (3. prototyp)

Posádka:    ?

Pohon:       dva pístové motory typu Švecov AŠ-82FN s max. výkonem po 1 850 hp

Výzbroj:     žádná

* pouze vypočtený odhad

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2012